|
| ||||
| ||||
|
6 CYRILL X L.
3. Pokladník spravuje jmění, do něhož plynou vedle příspěvků i příjmy ve stanovách Kř. A. § 12. B. uvedené, vede účty; výbor rozhoduje o použití peněz. Revisi jmění koná odbcrový výbor podle uložení stanov odborových. 4. Sbormistru přísluší cvičiti a říditi zpěvy v kostele i mimo něj, zpravidla též říditi farní školu cyrillskou a poříditi seznam všech během roku provedených skladeb. 5. Při každé schůzi může býti zvolen zapisovatel, aby psal protokol. Členové výboru jsou povinni se omluviti, nemohou-li do schůze přijíti. § 6. Smírčí soud. Při sporech vzniklých každá strana volí dva důvěrníky, tito čtyři volí si pátého jako předsedu, jenž při rovnosti svým hlasem rozhoduje. Hlasování děje se vždy lístky. § 7. Zánik Farní Jednoty Cyrillské. Mohou jej naříditi úřady duchovní neb státní, neb může se usnésti na něm valná hromada většinou dvoutřetinovou přítomných členů. Rozhodnutí o zbylém jmění ponecháno diecesnímu biskupu, jakožto protektoru Dioecesní Jednoty. K. ROČEK: Drobnosti z „Edice Vatikánské4'. Na svátek Všech Svatých minulého roku byl jsem na slavných službách božích v jednom chrámu českobudějovickém. Podjáhen zpíval epištolu tónem, jejž uvádí »Cantorinus« *) na str. 76. Jasný, zvučný jeho hlas rozechvěl prostranství nádherného chrámu vinami, jež narážely na srdce věřících jako vzkazky z vlasti nadhvězdné, jako třpytné paprsky drahocenného klenotu doby zašlé, doby to svatého zápalu a živé víry ... A každý, kdo s pietou naslouchal této starobylé melodii, kdo jí otevřel své nitro, cítil, že ten svatý zápal, jenž v ní hárá, přelévá se mu do žil. Srdce mu poskočilo radostí, vycifujíc z této melodie instinktivně blízkost sv. Matky, slyšíc z ní tlukot jejího velikého srdce, cítíc, že se k němu ve své nestihlé lásce sklání jako rodička k nemluvněti a zpívá mu ústy pod-jáhnovými píseň nebeské krásy, duševního klidu, rajského snění .. . Škoda, že tento popěvek naší sv. Matky, jenž druhdy téměř všude zazníval: »olirr, fere ubique usurpatus« (Cantorinus 1. c.), nebyl zpíván zcela přesně. Slova »millia signati”, jež se při bodu opakují stereotypně dvanáctkráte, zněla: - mí - li - a si-gná-ti. - Je to správné ? Není. V listopadu (16.) minulého roku zašel jsem si na nešpory do jednoho z předních chrámů pražských. Tam jsem slyšel zpívati: in splendó - ri-bus sanctórum Je to správné? Není. To je tatáž chyba, jako v případě prvém, totiž: nesprávné podkládání textu melodii. Poněvadž pak se tato chyba vyskytuje netoliko při produkci ústní, nýbrž i v nejnovějších publikacích (vide »Cyrill« 1913, č. 9. a 10.), chci se zmíniti několika slovy o podkládání textu melodii. Činím tak na popud slovutného pana red. Orla, jenž si přeje občasné, příležitostné, populární rozpravy o »novinkách« Ed. Vat., dokud by nevyšla v novém vydání jeho osvědčená » Rukověf chorálu«. Cantorinus seu toni communes officii et missae iuxta ritum sacrosanctae Romanae Ecclesiae cum regulis et exemplis. Editio typica vaticana. Romae. MDCCCCXI. | ||||
|