|
| ||||
| ||||
|
-89
jest jen z polovíce účinkujícím. Musí tvořiti — vžrh t vl ±ně jin^l. ani r,emůžc. Ví ty o_y inspirace jsou tudy jen z polovice vlastní jeho zásluhou. Neodolatelným pudem vnitřním jest nucen ku prati a byt pro ni i život ztratiti měl. Co jiný se lopotí, než v potu tváři kousek díla urobí, miláček uměn hravě zrodil nové tvary, které svět obdivem napliiují. A kdyby věk přítomný se toho i nevšímal, postrádaje smyslu ku pochopení a porozumění díla věkového, mistr přece se zázračnou plodností rodí díla, která teprv budoucnost ocení. Veledílům takovým ceny neubývá. Sloli Palestrinův jest veledílem. J e d n o d u c h o s t prostředků uměleckých neujímá jemu ceny. Antický chrám řecký zůstává ve své panenské jednoduchosti v z o r e m krásy architektonické, jako klasický sloh Palestrinův při neobyčejné jednoduchosti vzorem zůstává umělé hudby bohoslužebné. Na prostotě lapidární dojem plodící uráží se obyčejně pouze vkus kudrlinkami barokními nakažený. V dobách, v nichž antická krása při veškeré prostoté své poznovu se oceňuje, také sloh Palestrinův právě pro svou jednoduchou vznešenost k uznání a platnosti si dopomáhá. Světu katolickému jest antikou. Křestanu jest vzorem k1 a s i c i t y církevní tou měrou, jako svétáku zůstane knihou zapečetěnou sedmerou pečetí. Řecký chrám a sloh Palestrinův jsou vzorem krásy. Přívětkem jakýmkolivěk znešvařuje se krása oběma slohům přirozená. Při-znávajíce oprávněnost renaissauce i v obora húdby posvátné nepřestáváme pokládati sloh Palestrinův za vzor li t u r g i c k G h u d b y, na němž přiučujeme se zbožnosti a ušlechtilosti, jakou vyníkati má katolická hudba kostelní byt i na základě moderního umění hudebního zbudovaná. Kdo nezná a nemiluje Palestrinu. nezná a nemiluje ani katolickou liturgii a ne-dovede skládati a tvořiti díla duchem katolickým provanutá. Zde se osvědčuje úzká souvislost chorálu s polyfonií Palestrinovou. Komu chorál sv. Řehoře zůstává pouhou k u r i o s n í a n t i q u i t o u, nehodící se již více v dobáeh přítomných ku oslavě katolické bohoslužby, tomu přirozenou měrou chorál v polyfonii setkaný způsobuje zívání a omrzelost. Na štěstí m u s í však kněz u oltáře službu konající z kněh liturgických zpívati ch o r ál. A odpoví- dáni a pokračování v tomtéž duchu bud chor;í!e:~ Uud' sourodnoa polyfonií není ani ne-smyslem, ani zápovědí, nýbrž důmyslem a rozkazem. Nám stoupencům sv. Cecilie jde o po-vznešení a zvelebení 1 i t u r g i c k é hudby katolicko, která d o s 1 u ž b y najímá uměni hudební. V Církvi katolické zůstane tedy i uměni pouhou s l u ž e b n i c f. Obrácený svět nastává, kde služebnice počíná hráti si na panovnici, jako učinila moderní hudba kostelní. V takových dobách jest na Církvi, aby zvolala: „Já jsem paní! Až potud, a ne dále ! " Sloh Palestrinův ač umělecký zůstává v o s l u š n é p o d ř í z e n o s t i. Liturgie jest u něho prvním předmětem. On kolem ní pouze se vine zdobě ji kvítím a věnci. Nikdy a nikde nezapomíná a nezapírá, že povstal s chorálu, zpěvné to řeči, kterou Církev mluví. A proto při před-nášení slohu Palestrinova šetři se pravidel, kterých přednášení chorálu vyžaduje. Oddychy, přízvuky, přestávky, přidávání, ubírání, výraz, výslovnost a j. u obou stejnou měrou se vyskytuje. Přátelé ! vyučujte nejprve chorálu ; ale důkladně ! ale s láskou ! To ostatní hude vám přidáno. Řezenský kapelník Haberl dociluje pověstné krásy v přednesu staré polyfonie jen na základě chorálu. Každý do sboru biskupských pěvců nově přijatý člen musí nejprve projíti očištujícím ohněm chorálu. A v Řezně umějí přednášeti staré skladby slohu Palestriuova 1 Když před lety tázal se tam vypravovatel po tajemných pravidlech, vedle nichž sbor Palestrinu přednáší a interpretuje, rozevřel kapelník partituru i jednotlivé hlasy, v nichž kromě ocldy chů žádných znamének přednes naznačnjících se nespatřovalo a vy-znal se, že pouhým, bedlivým však cvičením chorálu dodělal se vnad, jimiž sloh Palestrinův oživuje. Výrok jeho potvrzen jest vlastní zkušeností. Rok Palestrinský sboru karlínského potvrdil, že chorál jest školou slohu P a l e s t r i u o v a. Yř átelé ! miláčkové Musy církevní! vyučujte chorálu! bedlivě — svědomitě — vytrvale. Odměna vás nemine. Práce se vyplatí. Přičinění nepřijde na zmar. Tajemství, jimž oživujete chorál, dodá vnady, barvitosti, zajímavosti a krásy skladbám polyfonním. Jako zdrojem, jest chorál i školou slohu Yalestrinova. Literatura hudby posvátné. „Příruční kniha chorálního zpěvu"*) Vzdělal Frant. Miihlberger. — Právě vyšel tiskem 3. sešit čítající 252 stran, kte- *) Viz „Cecilie” roč. IY. str. 8. a 40.rým ukončuje se II. díl velkého díla, obsahujícího nejdůležitější chorály, jichž užívá církev během církevního roku při bohoslužebných obřadech. Rozsáhlý sešit věnován jest výhradně pašijovému týdnu. Nachází se zde vše od | ||||
|