|
| ||||
| ||||
|
38 CYRILL XL.
Repetitorium dějin hudby. E. BEZECNÝ. (Pokračování.) 3. Vliv monodie na vývoj zpěvu. Skola v Neapoli a Bologni. Paedago- gická literatura té doby. Rozkvět pěveckého umění datuje se z konce XVI. a začátku XVII. století, doby to, kdy začala se vyvíjeti monodie. (Viz Rep. ot. 25.) Odstraněním nesnadných pravidel mensurálních přestalo pro pěvce namáhavé jich studium, tak že mohli se úpině oddati technické stránce svého umění. Nejstarší návod ke zpěvu (bel canto) nalézáme v před-mluvě k »Nuove musiche« od Cacci- n i a 1602. (Viz Rep. ot. 28.) Po šesti letech uveřejnil O t t a v i o D u r a n t e vysvětlivky o »novém způsobu zpěvu a připojil k nim několik arií v »novém« slohu. Výcvik pěvců přešel v XVII. a XVIII. věku v Italii od církve na vynikající pěvce a skladatele operní. Lze rozlišovati dvě školy: benátskou a neapolskou. Školu v Benátkách založil Fr. P i s t o c c h i (1659—1726). Počal první zpěvu umělému vyučovati systematicky a rozvrhl látku učební na několik školních roků. Z jeho žáků pro-slavil se kastrát Ant. B e r n a c c h i (1690 až 1756), který působil jako pěvec při dvorní opeře ve Vídni, Mnichově, Londýně a posléze usídlil se v Bologni, kde vyučoval podle zásad svého učitele. Zák jeho G. M a n c i n i (1716—1800) působil po dlouhou dobu jako učitel zpěvu při dvoře vídeňském. K benátské škole náleží též P. Fr. To si (1647—1727), Aug. B e r t a l o t t i (* 1665), M. Aug. G a sp a r i n i (j 1732), učitel slavné zpěvačky Faustiny Bordoni-Hasseo v é, manželky operního skladatele dráždanského A. H a s s e a. (Viz Rep. ot. 36.) Zakladatelem školy neapolské jest žák A. S c a r l a t t i a Dom. G i z z i (1684—1745). Byl v Neapoli na konservatoři S. Onofrio učitelem zpěvu. Z jeho žáků vynikl F r. F e o a G i o a c h. C o n t i. Nejslavnějším zástupcem školy neapolské jest Nic. Porpora (1686 až 1766), žák Fr. Mancinia a Gaet. Greca, učitel H a s s e a a Haydna. (Viz Rep. ot. 36 a 45.) Složil četné opery a kantáty, působil jako kapelník a učitel v nejčelnějších městech evropských, od roku pak 1752 vy-učoval až do své smrti ve svém rodišti, Neapoli. Nejlepší jeho žákyně jest R e g. M i n g o t t i, soupeřkyně zpěvačky F a u s t i n y Bordoni - Hasseové. Mnozí z těchto mistrů, na př. Pistocchi, Bernacchi, Porpora, Leo, Feo, tajili úzkostlivě svou methodu vyučovací. Naproti tomu zanechali nám T o s i a M a n c i n i díla velice důležitá pro rozvoj zpěvu umělého. Jest to Tosiho »Opinioni dei cantori antichi e moderní sopra il canto fi g u r a t o«. »Názory starších a novějších pěvců o figurovaném (kolorovaném) zpěvu« a Mancinia »Pensieri e riflessioni pratiche sopra il canto figurato«, »Praktické myšlenky a úvahy o figurovaném zpěvu«. Díla tato nás poučují, že methoda byla vybudována na hexachordovém systemu Guidona Aretinského. (Viz Rep. ot. 8.) Bylo solfeggiováno, t. j. zpíváno na solmisační slabiky a vokalisováno, t. j. zpíváno na samohlásky. Méně péče věnovali tito mistři výslovnosti souhlásek. Velikou váhu kladli na »tenuta di voce«, t. J. zpívání tónů ve stejné síle po delší dobu a »messa di voce«, t j. crescendo z pp do ff a decrescendo zpět do pp. Nejčelnější zástupci bel canta byli v XVII. a XVIII. věku kastráti. Působili nejen jako operní pěvci, nýbrž též v různých kapelách církevních a pod. ve Vídni, Dráždanech, Mnichově, v kapli Sixtinské a j. (V operách byli hlavní partie mužské psány pro soprán a alt. Na př. »Orfeo« od Glucka.) Mimo již uvedené kastráty vynikl hlavně C a f a r e 11 i, žák Porporův, Perugino Paradisi, Senesino (Viz Rep. ot. 39.), Crescentini (napsal cenné vokalise), F a r i n e l l i, žák Porporv a později Bernachia. Poslední kastrát byl V e l u t t i (t 1864). V N ě m e c k u, kde vládla u dvora vídeňského, berlínského, dráždanského a j. italská opera, bylo též vyučováno umělému zpěvu italskému. Hlavním zástupcem italského umění pěveckého mezi Němci jest J. A. H i 11 e r, kantor tomášské školy. (Viz Rep, ot. 36.) Proslul svými návody k »hudebně-ozdobnému a k hudebně správnému zpěvu«. Nejlepší jeho žačkou byla C o r o n a S c h r d-t e r o v á. Rovněž vynikla v XVIII. století zpěvačkaAgujari, C u z z o n i , Tramont i n i, L a M a r a a její soupeřkyně T o d i, pro něž rozdělila se Paříž ve dva tábory, Todistů a Maratistů. Vynikajícím tenoristou by1 R a a f f, žák Bernacchiův, (pro něhož psal Mozart partii »Idomenea»), a R a u z-z i n i, který byl též skladatelem. | ||||
|