|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 209
hrűz a p. jest nejvętším. Jeho cesta do pekel bezpecím a prikazuje, aby uprchli do Egypta. ve »Faustu«, cesta na popravištę v Symfonii Zpęv jejich, pouze varhany doprovázený, jest fantastické, jeho »Lear«, »Dies irae« v Re- zde jasný jak nebeská záre. Maria a josef quiem a j. v. jsou místa mohutného úcinu slibují uposlechnouti prikázání a sbor andęlű dramatického, která bez scénického prove- poté intonuje jásavé »Hosanna«. Zde koncí dení, pouze instrumentálními a vokálními pro- prvý díl oratoria, který s jeho vętami, démo- stredky zádný jiný mimo nęho napsati nedo- nickou a nebeskou, mám za nejdokonalejší. kázal. Takovým jedním nocním, temným obra- Berlioz zde vše tak výbornę zdramatisoval, zem jest právę I. díl oratoria „Sen He- ze jen scénická výprava schází a celé dílo rodűv”. Krátký úvod vypravovatele a po- mohlo by se na jevišti provozovati. Kolorit chod rímských vojákű na hlídce nocní v ulici je tak charakteristický, ze nám ty nocní ulice jerusalemské zahajuje scénu. Tiše a tajemnę Jerusalema, palác Herodűv, zaklínání vęštcű, vynoruje se tu nevlídná situace, vzrűstá, blízí jesle v Betlémę, nebeská záre andęlű, v naší se blíz a blíze, postavy jsou stále nepokoj- fantasii jako zivé obrazy pripadají. nęjšími az rázem pochod koncí. Stráz ob- chází palác Herodűv a hlídá zidovstva krále, D r u h ý d 11 „Útęk do Egypta” se jenz v horecných nocích sny trápen, všude stává ze trí císel. Prvé jest skromná, fugo- vidí zrádce. V tom zavzní zvuk rohu — i od- vitę zalozená ouvertura pro malý orchestr, povęd v dáli, stráze se rozdęlují a odcházejí. druhé císlo jest rozkošný smíšený sbor v pís- Postavy stávají se urcitęjšími a klidnęjšími, a ńové formę, loucení se pastýrű v jeslích nez poslední tóny pochodu dozní , -- jsme betlemských, a tretí císlo obsahuje nęzné lí- s Herodem sami. Právę probouzí se z ne- cení vypravovatele (solový tenor) o odpocinku klidného spánku; — vidęl opęt dítę, jez svaté rodiny na útęku do Egypta. Idyllická v trosky kácí trűn i nicí slávu jeho. Ušlechtilá tato episoda koncí opęt sborem neviditelných vęta ve formę arie, psaná ve staré církevní andęlű, pęjících »Halleluja« k poctę spícího toninę, vázná, zvlášf temnę zabarvená, illu- Jezulátka. Celý tento díl jest veskrze epický. struje nám celou tu bídu uštvaného krále. Sluha ohlašuje príchod vęštcű Herodem po- Tretí d í 1 „Príchod do męsta volaných, tito pricházejí a po krátké rozmluvę Saldy”. Vypravovatel (solový tenor) pocíná zacíná zaklínání s kabalistickými znameními motivem ouvertury II. dílu, rhytmicky a har- a prűvody. Toto zaklínání lící orchestr ve monicky zmęnęným, líciti další utrpení a útęk vętę psané v '/'4 taktu, jenz se strídá se svaté rodiny pouští. Nejdríve josef podléhá 4%a q, a jejíz kvapný, úzkostlivý hon i my- únavę, kdy ještę Maria s dítętem klidnę a stické zabarvení jest velice originelní. Lec statecnę v cestę pokracuje, az konecnę i ona vęštcové nemohou dítę, jehoz mocí je klid k smrti znavená klesá pred branou Saidy.. Heroda ohrozen, blíze oznaciti a proto do- Odtud pocíná opęt dramatické lícení. Josef porucují ustrašenému vládci povrazdęní všech klepá na dvére a prosí dűm od domu za prí- novorozených. Herodes souhlasí. Následuje streší a obcerstvení. Rímané i Egypfané po- sbor piný démonické vášnę: »Chvęj se Jeru- tupnę a chladnę lio odmítají, az konecnę salem, Nazaret i Betlehem !< Lícení strachu priblízí se k domu Ismaelity. — Maria Herodova, stupńování jeho az k zdęšení a pripojuje svoji prosbu k Josefovę. (Malé — dále az k zurivosti zvírecí, jest zde mistrné. zivotapiné duetto.) Hospodár otvírá, vítá je Vidíme jasnę, jak ve snách i v predtuchách a zve dále, podává svaté rodinę obcerstvení pronásledován — rozhoduje se konecnę k po- a poskytuje pohostiné, klidné prístreší. Tento vrazdęní všech novorozených. Po tomto starostlivý shon v domę k pohoštęní cizincű, ostrém, rezavém, bolném výkriku, který celou velice zajímavę, az príliš podrobnę lící malá ohavnost dętské vrazdy vyjadruje, koncí tato instrumentální vęta. V dalším duettu doví- chmurná scéna. Pravým opakem této, piná dáme se, ze Josef ve svém hostiteli našel klidu a nęhy, slunecního jasu a jednoduchosti, kollegu — tesare, ze budou spolecnę praco- jest scéna následující: »U j e s l í c h v B e vati a jako jedna rodina pod jednou strechou t 1 é m ę«. Maria a Josef hrají si s Jezulátkem zíti. Sbor prejímá motiv hospodáre a propuká uneseni a nadšeni jeho svatou nevinností. ve všeobecnou radost. Toto rozkošné duetto nemozno lépe a více Instrumentální trio pro 2 flétny a harfu, pochváliti, nez konstatováním, ze nejzarputi- (malý kousek zvláštního specificky semitského lejší neprítel Berlioze »Scudo« v »Revue des charakteru), zakoncuje tuto široce rozvedenou deux mondes« doznati musil, ze jest — »b e z scénu. Následuje sbor míru — klidu, zlatý h a n y « ! a męl toto duetto za nejkrásnęjší to hreb tretího dílu, v Haendlovském stylu, místo celého oratoria. Sbor neviditelných an- jednoduchý, avšak ušlechtilý. Po tomto sboru dęlű varuje sv. rodinu pred blízícím se ne- následující »Epilog« zacíná desíti jednotli- | ||||
|