|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 211
Sotva se ohreje jedno vydání, je tu druhé — tretí a kazdé pozmęnęno. A co tęch rűzných nakla- datelű! — Ano i kazdá diecese, fara i obecná škola se rűzní v tom ohledu. Proc nemá býti jednota i v tomto? K cemu to lišení se? »Otcenáš«, »Vęrím v Pána Boha«, »Zdrávas královno« také ríkáme a zpíváme týmz textem co pred lety; píseń: »Boze pred Tvou velebností« atd. uz máme s tak rűznými variacemi slovními, ze je z toho úzko. U nás zaveden »Oltár«. Koupil jej pan farár ze zádušního jmęní a dal pribít na lavice v kostele i nápęvy. Staré tetky nevidomé ani strýci nezpívají — a hlavní opora — mládez si ho nekoupila. Chtęl-li sem po sv. pozehnání cviciti lid a mládez dle »Oltáre«, dostal jsem odpovęd: »I7ac?!? Vzdyt to mají pri- b i t é v k o s t e 1 e i s n o t a m i! Tak vida! Clovęk se musí ucit noty dlouho znáti a kdyz jsou pribité na lavici — toho není treba, to kazdý uz dovede! — Jen ucinit revisi všech kancionálkű v arcidiecesi prazské a ustrnuli bychom nad tęmi rűznostmi. To je predęlávek. A prece všecky nesou schválení vrchnopastýrské. Ale jen prirovnat. — Tomu koupí otec v ústí, jinému kmotr v Litomyšli, tretí z Prahy a pak dohromady 3 písnę »Boze pred Tvou velebností« — nemozno zpívat. — Ten má slova jinác — druhý jiné verše, tretí jinou melodii. Kdyby bylo jednotné vydání dle kritického studia archiválního, mohlo by býti i lacinęjší, nebo( cím vętší pocet exemplárű, tím tisk je levnęjší. Zajisté velikou výhodu by męl j e d n o t n ý k a n c i o n á 1 pro v š e c h n y d i e c e s e v Cechách. Další záhubou lidového zpęvu je i d 1 o u h é p r e 1 u d o v á n í. Zejména t. zv. odborníci si myslí, ze jsou var- hany jen proto, abv oni pro svoji legraci a pýchu na nę hráli. Sám to vidím, co se namluvím, pustím-li kdy kterého z nich zahrát. 1 z »Viléma Tella« se opovázil hráti kus, jako mezihru; a takové a podobné vęci, tak ze na zpęv lidu zbylo sotva dvé veršű do a tolikéz po pozdvihování. — Tęzko je mi, hráti mu n ę k d y o d e prít i, kdyz sám p. farár takovouto »hru« komediantskou mu nezakáze, jako rector Ecclesiae. Prijde na svátky kandidát ucitelství a také tak si vede, vyhoví-li clovęk jeho prání a pustí ho k varhanám. Ti lidé nemají ani kusa svędomí a citu nábozenského. Nejradęji by pretvorili celou mši svatou, nemohou-li hráti neb zpívati nęjaké solo. Není lépe, kdyz zasedne k varhanám nęjaký virtuos na varhany. Pravda, hraje krásnę, ale lid pri tom mlcí. Není mše pro varhaníka, ale varhaník pro mši. Hráti jenom dvę sloky pri mši jest trestuhodno. 0 vázné hre nemají ani potuchy aniz chtęjí uznati, ze varhaník je jen pro doprovod písnę. Hraje-li pak mezihru, tato ze má býti jen krátká a vázná, ne pak nęco pianového a prímo banálního. Jsem vęru v rozpacích, kterak si pomoci, bych si dobrou vűli udrzel a prec toto »tydlání« na varhany pri boho- sluzbę predešel, abych ani pana faráre ani ucitele neurazil, jezto zase pri »velkých« mi pomáhá bud zpę- vem neb hrou na housle. Má-li uz nęjaká novota se ujmout i , tu treba s t a r é s e b r a t , jako stát sebere s t a r é b a n k o v k y vydá-li nové. Jinak je zmatek nad zmatek a babylon hotový. Neb pro veškeru mládez školní i odrostlou zakoupiti novotu ze zádušních penęz. — Je-li tu pak mezi lidem rűzných kancionálkű ještę s rűznęjšími zmęnami textu — ó Boze, bud milostiv! Ještę bych si dovolil nęco podotknouti. Proc naši vldp. knęzí neslouzí aspoń trochu pribliznę stejnę dlouho mši sv. a ze tak rűzná prílišná difference se objevuje? Tut pak vęru nękdy veršű málo nebo mnoho zbývá. Mám na mysli jen tichou mši sv. Pak, proc nestrídají se »velká« a »ranní« kazdé nedęle tam, kde jenom jeden duchovní? Tak kdyz jsou jen samé »ranní«, kdy se mají síly zpęvácké neb hudební »prakticí- rovati« ? Zkoušky jen tu neprospęjí. Kazdý také rád castęji produkce se úcastní. To je tęzko jen as pętkrát do roka nęco dęlat. I »Aspérges me« má býti kazdou nedęli, nejen nękdy. Na kazdém místę to jinak. Jak jsem pravil: není jednotného vedení všude; ponechává se na libovűli jednotlivce, dęlat si co chce. To ale snad není správné. Rűzné i obrady, co se týce jazyka. Dosud nękde ceské pri pohrbech, jinde latinské; nękde dvojjazycné , latinské i ceské. Responsoria nękde (»pri monstranci«) ceské, ac narízeny latinské. Tolikéz i obrady na sv. Marka, o krízových dnech a t. p. Jeden chce píseń ceskou o »zpívané« , druhý latinu. Kde tu jednoty? Kdyby se kazdý drzel »Motu proprio« sv. Otce, byl by všude porádek i jednota a lid by si pęknę zazpíval a chodil by do kostela. Proto spolecnę knęz i reditel kűru musí pracovat na zlepšení lidového zpęvu. | ||||
|