|
| ||||
| ||||
|
XL. CYRILL 41
Jak jednotlivec, tak i celé massy jsou ve svých názorech, ve svém cítění produktem rozličných složek, jež na ně působí, ie vychovávají. Čím jest varhanická škola našim budoucím umělcům a ředitelům kůru, tím chce býti cyrillská jednota širokým vrstvám; chce býti jejich hudebním vychovatelem, který by budil v nich lásku a nadšení pro umění hudební a zvláště pro hudbu chrámovou — tof důvodem její existence. — A prostředky, jimiž tohoto cíle dosíci chce? Přednášky, hudební produkce, odborný časopis a nejúčinnější prostředek — farní jednoty cyrillslé. Při každé farní jednotě jsou zřízeny tři odbory. Pěvecká školka pro mládež škole povinnou, jež by se učila zpěvu dle not a z níž by se doplňoval sbor na kůru, odbor literácký pro píseň lidovou a již zmíněný odbor pro vícehlasý zpěv. Nepředstavuji si tak těžkým založiti jednoty cyrillské; máme zde již pevnou základnu, jíž můžeme využitkovati pro myšlenku naši; máme již tolik spolků katolických, všeodborové sdružení, omladinu, orly, mariánské družiny, spolky katolických tovaryšů, sv.-josefské jednoty atd. Co zde sil leží ladem! Nechf zřídí se při každém katolickém spolku pěvecký odbor, který jest úpině samostatným, pokud se týče jeho činnosti v rámci spolkové činnosti. Všechny odbory katolických spolků nechf jsou součástkou místní cyrillské jednoty. Jednota cyrillská byla by pal< hudební organisací, střediskem katolicky cítících prvků rekrutujících se ze stávajících spolků katolických. K tomuto kádru připojili by se oni členové, kteří z důvodů politických aneb jiných nechtějí býti členy organisací politických. Tímto způsobem dostalo by se životu hudby chrámové nového rozmachu, jednotného vedení a pevné organisace, prvků to, jež jsou životní podmínkou všeho zdaru a úspěchu ve velikém slohu. Podaří-li se nám tuto myšlenku realisovati, pak stojíme před úspěchy takovými, že se dnes neodvažujeme ani na ně pomysliti. A nyní malý appell. Nejprve obracím se k vám, vy duše jemné, delikátní, jež velikým nadáním posvětil Pán na kněze posvátného umění hudebního, vy duše umělecky tvořící. — Nepřicházím sám, neprosím za sebe, přivádím nejideálnější dceru naší svaté liturgie, hudbu chrámovou, a prosím, byste se jí ujali, ji přijali za svou; její program, myšlenku cyrillsl{ou pozvedli na váš čistý umělecký štít a stali se apoštoly jejích snah a ideí. — A ona až dospěje, a to bude brzy, velice brzy, odmění se vám, zanese slávu vašich jmen do všech kathedrál, chrámů a kaplí naší drahé vlasti. Než nejen chrámy naše české a moravské, všude tam, kde se modlí »věřím v svatou církev katolickou«, všechny ty chrámy katolické, tof půda vašich budoucích úspěchů. Bůh dal každému národu do vínku zvláštní dar, jímž by národ ten slavným se státi mohl. Národu našemu dal zpěvu dar — vzácné nadání hudební. Na poli hudby profánní dobyli jsme prvenství; přede jmény Smetana, Dvořák, Ondříček, Kubelík, Ceské kvartetto, sklání se v úctě celý vzdělaný hudební svět. Věcí naší cti jest, abychom i na poli hudby chrámové dobyli primátu. Vy, kteří jste zasvětili svP nadání hudbě posvátné, jste synové téhož národa, v jehož duši vložil Pán vzácné potence hudební. — Než jak sám pravil říšský poslanec Kadlčák: »nám schází ony stezky a cestičky, jimiž by vaše jména pronikla do celého světa.« — Nuže tyto stezky a cestičky chce vám urovnávati organisace rozvětvená po celém světě katolickém, organisace, jejíž součástí nejmladším květem jest naše diecesní jednota- Ujměte se jí a ona ujme se vás. Vy s námi a mv za vás. Druhý appell patří vám, důstojní pánové! Vím, že duchovní správce jest tehdy nejšfastnějším, když vidí piný kostel, a nic nebolí tak, jako když chrám Páně zeje prázdnotou. Ó ujměte se myšlenky cyrillské, myšlenky tak vznešené, která uměním chce vésti duše k Bohu, krásou hudební získávati je pro Krásu Věčnou. Založte ve svých farnostech cyrillské farní jednoty, podporujte je morálně i finančně a ony se vám odmění bohatě. Náš lid rád zpívá a rád chodí do kostela, kde slyší krásný zpěv. Není to naším ideálem, aby lid chodil do kostela jen k vůli zpěvu, ale zajisté lépe bude, půjde-li tam mnohý aspoň k vůli zpěvu, nežli by tam vůbec nešel. Kostelní zpěv bývá často tou poslední nitkou, která spojuje mnohého věřícího s kostelem. Ještě jedenkráte, důstojní pánové, obracím se k vám s prosbou: ujměte se i vy myšlenky cyrillské, která chce s vámi pracovati k tomu cíli, aby lidu našemu se v kostele líbilo, a až napiněný váš chrám Páně zpívati bude s nadšením naše velebné úchvatné staré písně a ohlasem jeho otřásati se budou klenby chrámové, pak okamžiky ty budou vám nejkrásnější odměnou za všechny vaše oběti. A nyní ještě několik slov k vám, velectění pánové, kteří jste zasvětili své síly posvátné hudbě chrámové jako ředitelé kůru z povolání, nebo kteří své volné chvíle obětujete | ||||
|