|
| ||||
| ||||
|
-- 82 —
narium missae. — Dle G. P. Cima upravil jsem : Magnificat „Velebí duše má Ho-spodina”, Mus. sac. 1874, str. 12., Lalm 111. „Blahoslavený muž”. Mus. sac. 1874 str. 11. Galm 112. Chvalte služebníci", Mus. sac. 1875 str. 45. — Z Graduale Romanum zpívalo se jak obyčejně : Introitus a Comniunio při každé mši sv.; Graduale, Tractus a Offertorium jen tenkráte, když potřeba kázala. V adventě a a v postě zpívalo se vše chorálně bez průvodu varhan. Konečně, lid se přiučil některým písním z Lehuerova kancionáiku a papežské hymně. Od sv. Petra a Pavla t. r, by1 jsem — a budu po delší čas — donucen provozovati jedno-, dvou- a trojhlasé mše a chorál z Graduale Pomanum. Neboli jsem měl jen jedinkého tenoristu a toho jsem ztratil, neb byl letos odveden k vojsku. Pravda, jako trojhlasé smíšené zpěvy, též i tenoristé velmi zřídka získati lze. Pročež se obracím s velikou prosbou a důvěrou k aaašivb domácím, velectěngm pánům skladatelům, by se smilovati a ncis nějakou trojlalasou mší a podoby wi motetty obdarovali. (Alespoň pro větší svátky.) Vždyt i trojhlasé zpěvy krásně znějí. — Právě při těchto slovech vzpomínám sobě na svátek sv. tři králů, kdež mně dosaváde nedoznělo to překrásné trojhlasé graduale ,Omnes de Saba venient" č. 20. A proč by nemělo líbezně zníti? Vždyt to složil náš F. Z. S k u h e r s k ý. -- S jakou radosti jsem cvičil překrásná, umělecká posudvydaná motetta od téhož mistra! Bohužel, že v krátkém čase radost obrátila se mi zase v žalost pro ztrátu tenora. Nebot bez takového nelze jich provozovati. Tenoristy pak, který by kromě hlasu také něco málo víry měl, nelze zde získati, kdy bych za něho i vlastni duši dal. Rozumí se samo sebou, že zpěvák bez viry nedovede nikdy zazpívati nějakou píseň, která by se Pánu Bohu líbila. Dovede ale naopak písně zapěti, které se světu líbí. A právě takových jest skoro všude dosti, kteří po celé noci v hospodách vyzpěvuji, až se zdi otřásají. — Ostatně tato malá ztráta mého sboru, ač citelná, mne předce nezarmoutila, nýbrž novou radost mi připravila. Neboli došlo zase na G r adu a l e R o m a n u m, které bude miti poznovu dlouhé solo, dokud z mých žaků některý tenorista nevyroste. (Nejstarší žák dochází čtrnáctého roku.) Pravda zůstává pravdou; chorál jestkrásný. A potvrzuje se výrok zkušených a osvědčených hudebníků, tvrdícícli: „čím častěji se zpívá, tím liběji zni.” — A jest to svatá pravda. Nazývá-li se chorál krásným zpěvem, také umělecké, vícehlasé skladby, které na základě chorálním zbudovány jsou, zůstanou vždy krásnými a nezapomenatými. (Milý čtenáři, viz „Motetta” od Skuherského, na př. „Universi” č. 1. a t. d.) Konečně sluší podotknouti, že jsem docela spokojen se svým skromným sborem. Y. Barta, ředitel kůru. Odbor sve, sv. ve dvor na ten ročního aně domu záložny sv.-Václavské. Přátelé hudby posvátné den k hojnému účastenství, aby jednak posoudili výsledek atronky pěvecké hudební Akademie křes^anské v Praze uspořádá v den p ZVOU Se jedno-ústavu cvičení, jednak poznali i způsob vyucování na pěveckém ncr. odborem hudebním vydržovaném. Lěle mA ® t h ® d:,2" časopis věnovaný uměni křesťansk é m u. Redaktor : F. J. Lehner. Celoroční předplatné s poštovní zásylkou 2 zl. — Redakce v Karlíně číslo 234. — Ročník III. Obsah č. 9.: Nový gothický chrám v Šanově u Českých Teplic. —Roucha bohoslužebná. — Křesfanskú uměni na sjezdu katolickém. — Z Akademie křestanské. 1Zeditelství. Odbor wnělecký: Paramentní ústav. Nová objednáni. Pochvalné uznáni. —Upamatováni. S hudební přílohou č. 10. 1~ lVi ldarlem vyilavatclovým. — Tiskem Mikuláše a, Knappa v Praze, e Karlíně. Cecilie, (22. listopadti) veřejnou zkoušku sborové školy | ||||
|