|
| ||||
| ||||
|
42 CYRILL XL.
témuž vznešenému cíli, velectění členové stavu učitelského. — Vím dobře, že nynější doba nedovedla ještě oceniti význam vaší práce jako ředitele kůru a varhaníka a proto se vám namnoze nedostává oné morální a hmotné podpory, jaké význam vaší záslužné a namáhavé práce zasluhuje, avšak přijíti musí jedenkrát doba, která ocení, co pro povznesení všeobecné umělecké úrovně právě v nejširších vrstvách našeho lidu jste vykonali vy — a doba ta tím spíše nadejde, čím hlubší kořeny zapustí v lidu myšlenka cyrillská. Tou měrou, jak růsti bude láska a nadšení pro posvátnost hudbu chrámovou, tou měrou růsti bude úcta a vážnost k vám, kteří právě tomuto umění jste zasvětili své síly a volné chvíle. — Neříkejte »málo peněz, málo muziky«. Obrafte raději tuto zásadu a zvolte si pro budoucnost heslo nové: »mnoho muziky, mnoho hudby« a pak jako následek dostaví se i více hmotné podpory. --- Mvslíte, když se nic nebude dělatj, že tím spíše se něčeho dosáhne ? Já myslím, že daleko správnější cestou k úspěchu jest pracovati, vykázati se úspěchy, vzbuditi pro věc zájem a pak zaklepati na dveře oněch fal{torů, již nápravu by zjednati mohli. Kde jest porozumění a nadšení pro nějakou myšlenku, tam se otvírají lehčeji srdce i kapsy. Ujměte se myšlenky cyrillské, velectění pánové, a ona se ujme i vás. Veledůstojní, velectění pánové! Dnes kladli jsme základní kameny pro myšlenl{u vznešenou: vznítiti nadšení pro obrod hudby posvátné v našich vlastech. Bez boje není vítězství, bez námahy není úspěchu. — Býf cesta naše byla sebe trnitější, nás všech nechf zásadou jest: svoji k svému, paže k paži, stále ku předu, ani krok zpět! Zpívaná mše sv, dle předpisů církevních. O Cyriilském sjezdu v Čáslavi r. 1913 proslovil BOH. KAŠPAR. Nejkrásnějším květem křesfanské zbožnosti, vrcholem a perlou bohoslužby katolické jest bez odporu mše svatá. Není dnes mým úkolem líčiti vznešenost svaté oběti, 1{ránu a význam liturgických úkonů i všeho ostatního, co u oltáře se děje. Mám pojednati o rnši sv. se stanoviska kúru především. Nemusím vyvraceti bludnou, ale dosti častou frázi: Na kůru jsem pánem já a mohu zde si dělati, co a jak chci; af si pan farář dole dělá také, co chce. Oba jsou vázáni a — spojeni, oltář i kůr. Mše svatá jest jednotným celkem liturgickým a po případě i uměleckým. Zejména při zpívané mši svaté o mnohé části dělí se sbor s kněze,n, tak že tento uvádí, onen po-kračuje. kI'z : Gloria, Credo, Sanctus, po případě Te Deum laudamus. Zpěv, hudba chrámová jest dle četných rozhodnutí příslušné nejvyšší instance, posvátného sboru obřadů (S. R. C.' v Římě, p o d s t a t n o u částí liturgie. Kdo tedy ve výše uvedeném smyslu mluví nebo smýšlí, sám sebe i svůj chrámový sbor snižuje, degraduje s významné výše, jakou církev sama mu vykázala. Po stránce obřadní jest mše svatá 1. tichá, 2. zpívaná (cantata) a 3. slavná (solemnis). Tichá, též čtená mše sv. jest ta, kde kůr na úkonech a modlitbách kněze nikterak se neúčastní. Bud při ní jest úpiné ticho, bud zpívá lid — obyčejně s doprovodem varhan - -píseň č e s k y. Kancionál sv.-janský v předmluvě správně žádá, aby to byla vždy jen píseň mešní, t. j. taková, která textem pojí sek úkonům u oltáře. Má zpravidla dvojí nápěv, jeden před, druhý po pozdvihování, mnohá i pro každou sloku nápěv zvláštní. Válka třicetiletá a doba Josefinská těžké zasadila rány staré české vznešené písni kostelní, rány, které dodnes nejsou zhojeny. V diecesi královéhradecké činí Oltář ústupek od té doby zakořeněnému zvyku a při-pouští i písně časové (vánoční, postní) a k svatým (mariánské), k tiché mši sv. Žádá však, aby lid modlil se hlasitě aspoň Confiteor, Obětování a Pane, nejsem hoden současně s knězem a po pozdvihování aby byla zapěna aspoň jedna sloka některé písně k nejsvětější Svátosti. Jak má varhaník počínati si při tiché mši sv.? Předehra, silou i náladou k době a dni vhodná, ustaň při slovech kněze »In nomine Patris«, jimiž pokřižovav se stupňové modlitby počíná. Před pozdvihováním a po něm bud hráno pp a po pozdvihování jcit hrútce. Po Ite missa est dohra řídí se týmž pravidlem, | ||||
|