Jan Josef Dusík
Ročník: 1914; strana: 34,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
34 CYRILL X L.

Jan josef Dusík.

Ze své přednášky u příležitosti cyrillského sjezdu v Cáslavě sděluje KAREL NULKA.

Jan Josef Dusík, kdysi varhaník, skladatel a učitel z Čáslavě, byl osobností zajímavou a látka o něm pro studii jistě vděčná. Tím snad vděčnější, když nejen sám proslavil se neobyčejně, ale tři dítky jeho roznesly jméno jeho po celém hudebně vzdělaném světě. Zvláště nejstarší jeho syn Jan Ladislav Dusík vynikl takovou měrou v umění hudebním, že připočten k nejslavnějším umělcům vůbec. A je-li Čáslav známa ve světě hudebním, je známa zvláště jako rodiště Dusíkovo.

Otec Jan Josef Dusík narodil se v Mlazovicích r. 1739 jako Josef Haydn z rodiny kolářské. Matka Alžběta rozená Schreinerová, dcera učitelova, záhy ovdověla a majíc péči o svého tehdáž desítiletého synka Jana, odevzdala jej na vychování švakru Janu Vlachovi, učiteli tehdáž mlazovickému, který svědomitě staral se o synovce svého, vyučiv jej přede vším dokonale v hudbě, když hoch projeviv náležité schopnosti, odhodlal se věnovati po-volání učitelskému.

Malý Jan nesklamal naděje svého strýce. Vyspěv, stal se mu spolehlivým pomocníkem ve škole, pobyv u něho několik málo let. Potom od 16 roku pomocničil v Lanově na Vrchlabsku, patrně, aby se tam doučil němčině. Po dvou letech potom obdržel místo učitelského pomocníka v Chlumci nad Cidlinou, zjednav si jako hudebník, obzvlášté varhaník takového jména, že ve dvacátém roce věku svého r. 1759 povolán magistrátem města Cáslavě za varhaníka a prvního učitele na městskou školu tamní. V tomto opatření je viděti značný rozhled tehdejších vůdčích kruhů čáslavských. Nebof pověst o jeho dovednosti v hudbě to byla, jež zjednala mu místo v Čáslavě.

Dusíkovi povolání do města prospělo znamenitě.

Povahám jako byla jeho, povahám uměleckým, tvořivým, je potřebí zvláštního, jim přiměřeného prostředí. Umělec je jako exotická květina. V půdě sobě přirozené bují, krásně zkvétá a vydává hojně plodů ; v púdě nepříznivé krní, živoří, hyne.

Schopnosti Dusíkovy utěšeně se rozvíjely v Čáslavě, jmenovitě když podařilo se mu založiti si zde klidnou vlastní domácnost. Oženil se v květnu 1760, pojav za chof dceru čáslavského soudce Jana Štěbety, Veroniku. Z manželství jeho vzešlo několik dítek (dohromady 8).

Charles Burney, slavný anglický spisovatel a hudební skladatel XVIII. století, pojal úmysl shlédnouti z vlastního názoru země, o jejichž hudebních poměrech chtěl psáti. Vydal se na cestu r. 1770 přes Nizozemsko, Německo do naší říše, aby navštívil místa, kde byly nějak zajímavé poměry hudební a slyšev mnoho pochvalného o čáslavském učiteli Dusíkovi, zajel též tam, aby jej navštívil ve škole. Bylo to po 10. roce Dusíkova manželství. V té době měl Dusík již šest dítek a starosti rodinné počaly doléhati poněkud tížeji na jeho domácnost. Nepřekážely však tolik, aby nebyl mohl vedle učitelského povolání věnovati se také i výkonné hudbě a Skladbě. A není divu, že při návštěvě tak neobvyklé pochluboval se nejen svými studiemi, ale též i svými pracemi, jež konal i pro své žáky i pro sebe.

Burneyovi zalíbil se Dusík velice. Podivil se, že učitel v místě poměrně přece jen malém, má a studuje skladby znamenitých mistrů italských a německých, zvláště skladby Bachovy, neopomíjeje seznamovati se i s mistry krajany, jako byli Černohorský, Tůma, Brixi a jiní. Ovšem neušly Angličanu ani společenské poměry, ve kterých žil Dusík v Čáslavě a proto ulevil svému podivu větou: »Chill penury repressed his noble rage.« (Nedostatek hubí jeho ušlechtilý zápal.) Dodai k tomu, že prý má Dusík piný dům nejen cizích, ale i vlastních dětí. Tehdejší školy byly ovšem poněkud jiné.

Jakmile ráno přišly dítky z kostela, nastala jim práce školní obyčejně do 11 hodin. Potom přehrávali menší žáci na nejrozmanitější nástroje svoje úkoly z předešlého dne. Přes poledne cvičily se přespolní dítky ve škole a ze všech koutů ozývala se hudba.

Po škole odpoledne po 3. hodině nastala nová práce s pokročilejšími. Za takových poměrů našel Burney učitele Dusíka v piné mužné síle a v piné jeho činnosti.

Angličanu se zdálo, že by mohl takový hudebník za jiných poměrů znamenitě vy niknouti, 1{dyby měl více volného času a mohl ho užiti k duševnímu svému povzbuzení. Ale Dusíkovi svědčily tyto poměry. Někdo klesá pod tíží kupících se povinností, jiný hyne nedostatkem činnosti. Čím více se mu hromadí úkolů, tím více stoupají jeho síly na ně. K takovým náležel Jan josef Dusík. Po celodenním vysilujícím zaměstnání usedá večer 1te svým zamilovaným partiturám a vysedává u nich dlouho do noci. Činí si z nich po-
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