|
| ||||
| ||||
|
76 —
jinde zpčvnE školy zřízovany. Že i Karel Ve. JíJz -byI IforNv~m pěstitelem zpěvu, zřejino z okol. nosti, že vlastní jeho dcera 3 hodiny denně ve zpěvu cvičiti se musila. Alfo povzbuzen kapitulářem Cášským vydal Karel Veliký na-řízeni, aby biskupové u všech 1 V IX. století zasvitlo nám Cecliům jasné světlo víry kristovy a osvítilo bludnou temnotu pohansl:on. Bratři Solunštf mají lilavnf záahllm o pokřestění našich praotců. když tito horliví věrozvěstové r. SG3 zavítali na Moravu, při-nesli s sebou knihy zvláštním slovanským písmem psané, jako : Laltář, Paremejufk, Slnžebníl. (liturgiář), Časoslov (breviář) a 0 k t o i c h D a m a s ki n a t. j. knihu zpěvů církevních. Le bohoslužba konina v Čechách a na Moravě v jazyku slovanském, patrno z listu papeže Jana VIII.: „Co se týče písma slovanského, které bylo vytny-šleno od zesnulého mudree konstantina (Cyrilla), vším právem je schvalujeme a povolujeme, by v něm zazní-valy chvalozpěvy k oslavě Hospodina.... Neboli nejen ve třech, nýbrž ve všech jazycích Bolia cliváliti písmo sv. nás pobízí, ježto velí : „,Chvalte Hospodina všickni kmenovC, chvalte ho všickui národové.”` A něco níže čteme: „Neodporuje to nikterak zdravé víře a nauce, ani když v téže řeči slovanské zpívají se mše sv., ani když se v ní čítají sv. Evangelium a části Star. a Nov. Zákona dobře přeložené a vyložené, aneb v ní se odzpěvuji církevní hodinky.” Zřejmo že hned na počátku našeho pokřestaněnf duchovní písně dílem původně skládány, dílem překládány byly. KterG písně to byly, jaré melodie otřásaly se klenbami chrámovými, těžko dnes říci ; leč pokud z pozůstalých památek souditi lze, náleží k nejstarším písním bez odporu známa: „Hospodine pomiluj ny ", již někteří připisují sv. Cyrillovi aneb Methodovi, jiní ně-kterému žáku sv. věrozvěstů; Jan z IIolešova pak sv. Vojtěchu (j- 997), dokládaje, že sv. Vojtěch tuto písei't složil za času bídy a ne-pokojů v Čechách; avšak tenkráte si vydobyli Dechové touto písní pokoje, jelikož ji správně zpívali, ale nyní už pro tento hřích pokoje nedojdeme, že nesprávně zpíváme, ba už Pán Bůh nám nechce rozmněti, ,jelikož my sami sobě nerozumfune . . . ." V původním slolm zuěla as takto : Gospodi, pomiluj ny ! Jezu kl-ste, pomiluj ny ! Ty spase všego mira, spasiž ny i uslyš, Gospodi, glasy naše. Daj nám všem, Gospodi, Lizň a mir v zemi l lineš, It?lš, iírlešl Od nejstat•šich časů byla tato pile% po celých Čechách oblíbena a zpfvána při největších slavnosteab, jako při uvedení biskupů na prestol, při korunov;ucich a nejednou i před bitvou. Při bitvě na Moravském poli (1278) zpívali Němci: Sant Mari, muoter unde meit, all uusrin not si dir gekleit, a voje Otokarovy- „Hospodine pomiluj ny:” *) Iin proslavené té písni druží se věrně Svatý Václave ! Vévodo Ceské země, kuieže náš ! pros za ny Boha svatého Ducha. Kyrieleison! Nebeskét jest dvorstvo la•ásné ; Blaze tomu, kdož tam pojde v život věčný , ohefi jase} svatého Ducha. It`yrielaison! Pomoci tvé žádámy; smiluj aě nad námi, utěš smutné, otved vše z1G, svatý Václave! kyrieleison ! k uvedeným zcle strofám (slokám) při-pojeny později ještě jiné. Dle mnaejního kancionáln z r. 1472 obsahuje tato p(seíi 5 strof, z nichž čtvrtá „Maria, matko žadncie” vložena z některé písně mari,ínské. Kdy as výše zmíněná piseii povstala ? — Nade vši pochybnost nedlouho po smrti zbožnólto pauovnika českého. !e v X. aneb aicjdéle v XI. století byla složena, vysvítá z té okolnosti, že v liturgické knize staroslovanshé)io rukopisu (z Xii. století), cltovaitého v synodahtt bibliothére Moskevské, nalézáme pfseá obsabu podol,ného složenou ke ct.i našeho patrona. Či by se snad Lechové dali husy předstihnouti? — Hájek připisuje tuto píseit arcibiskupu Janu Očkovi z Vlašimi ; ale tento na ni jen 40deuních odpustkův udělil Beneš z Veitmile (-{- 1375) jmenuje ji písni od starodávna zpívanou. — Leč proti slovanské liturgii vystoupíla hned v počátcích latinská, a krok za krokem na-bývala půdy, zvlášE když římská stolice o její zavedeni horlivě se zasazovala. klášter Sázavský byl poslední baštou liturgie slovanské, latina vloudila se znentihla i do škol, určených výhradně k naučení se písmu slovauskéntu. Leč vliv latiny nebyl ještě tak mocný a v době od r. 1197 — 1409 máme hojnost písní, z níchž *) Viz IlofTmann: ,Geschicltte iles deatscheti hárclaenl c des', liatutnvrr 1135. | ||||
|