|
| ||||
| ||||
|
214 CYRILL XXXIX.
byla pri slavnosti zastoupena svým místopredsedou gickou; proto bych bohaté ABenedictus« zamęnil za msgr. Wűnschem, jednatelem msgr. dr. Nrubíkem a pouhý recitativ na témz tónu se zakoncením spodní redaktorem »Cyrilla«. Tęšíme se na almanach, který malé tercie. Téz bude treba v III. svazku nálezitou f. -J. vydá, aby se pochlubila v nęm svou tricítiletou pozornost vęnovati podkládání slabik. Tęmito doplń- cinností. ky nepodceńuji velikého a zásluzného díla. D. O. Dva významné dny. Dne 2. prosince 1913 J. V. Vacek, Sonata pro varhany, op. 32, bylo tomu 25 let, co zemrel dr. Fr. Witt, zakladatel Kutná Hora, »Ceská Hudba«. První vęta z široka casopisu : »Musica sacra, a » Fliegende Blátter«, tvűrce mohutného spolku »Der Allgemeine Cácilien- proudícího larga v g moll, procházejíc allegrem verein«, otec reformy církevního zpęvu nejen a pred- moderatem a jemným menomosso ocitá se v g dur, ní skladatel y Nęmecku, ale v celém krestanském aby opęt mohutným g moll skoncila. Vęta druhá svętę; dle jeho vzoru povstávali nadšení muzové v E dur vyniká náladovostí, fuga g moll ve tretí i v jiných zemích kresfanských a šli ve š;epęjích vętę ukazuje na školeného kontrapunktika a znatele Wittových, jenz byl jedním z dűvęrných prátel L i s- Bacha. Celá skladba, zachycujíc úmyslnę starší formu z t o v ý c h a tím jiz obdrzel pecet svého umęní. Dne varhanní skladby, jeví veskrze ušlechtilost a jasnost 2. prosince odhalena byla Wittova deska ve školní v podání originelních myšlenek. budovę ve W a l d e r b a c h u, kde se 9. února 1834 Pęvecké sdruzení Cyrillské zaloziti jest narodil. Zemrel 2. prosince 1888 v Landshutu. — výbornou myšlenkou horlivého cyrillisty diecesse Druhým významným dnem byl 22. listopad 1913, kdy královéhradecké. Męlo by úkolem propagovati pred- hudební svęt vzpomnęl, jak pred desíti lety papez nesem staré i nové literatury církevní ruch cyrillský Pius X. na den sv. Cecilie vydal významné BM o t u i na tęch místech, kde pro nedostatek domácích sil P r o p r i o«, jenz jest nyní základem naší hudební by sjezd byl nemozný. reformy. G o 11 e r: Die wechselnden Messgesánge fűr die Adventsonntage fűr gemischten Chor von J. G. Albrechtsberger, Pietro Bonamico, Joh. Seb. Fux und J. Stadlmayer (príl. k »Musica divina< k císlu BIBLIOGRAFIE prosincovém). Obsahuje pro III. nedęli pętihlasý in- troit, graduale, ctyrhlasé offertorium a communio; pro IV. ned. všechny promęnlivé cásti ctyrhlasnę. Cesta k vęcné spáse, sbírka modliteb a Jindrich Jindrich, Vzpomínky tiché letí duchovních písní pro diecesi brnęnskou, kterou po- k nám. Smíš. sbor smutecní na slova J. Peška. V. rídil k vyzvání nejd. bisk. konsistore dr. K a r e l Kotrba, 1913, part. 50 h, hlasy po 10 h. Sbor ten E i c h 1 e r, bývalý professor círk. dęjin a kanonického komponovaný a prednesený pri pohrbu Vrchlického, práva na bohosloveckém ústavę v Brnę, konsístorní vyniká pri své jednoduchosti a prűzracnosti v kon- rada, za spolupűsobení hlavních spolupracovníkű, cepci jemnou lyrikou a náladovostí. Bol srdce nad Jakuba Pavelky a Františka Musila. Sva- smrtí velikého Cecha stišen práním klidu velikému zek II., obsahující cást III.: Prostredky, kterými zí- trpiteli. A takový vpravdę krestanský duch vane sborem skati nám mozno uzitky vykoupení. V Brnę 1913. Jindrichovým, piným vzpomínek na mistra, jenz svým Tento obsáhlý svazek o 996 stranách lící zpęvem dílem mezi námi dále zije. i modlitbami Kristűv úrad ucitelský, knęzský