|
| ||||
| ||||
|
22 CYRILL XL.
Pravidla uvedená, jichž třeba dbáti při určování slovného přízvuku II., platí také pro určování přízvuku I. Je-li tudíž v prvé stopě slovo spondejské (př. c.) anebo alespoň se spondejským závěrem (př. 1), jest určování prvého přízvuku tak snadné, jako v případu, v němž tvoří prvou stopu slovo daktylické (př. d) anebo alespoň s daktylickým koncem (př. e, f). Pravidlo o přidělování slova jednoslabičného ke slovu předcházejícímu (př. j.) platí při určování přízvuku I. také o bezpřízvučných slabikách slov víceslabičných. Tak přidělujeme v př. g bezpřízvučnou slabiku lo- k předcházejícímu »Deus«. Tentýž pochod vidíme na př. ch, i. Pravidla, jež jsme doposud uvedli, nestačí k určení I. přízvuku v př. h, ch, i. Jak si máme zde počínati? »Cantorinus« (str. 4.) praví: »In clausulis vero, quae duplici accentu melodico constant, prior accentus seu prior elevatio debet fieri in secunda syllaba ante ultimum accentum«, t. j. přízvuk I. má býti na druhé slabice před přízvukem II., tedy v našem případu na slabikách -cum, -a, -bus, »Cantorinus« (1. c.) praví dále: ». , . nisi haec immediate subsequatur syllabam tonicam (acutam), quo casu ad hanc syllabam tonicam (acutam) elevatio anticipanda est«, t. j přízvuk I, klademe na druhou slabiku před přízvukem II. toliko v tom případě, nemá-li slabika třetí před přízvukem II. přízvuku hlavního. Je-li však sama přízvučna, jak tomu jest v př. g, nedostává přízvuku druhá, nýbrž třetí slabika před druhým přízvukem, v př. g slabika De-. (Pravili jsme již shora, že dvoj-slabičná slova latinská mají přízvuk na slabice prvé ; u víceslabičných označen jest šikmou čárkou.) Kdo prohlédnul pozorně příklady tuto uvedené a přečetl vysvětlivky k nim, dovede správně rozřešiti každý případ. Ohledně metra sluší podotknouti, že je dovoleno opakovati je vícekráte, připouští-li toho smysl věty. Kde toho však smysl věty nedovoluje, odpadá metrum vůbec, jakož i ve větách krátkých. Předeslavše toto můžeme si nyní odpověděti na otázku: Jak jest zpívati titul epištoly? Zde třeba rozeznávati mezi tituly dlouhými, k nimž náležejí tituly epištol sv. Pavla a Apokalypse, a mezi tituly krátkými, jimiž se rozumějí všecky ostatní. Tituly krátké zpíváme tak, jako krátké věty epištoly, totiž: vynecháme metrum a zpíváme pouze punctum. Při dlouhých titulech zpíváme punktum i metrum a to takto: Léctio libri A- po - ca- lý - psís beáti )o - án-nis A-pó-sto- li. Léctio Epistolae beá - ti Pau - li A - pó - sto - li ad Thessa - lo ni - cén - ses. Léctio Epistolae beá - ti Pau li A - pó - sto - li ad Ti - mó-the - um. Léctio Epistolae beá - ti Pau - li A - pó - sto - li ad Co - los - sén - ses. Nedostává-li se v titulech epištol sv: Pavla, při nichž slova »Pauli apostoli« se zpívají vždy na »metrum« , v závěru: ad Gálatas, ad Titum atd. slabik pro oba přízvuky, splývá v přízvuku I. podatus s následující notou v jednu neumu, již zpíváme na slabiku »ad«, Příklad : _ ~^ ^ ^ - Ad Gá - la -tas. Ad Ti - tum. Následují-li po titulu epištoly slova : » In diebus illis,« zpíváme je vždycky tak, jak bylo shora sub l) uvedeno. Jakým tvarem melodickým uzavíráme epištolu ? p T tn,' Sed indu - - - í - mi-ni Dóminum Jesum Chri - stum. itJ omnibus di-é - bus usque ad consummatiónem saé - cu - li. o) transíte ad me qui concupíscitis me. p 1 in Christo Je - su Domino no stro. Q ! Quis putas maior est in regno cae-ló - rum ? | ||||
|