|
| ||||
| ||||
|
18 CYRILL XL.
JOS. NESVERA. t Když jsme před rokem blahopřáli Jos. Nešverovi v Praze, při provedení jeho nového oratoria »lob< Kar. Doušou, k jeho sedmdesátce a těšili jsme se z jeho svěžesti tělesné i duševní, nikdo zajisté z nás nepomyslil na to, že nevyzpytatelná Prozřetelnost Boží chystá zasloužilému skladateli, bolestné lůžko Jobovo a br2y ho zavolá k svému trůnu. Dne 12. dubna zemřel skladatel Josef Nešvera v Olomouci ve stáří 72 let. Byl již delší dobu nemocen. V poslední době přidružil se k těžkým vnitřním nemocem ještě zánět nervů, tak že musil býti nemocný dopraven do nemocnice, kde zaopatřen sv. svátostmi zemřel. Josef Nešvera narodil se 24. října 1842 v Praskolesích u Hořovic. Studoval na učitelském ústavě v Praze a zároveň se vzdělával v hudbě u Jos. Krejčího. Od r. 1867 byl učitelem v Hořovicích, avšak puzen láskou k hudbě vzdal se dráhy učitelské a stal se r.- 1868 ředitelem kúru v Berouně, potom r. 1878 v Hradci Králové a již r. 1880 kapelníkem metropolitního chrámu v Olomouci po Pavlu Křížkovském, kde působil až do své smrti. Záhy přilnul k ruchu Cyrillskému a činně se ho účastnil. V »Cyrillu« shledáváme se s jeho jménem již r. 1881, kdy uveřejnil v něm svoji jednohlasou »Missa in honorem Spiritus Sancti=, dvou- a čtyřhlasou »Missa in honorem B. M. Virg. a »Veni Sancte«. Od té chvíle plodný skladatel nepřestal tvořiti. Tak vznikla celá řada k:ásny'ch jeho skladeb církevních, z nichž uvádíme aspoň »Mše ke cti sv. Prokopa« op. 17.; »Missa in honorem seti Gustavi« pro smíš. sbor s varh. ( »Cyrill«); »Missain honorem s. Vincentii« pro mužský sbor; »Missa in honorem scti Francisci Ser. « ; » Missa in honorem scti Theodori«, „M. in honor. s. Leonis« ; »M. in hon. Friderici«, »M. in hon. scti. Josephi«, »M. in hon. scti Eugenii«, »Requiem«, naposledy vydána »Missa jubilaei« pro smíšený sbor a varhany. Vedle toho vyšlo mnoho motetč a jiných skladeb na církevní texty. Osmihlasý sbor smíšený bez průvodu »Ave Maria« vydal Cyrill r. 1912, Nešverovy »Pašije« op. 18. jsou známy po všech vlastech českých. Mnoho skladeb, zvláště pro potřebu dómu, jest v rukopise. Diecesní Jednota král.-hradecká má rukopis »Ave Maria« pro soprán s průvodem varhan a smyčcového kvartetta, a Slavnostní kantátu složenou na slova VI. Hornofa k inthronisaci J. E. ndp. biskupa Dra. Jos. Doubravy. Z velikých skladeb chórických známo jest jeho „De profundis” pro sola, sbor a orchestr, op. 49. a druhé oratorium jeho »Job« na slova prof. J. Čermáka. Avšak i ve všech oborech hudby světské pokusil se Jos. Nešvera se zdarem. Z jeho oper »Perdita« (podle Shakespeara) provedena v Praze na Národním divadle. Přestáváme na krátké této posmrtné vzpomínce, odkazujíce na ocenění významu Nešverova, které uveřejněno bylo v »Cyrillu« č. 6. roč. 1912 z péra M. Doležila, doufajíce, že nám bude brzy možno obšírnější práci z povolaného péra uveřejniti o životě a díle Nešverově. Hlavní obor působení Nešverovi byla hudba církevní a nadšený pracovník na poli cyrillském jistě bude ve svých dílech žíti dále. Kéž se mu ve společnosti kůrů andělských dostane odměny za všechny jeho práce. r. R. i. P. Příspěvek k dějinám písně svatováclavské. Zajímavý článek s tímto nadpisem přináší 1. číslo 80. ročníku »Casopis katol. duchovenstva«*) z péra P. J. Jaroše T. J. Autor navazuje na názory posavadní, že první tři strofy písně (1. Sv. Václave, 2. Nebeskéf . . . 3. Pomoci) povstaly asi v dobách vpádu braniborského, dvě další (4. Tys náš »Časopis katol. duchovenstva< vydávaný redakcí Dr. F. Kryštůfka, Dr. A. Podlahy, Dr. J.Tumpacha nejstarší a zároveň nejobsažnější náš časopis bohoslovný doporučujeme pozornosti svého čtenářstva z kruhu duchovenských. Roční předplatné 9 K. | ||||
|