|
| ||||
| ||||
|
XL. CYRILL 39
4. Skola francouzská v XVII. a XVIII. věku. Vliv francouzských skladatelů operních na vývoj umění pěveckého. Naproti škole italské, která zdůrazňovala krásu tónu, kladli francouzští učitelé zpěvu hlavní důraz na správnou výslovnost textu. Dělo se to pod vlivem skladatelů Lullya Rameaua, a později G l u c k a. V tomto směru jest psáno dílo Bacillya »Remarques c u r i e u s e s s u r Part de bien chanter 1679« (Poznámky o umění dobře zpívati). Instrumentální doprovod byl při vyučování zavrhován, protože znemožňuje kontrolu tvoření tónu, výslovnosti a čistoty intonace. Požadavkům francouzské komické opery (Viz Rep. 37.), vzniklé vlivem italské opery buffy, vyhovuje škola B é r a r d o v a, aniž by se však odchýlila od zásad školy francouzské. Všímá si výsledků vědeckého badání pařížských učenců ve příčině anatomie hrtanu a fysiologie řeči a zpěvu. R. 1795 vyšla škola pařížské konservatoře hudební, na níž pracovali slavní skladatelé Cherubini, GosseC, MéhUl. (Pokračování.) K životopisu Jana Pierluigi Palestriny. V římském časopise »Rassegna Gregoriana« 1914, 62, nalézáme dvě zajímavé zprávy o slavném skladateli vlašském, jehož životopis podán byl již v >Cyrillu«. První zpráva týká se druhého sňatku Palestrinova. První manželka jeho, Lukrecia de' Goris, zemřela 21, července 1580 a po osmi měsících uzavřel vdovec sňatek s bohatou vdovou Dormuli, která zároveň s ť-lannibalem Gagliardim z Viterba měla kožešnický závod. Zápis původní o tomto sňatku zachován je v matrice oddaných římské fary u svatého Celsa a Juliana, blíže mostu andělského, od r. 1576 do r. 1592 str. 86 v.: Die 28. Martii a. 1581. Joannes petraloisi de praenestina civitate duxit uxorem per verba de presenti dominam Virginiam cognomento d o r m u 1 i, factis prius solitis tribus denunciationibus per tres dies festos videlicet 24. 26. Februarii et Quinto martii 1581 et illud matrimonium fuit de licentia Superioris, domi illius Virginiae contractum praesentibus testibus Dominico Baldoini pisano et Annibale Gagliardi Viterbiensi pellipario Ad praemissa vocatis. Svatba byla tedy v úterý velikonoční, tedy v čase zapovězeném a proto slavena v domě nevěstině. Listina tato svědčí výslovně o původu mistrově z Palestriny. Ve druhé zprávě podává redaktor »Rassegny« msgr. Karel Respighi výsledky badání o hrobě Palestrinově. Dle studie msgr. J. Casciola zapsáno je úmrtí knížete hudby >~princeps musicae« v první matrice zemřelých basiliky vatikánsky (zápis je italský). »Dne 2. února 1594 p. Jan Perluigi z Palestriny, mistr (ředitel) kapelly u sv. Petra, pohřben v nové kapli.« Při stavbě basiliky sv. Petra totiž začalo se od presbytáře a část východní přehrazena zdí, asi jako nyní u sv. Víta na hradě pražském. Před touto zdí postavena byla 1548 asi na místě mezi šestým a sedmým pilířem v hlavní lodi, po levici vstupujícího do kostela, kaple, v níž postaven sarkofág s těly sv. apoštolů Šimona a Judy Taddeáše. Před touto kaplí pohřben byl první stavitel nové basiliky vatikánské Bramante, první manželka Palestrinova 23. VI11. 1580, synové jeho Rudolf t 21. XI. 1572, Silla 2. I. 1573, Angelo 14. XII. 1575 a synovci Řehoř, Aurelia, Settimio a Settimia. Tam pohřbíváni byli po dlouhou řadu let i osadníci patřící do farnosti sv. Petra. Není žádného dokladu, že by rod Palestrinův měl zvláštní hrobku a tudíž zjistiti kosti velikého mistra bude nemožno. Avšak z uvedeného lze poznati omyl některých průvodců basilikou vatikánskou, dle nichž pohřben jest Palestrina před kaplí sv. Šimona a Judy, zaměňujíce tu onu starou (tehda novou) s nynější levou příční lodí (směrem k sakristii). Na rakvi Palestrinově dle svědectví Torrigiova byla upevněna olověná destička s nápisem: »Joannes Petraloisius — Praenestinus — musicae princeps«. Monsgr. Cascioli počal se svolením kapituly pátrati pod podlahou nynější, přišel až na klenutí dolejších místností t. zv. grotte Vaticane, mezera však byla vypiněna drobným kamením a jinde rumem ze staré stavby. Zpráva neudává, zdaž se tam našly kosti pohřbených, zdá se mi tudíž, že asi při stavbě hlavní lodi byly přeneseny jinam. Msgr. Cascioli vzdává se naděje nalézti kosti Palestrinovy, za to tím horlivěji po-vzbuzuje k darům na nový pomník, který zvláštní výbor v Palestrině chce zbudovati slavnému rodáku tamějšímu Janu Pierluigi Palestrinovi. —s + y | ||||
|