|
| ||||
| ||||
|
-85-
mausiouárů mělí i tito sborové konati a zpfvati služby Božf a hodinky. (Viz : „Cursus mansionariorum”, ,Monumenta inedita". (Dobner) III. 299.) 2. Roku 1360 ustanovil také zvláštni „ž a 1 t á ř nf ky” (clerici psalteristae) při kostele pražském. Jejich povinnosti bylo, aby v něm, co po hodinkách kanovníků a mansiouářů zbývalo času denního a nočního, vyplilovali říkáním žalmů. Mělif bezpochyby i oni své jisté nadáni od Karla, k němuž později král Václav přidal velkou summu na městě Slaném r. 1396. Přiděleno bylo kostelu pražskému i „chudé ž á k o v s t y o” či kůrní žáci. Bylo to 30 duchovních zpěváků, kteří tuším přijímali tonsuru a obláčeli se rouchem duchovním, později též nižší svěcení přijímali. Byli povinni pomáhati v kůru při zpěvu bohoslužebném a při bohoslužbě vůbec. Arcibiskupský vikář byl zavázán, opatřiti každého jednou sukní na leto a jeclnou sukní a kápí na zimu z důchodů vsi Libkovic. K obědu a k večeři chodili dílem střidavě ku prelátům kostela. 1) Albert z Poděhúz zřídil r. 1375 v kostele pražském oltář sv. Václava ustanoviv, že oltář-nik, či kněz k tomuto oltáři zřízený, povinen jest, chudé a nemocné kleriky kůru a školy kostela pražského 14 dní vydržovati pro ne-dostatek hospice. 2) Tyto kůrní žáky též ehoralisty (chorales) zvané přijfmal kněz k a n t o r, avšak schválením děkana kapitoly po zkoušce ze zpěvu a čteni. (Viz Tomek ,Dějep. Prahy" str. 150.) Přijímalo se jich také více přes 30, chtěli-li kteří sloužiti kostelu dobrovolně, prozatím bez opatřeni. Z toho lze nám souditi, že mládež byla tehdáž mnoho a pilně cvičena ve zpěvu. Nebot jednak bylo tehdáž zasvěcených svátků značně více než nyní, jednak bylo i mnoho kostelů po zemích českých, v nichž pomáhali tito „clerici chorales” jak ho(linky, tak mše a nešpory zpívati. 3) — Onomu kantorovi, děkanu podřfzeuémn, příslušelo pečovati v kostele svatovítském o dobrý zpěv, jakož i o na-vedeni k němu mladšího duchovenstva i žákovstva. (Tomek 1. c. str. 194.) 3. Známo jest, že vyzdvihl Slovanstva mi-lovný Karel 1. P. 1347 velikým nákladem k 1 á-š t e r E m a u z s k ý na Morani či na Slovanech zvaný a na jména sv. Jeronýma, sv. apoštolů slovanských a j. zasvěcený. I vymohl na papeži Klimentu VI. povoleni, by konati se směly v něm všecky shižby Boží, hodinky i mše sv. církevním jazykem slovanským. Však papež svolil k této žádosti jen s tou podmínkou, Tomek 1, c, str. 62-64. Libri erect. L. T, fol. 110. 'i Y Libri creei." hojně k tomu dokladů.by jedině v tomto klášteře konaly se služby Božf slovanským jazykem. První mnichové do tohoto kláštera uvedení byli rodem Chorvaté, již byvše vypuzeni ze své vlasti, utekli se ke Karlovi a do jeho ochrany se poručili. Avšak všiekui potornnf bratři do kláštera přijati byli, pokud možná souditi z jich jmen neb jiných zpráv, rodili Čechové. I byl císař Karel těmto mnichům svou přízni tou měrou nakloněn, že nejen činil ob čas nová nadání ke klášteru jejich, nýbrž platil jim i zvláštního písaře Jana, aby jim potřebné bohoslužebné knihy ku čtení a zpíváni opisoval. R. 1372 obcoval sám s mnohými knížaty, biskupy a pány slavnému vy-svěcení téhož kláštera. l) Velezajímavé a důležité byly by pro náš účel zprávy o bohoslužebném zpěvu těchto mnichů slovanských. Však pobříchu vzala tato slovanská bohoslužba vinou husitů zasvé. I zachovalo se naší době jen málo památek oné bohoslužby slovanské, z nichž nelze téměř uic souditi a seznati o onom zpěvu. Když by1 císař Ferdinaud II. r. 1635 povolal do tohoto kláštera mnichy španělské z Montserratu, nalézaly se v něm ještě hlaholské knihy staré, jež Balbín sám ještě viděl. (Vice o tom v ,Památ. archeolog." I. dílu.) 4. Kromě liturgie a zpěvu slovauského zavedl císař Karel IV. do Prahy též Milá n-s k o u l i t u r g i i sv. Ambrože. K tomu konci založil a dostatečně nadal 1. P. 1354 na Novém městě pražském klášter sv. Ambrože. l vymohl toho na stolici apoštolské, aby opat a bratři téhož kláštera povinni byli zachovávati mši sv. a liodinky po způsobu a obyčeji církve Milánské podle řádu sv. Ambrože.2) (LíšfE se řád ten značně od řádu římského. Zpěv Ambrožský zvlášE vyniká zvláštním melodicko-rytmickým způsobem, a poněvadž původně značně předčil nad zpěv římský [za času svélio původce sv. Ambrož], rozšířil se tehdáž valuě. Základem jeho jsou 4 cliatouické stupnice počínající tony : (1 e f y. Jest tedy harmonicky chudší a tudyž i jednodušší než řehořský, jenž měl stupnic osm.) První mnichovG tohoto kláštera byli bez pochyby rodilí Vlaši, pozdější však rovněž vesměs Lechové. I tento ritus s klášterem zanikl v bouřích husitských, pročež ani o tomto způsobu zpěvu bohoslužebného, jaký by byl býval a jak se vykonával, nelze nám z ne-dostatku pramenů nic místnějšího pověděti, 5. Náš otec vlasti byl jako Arnošt také velký c t i t e ]. s v. V á c l a v a. Když tedy mno- ') Dobrovslc~, „Ůesch. der hóhm. Liter.” str. 44-46. Srovnej tnlrí „Tomkovy dějiny m. Prahy”, c1,111. 1) Beneš z Yeitlníle k roku 1354. | ||||
|