a krá- lovský. Obsahuje také poboznosti dle narízení br- 7. C a i n e r, Missa „Hodie Christus natus est” nęnského ord: listu a konstituce I. synody diecese byla dána prílohou k c. 9. cas. »Cyrill«. Velmi casto brnęnské. -- Veliká tato práce vyzaduje i podrobné docházely dotazy a objednávky na tuto mši, která kritiky, kterou si ponecháváme, az vyjde ještę svazek svého casu vyšla s prűvodem varhan v »Cyrillu«. III., ve kterém autor slibuje podati vypracované ceské Ponęvadz O. J. C. nedisponuje starým materiálem nešpory dle zalmových vzorcű edice vatikánské. Cho- notovým této mše, vydala ji znovu a to s prúvodem rály edice vatikánské, uvedené v moderní notaci ve orchestru ve dvojí formę. Motivy k této velmi snadné svazku Il. nutí však jiz nyní k úvaze a nękterým a krásné mešní skladbę cerpal autor z vánocuích upozornęním, jez nutno bude respektovati ve svazku písní, hlavnę pouzil k ní písnę »Narodil se Kristus II[. V transkripci not chorálních do moderní nutno se Pán« a »Vítej milý )esu Kriste«. Instrumentální prű- ríditi presnými pravidly, jez zvláštę jsou patrny z pre- vod porídil dle pűvodní staré partitury mistrovy jeho pisú r h y t m i s o v a n ý c h vydání do mod. notace. syn, dr. Cainer. Skladbou touto dána prílezitost kű- Ponęvadz moderní notace »Ite missa est« na str. rűm ceským, aby daly výraz úcty a vdęku nemocné- 590, 592, 294 jest proti tęmto pravidlűm, bylo by mu autoru a poskytly vęrícím moznost poslechnouti bývalo nutno ji ani neuvádęti; uvedl mnohého v omyl mši pastorální, ale cennou a dýšící vánocní náladou a je zcela zbytecná a to tím více, kdyz vedle tęchto bez odporného a triviálního dudlování. Pro zpęváky chybných transkripcí se uvádęjí hned na protęjší stránce bude pravou pochoutkou. Tempa se nesmí v rychlosti transkripce správné. Výklad o prednesu chorálo ed. uprílišifi dle výslovného prání mistrova. Nástupy vat. (str. 591) nutno v ten smysl korrigovati, ze první nástrojű vepsány jsou do varhanního partu. Doufá nota v ligaturách nemá význam akcentű, nýbrz iktu O. J. C., ze hlavnę venkov jí nahradí bezcenné odrho- a tedy se nesesiluje. Je-li pred quilismatem podatus vacky a slátaniny z ceských koled, jimiz pri pűlnocní nebo clivis, pak první nota podatu i clivis se musí kantátę a pri velké mši sv. na Bozí hod namnoze snizuje uvéstí v moderní notaci jako nota ctvrfová. Na str. se veliká památka Naroze,í Pánę a ceskými písnickami 596 nutno dűslednę »Requiescant in pace, prepsat porušuje se hlavní princip liturgický, dle nęhoz pri zpí- do not osminových vyjma poslední notu. V litaniích vané mši sv. lze dávati jen l a t i n s k é mešní skladby. nutno jinak podloziti dle nynęjších pravidel jed- Nejsme proti koledám, ale musíme akcentovati notlivé invokace pod konecné fráse notových vzorcű. znovu a znovu pravidlo, ze mozno je zpívati pri po- Všechny neprízvucné slabiky klesají v posledním slovu boznostech mimoliturgických, na pr. po pozehnání, na spodní malou tercii. Vítáme prűvod pri tęchto ano i pri tiché mši sv., pokud textem jsou vhod- litaniích a pri vzorcích k nešporám, ale dűslednę ny k oslavę nejsv. Svátosti a v melodii nesnizují se bychom to si práli i jinde. Totéz platí i o transkripci k triviálnosti. Mše Cainerova má v tom ohledu pri- zalmových vzorcű. Neodpovídá rhytmu a délce zpí- spęti k ocistę. Hlasy zpęvné (po 20 h) i orchestrální vaných slabik. (Viz Kimle, Choralschule.) Ceské má na skladę administrace. nešpory jsou 1 i d o v o u p o b o 2 n o s t í, nikoliv litur- | ||||
|