|
| ||||
| ||||
|
-77
některé až puihles klenbou chrámovou otřásají : „'Xalrodil se Kristus Pán”, „Vstalt jest této rbvíle”, „Vítaj, milý Jezn Kriste . Šiřcuim se křesfanstvf zaveden i kult.ns Pauny l faric ajedinč tomu přičísti dlužno ty 111110M1 krásné zpěvy mariánské, dílem původuf, dílem pře-ložen. Kromě písní jsou.,, i četné le~l-endy o sv. rodině a jiných Svatých a Světic (o sv. Kateřin;, o sv. Dorotě) plodem tato doby. S nejednou celou sbírkou písní duchovních se jíž potkáváme. Náboženské hnutí v Čerllách spůsobilo lauožství písni, staré vznešené hymny pře-kládány a nové dle slov písma sv skládány. 1 llus nejednu zdařilou píseíl složil, jako : „Jeslí Kriste, ŠČedrý línčže”, „Ježíš Kristus, božská moudrost”, „Otče, Bože všemohoucí”, ~Livý chlebe, kterýž s nebe”. Po skončeni válek husitských vznikly ve svém vlastním a d o k o n a l é m spflsobu proslavené spolky l i t e r á c k ě, jichž zásluhy nebyly dosud s destatek oceněny. Literáti byli většinou učení unlžovč v lnčstecli a obcích, kteří obrali si za tíliol přuil, při a po službách I3užíclt písně zpívati a sklusLou v lidu nábožnost povznésti, ruznčcuvati, vzucšenó pravdy sv. viry hluboko do srdce věřících vštěpovati. llle Balbína byly „Rorate” již moštem z Pardubic zavedeny, leč teprve v době pohusitskG zevšeobecněly. I češti bratří hojnost přkuýrh písní složili, žel jen, že muohé písně z tú doby přispůsobeny nápčvtiun světským, jako Augustova ,1,',j, jalo jsou nli.lf tvoji příbytkovG", Mirhalcova „Kdož pod ochranou .`cjvyššího”. Vyualezcní umění knčhtiskařskéllo přičinilo velice, že sbírky písni duchovních vilčihledč se množily, ač zase ne vždy ku prospčrJlu dubré věci samé. Staré, prosté melodie odstraněny, a nové, světské neposloužily k oživení ducha církevního valně, že i shromáždění otcii na sučluu Augsburském r. 15t;7 proti tonulto vctřclému zlořádu rozhodně opříti se za dobré uznalo. 1\Iáulc suad uvésti nyní celou řadu kauciouálů, jež bčbem posleduích tři století vydány tiskem ? — Nctřeba; suad lépevěci posloužíme, zmíníme-lí se na konci svého neúpiného náčrtku krátce o hodnotě a melodii písní církevních. Co do buduoty, čím starší píseň, tínl církevnčjší — sit venia verbo ! Síla víry, nelíčená láska, pokora, odevzdanost do vůle Nc,jvyššiho zračí se v kadé sluce, známky to, jiehžto zvlást u pozdějších písní postrádáme. 1Iuva není sice vždy uhlazena, vyputérována, ale za to důrazná ; v málo slovech, mnoho překrásných myšlenek. Čím starší pfseíl, tím jest její melodio vážnější, jednodušší, prosta všech titěrných hříček duchu církevnímu nepřiměřených. hímský chorál byl zajisté našim skladatelům vzorem, byltě bohoslužbě nejpříhodučjšf, byl živým slovem pro uezasvčuce ve vznešené tajemství sv. náboženství. Lid oblíbí si jednou melodii pro test, jindy opět test pro melodii. Písni stane se nnt pak mamlon ua poušti. vstávaje, léhaje i při práci si ji notuje. — lekli jsnlo již nahoře, že často i světská melodie vetřela se do svatyně, by pobožnost rušila; takovým smutným zjevem mlUcine se bohužel i v naší době vykázati. — Chrámová píseit musí býti co do melodie i testu tak zářfzena, by kněze kouajfaího přcdrahou obět mše sv. při všech částkách provázela, mysli věřících stále k oltáři obracela a z oltáře k trůnu Nejvyššího povznášela. *) Slýcháme stesky, žc církevní duch vůči-hledě mizí z obcí křesfauských, že naše rule, luka, zahrady a stráně nerozléhají se již zbožnými písněmi. Proč? — Protože pře•-IllllOhýllll Vydállíml kallclullálil a líanclonálků, překrucováním testu i lnelo~íií básnický pel s písní ua muoze setřen. Pak se nedivme, že přichází znenáhla v zapomenutí i tu, co vssáto prsem mateřským. 1 prutu sebrání a pro-zkoumání nejstarších duchovních písní co du melodie i co do testu a vydání skutečně řádného, o historickou podstat se upírajícího kancionálu pokládáule za velepotřebnó, nechcenlc-li, by nadšení pro reformu církevního zpěvu brzo — ocháblo. Pěstování zpěvu církevního. Z Ústí n. Orlicí, dne ~.19- září. Aé nejsem řcdit,~Icut kuru, nýbrž jen uvičitelelll zpěvu na zdejší chlapecké školo obecné a méšfaaslcé, přece kladu sobě za puvíuuustpotěšiti Vás zprávou, že suad i tt nás nová reforma hudby ullrámové — lcč jenom zvolna — se ujlue. Pučátuk byl učillču taktu : Cu učitel zpěvu seznámil jsem se před dvěma roky s vp. P. Kašparem ze Éctuvé, *) V kostelní písni musí býti srrehovaná určitost výrazu, nápěv snldduo pochopitelný i1 skromného objemu. | ||||
|