|
| ||||
| ||||
|
— 84 —
C~ y~osv ~%ls~I~` z ěv'u s~~l oč~s~L~m. V, ňatek z delšího poje(Inání. Podává h. Konrád. I II. clobj-: Doba Karlova. a) Jak byl posvátný zpěv v Čechách zveleben péčí a vlivem Karla? Proslaveným otcem vlasti české králem Karlem, toho jména Prvním, nastal veškerému domácímu umění českému veliký rozkvět, ano v jistém ohledu takové důležitosti nabyla tato doba, že nazvati nám ji sluší klasickou dobou umění českého. Praha jižjiž začala slyuouti pověstí města světového, v němž Angličané, k'raucóuzi, Němci, Polané a jiní národové liledali a nalézali ukojení touhy po vědeckém a uměleckém vzděláni. — Proto mile utkvěl v paměti národa co representant nejvyššího rozkvětu a blahobytu vlasti". (Pal.) Jako vy-vinula se za Karla jeho péči zvláštni škola malířská, či vlastně, jak svědčí Velislavova obrázková bible, k vrcholu svélio rozkvětu do-spěla: podobně dělo se i v umění budebním; najmě zpěvním. Karel, podporován jsa úsilovuou a obezřetnou snahou prvního arcibiskupa českého, proslavéného Arnošta, velice se při-činil a postaral též o rozmnoženi, zvelebeni a povznešení posvátného zpěvu v zemi České. A právě spojené snaze těchto dvou mužů nad jiné výtečných jest nám děkovati za mnohou vzácnou perlu staročeského zpěvu posvátného, až podnes zachovanou. 0 této péči Karlově o zvelebeni bohoslužby vůbec svědčí, že valně rozmnožil počet kanovníků a jiných duchovních a služebufků církevních, jakož i zřídil nové kláštery. Kostelní zpěv zvláště však rozmnožil a zvelebil četnými fundacemi. Tak 1. založil zvláštni sbor tak zvaných m a n-s i o nářů". Chtělt, jsa ještě markrabím moravským, vděčným se prokázati rodičce Boží za zvláštní zázračné vidění, jímž mu zachránila nebes královna život před úklady nepřátel ve Vlašich, jak vypravuje Balbín. 1) Tou příčinou ustanovil při kostele pražském (sv. Víta) sbor 24 duchovních: 12 kněží, 6 jáhnů a ti pod-jáhnů, jimžto za jedinou povinnost uložil, aby denně zpívali liodinky k poctivosti nejsvětější rodičky Boží. K této službě jim vykázal v onom kostele zvláštní kůr, nazvaný „kůrem mansionářů” neb „kůrem panny Marie”. Zde měli každodenně zrána zpívati též, jednu mši o panně Marii a zpěvem při ní odpovídati. Zde měli říkati a zpívati hodinky ranuf a nešporní. ') pVíta Arnestí"; strV službě této stále jim pomáhati bylo povinností též bonifantů. (Viz o nich předešlý článek) Nadání k tomu sboru učinil Karel již r. 1343 co markrabí. Stav se králem a císařem, toto nadáni valně rozmnožil a na rozličných stat-cích na Moravě a v Čechách pojistil. (Viz o tom více vTomkově dějepisu YrahyIlI.díl, str. 66 sq.) Bývali též podělováni jistými platy na penězích, však tím způsobem, že kdo nebyl přítomen službě kostelní, pozbyl podílu toho dne. Karel vykázal jim také společné bydliště ve zvláštním domě na hradě za palácem královským. Dělili se na mansionáře v ě t š f a m e n š f. Větší byli kněží, menší jáhnové a podjáhuové. Menší k větším v podobném poměru byli jako „vikáři” ke kanovníkům, t. j. byli jim podřfzeui a zastupovali je, když bylo třeba. Měli také zvláštnfbo představeného, jenž slul „p r a e-c e n t o r”, jemuž přináleželo patrně i řízeni veškerého zpěvu mansionářů. Kromě podílu svého měl také všecky požitky vycházející ze statků, vyjma stálé platy. — Jmenování praecentora a ostatnich 11 mansionářů větších vyhrazeno bylo králi samérnu, z čehož nám souditi lze, jak veliká důležitost a úcta jim přikládána byla. Jmenování menších mansionářů zanecháno bylo větším. Král Václav ustanovil 1. P. 1400, aby 12 mansionářů menších smělo býti svěceno též na kněžství, avšak že musejí se spokojiti se svými porcemi. 1) (Mělit; větší mansionáři dvakrát tak velká peněžité podíly než menší.) I došel tento sbor duchovních také cirkevního schváleni a potvrzeni. Neboli nejenže potvrdil jej arcibiskup Arnošt zvláštním listem, '-» nýbrž i sám papež Kliment VI. jej později zvláštni bullou potvrdil. Nabyl pak záhy tento sbor zvláštní důležitosti a vážnosti tím, že podřídil Karel praecentorovi mansionářů kůru panny Marie v kostele pražském i jiné sbory niausionářů, které zřídil v Tereugii ve Vlaších, v diecesi Parmenské a v Norimberce. Dle řádu pražských Libri erect. L. V. ft. 61. Odtud vzniklo podání, že Arnošt sám byl původcem této z•auaú 1>ol.rožností, zvané ,matury". | ||||
|