|
| ||||
| ||||
|
U. CYRILL 21
K. IiOCEK : (Dokončeni.) Drobnosti z ,Edice vatikánské11. Ukažme si nyní na zmíněných úryvcích epištoly, a to na obou současně, jak jest podkládati text úryvkům přízvučným. Přízvuk I. Přízvuk 11. - --ti a! Dominus est IIO - stra! Sá - lus. bJ Ec - ce DÓ - mi - nus, vé - ni- et. cJ qui - a di - cit DÓ - mi- nus. cl' si - - ne gIÓ - ri- a e - ius. e' ne - - ces- Sá - ri - um pro-pter vos. j;' ha - - bu- é - ri- mus ad vos. g) Domi nus De - us lo- Cú - tus est. /t' quae cir Cum de- de - runt me. chJ mí - - li - á si- gIIá - ti. i' in splendó- ri- bIIS san-' Oto rum. jJ an nos treS et meII-ses sex. kJ vi- vl fi- C8 me. lJ in di- é - bus 11 - lis. Nota ^ označuje tak zvanou »superveniens«, t. j. notu, která ke dvěma tučně tištěným, jež tvoří podstatu úryvku, »přibývá«, kdykoli toho žádá daktylické slovo, jež jest podložití. (Př. b. obsahuje dvě slova daktylická.) Všimněme si nyní blíže příkladů tuto uvedených, při nichž slabika tučně tištěná naznačuje slabiku přízvučnou. Na příkladech a, b, c, d vidíme, že jest velice snadno melodickému úryvku přízvučnému podkládati slova spondejská (př. a), slova daktylická (př. b), spondejská ve spojení s daktylickými (př, c, d). Vétšího pozoru vyžadují případy, jež za těmito následují. Vedle základního pravidla : Stanov nejprve přízvuk bližší rozdělovacímu znaménku = přízvuk II. a potom teprve pří-zvuk I., pamatovati dlužno, že u přízvučných úryvků dvoustopových nepřipouští se ve stopě druhé tak zv. kadence kusá, zkrácená = »corrépta«. Co tedy činiti se sloveni jednoslabičným, jež stojí v příkladech e, f, g, h na místě posledním a nemůže jako jednoslabičné, af již je pojímáme jako arsi anebo jako thesi, tvořiti samo o sobě rhytmickou stopu, rhytmickou jednotku, jež vyžaduje arse a these? —Přidělíme je ke slovu předcházejícímu, s nímž pak tvoří s hlediska rhytmu jeden celek. Které případy mohou se při tomto postupu naskytnouti ? Slovu jednoslabičnému, o něž jde, může předcházeti slovo dvojslabičné (př. e), jež má v latině přízvuk vždy na slabice prvé. Připojíme-li jednoslabičné »vos« k dvojslabičnému »propter«, vznikne nový rhytmický celek, nové trojslabičné slovo, jež podrží pří-zvuk na slabice prvé. Předchází-li slovo jednoslabičné (př. f), vznikne po přidělení »vosa k »ad« dvojslabičné »advos«, jež dle pravidla o přízvuku slov latinských dostane přízvuk na slabiku prvou. Předchází-li slovu jednoslabičnému slovo více než dvojslabičné, tu třeba dáti pozor, má-li dotyčné slovo přízvuk na druhé slabice od konce, či na třetí. Má-li přízvuk na druhé od konce (př. g, h), nastává po přidělení slova jednoslabičného totéž, co v př. e, totiž: druhá stopa jest daktylická. Má-li však dotyčné slovo přízvuk na třetí slabice od konce (př. k), vznikne po připojení jednoslabičného »me« slovo čtyřslabičné s přízvukem na první slabice Toho latina nesnese a žádá neúprosně, bychom toho nového rhytmického celku nepovažovali za stopu jednoduchou, nýbrž za dvoustopí s hlavním přízvukem na slabice li- a s vedlejším na slabice ca-. Metrum Punctum | ||||
|