NEZAŘAZENO
Ročník: 1914; strana: 43,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
XL. CYRILL 43

jako úvodní předehra. Není vkusné hráti vždy stejně o vánocích i v postě, na Boží Hod i ve všední den.

Průvod nepřehlušuj zpěvu a při zpěvu bud hráno vždy bez stníšených i pomocných hlasů, zejména mixtury, kvint a pod. Nejvhodnější harmonisací jest jednoduchý, stejný kontrapunkt. Dva nebo více stejných tónů melodie podkládáme různými akkordy. Dohry mají rázem (i pohybem) se zpívanou písní býti v souladu.

Tolik stručně o tiché mši svaté, aby spíše rozuměno bylo následujícímu.

Při zpívané mši sv., af slavné, s assistencí či bez ní, smí se zpívati jen lat i n s k V. To nejnověji nařizuje S. R. C. výnosy z 31. ledna 1896 a z 25. června 1898, o starších, platných nařízeních nemluvíc.

Již i svrchu řečená jednota sv. obřadu velí, aby i kněz i sbor zpívali stejnou řečí.

České mše pro lid, na př. od Skuherského, Picky, Hniličky, Procházky, Sychry, Ríhovského a j•, určeny jsou ku zpívání při t i c h é mši sv. Totéž platí i o Sychrově » Prosbě k českým patronům«, která letos jako příloha »Cyrilla« vyšla. Nikdo se nebude domnívati, že by 0. J. C. proti přirozenému účelu svému dávala našim kůrům do ruky prostředek k nepinění církevních nařízení. Nikde nestojí psáno, že každá »velká« musí býti c a n t a t a, »zpívaná Sbor může zpívat, ale kněz č t e j e n tichou mši sv.

Zpívá-li i knéz, musí býti i na kúru vše jen latinské, a jen ty texty, které pro ten den jsou předepsány a které i kněz spolu se modlí.

Při zpívané mši sv. rozeznáváme pro kúr částky 1. stálé, při každé mši sv. textem stejné a 2, proměnlivé, pro každou mši sv. zvláštní texty mající.

Stálé, které obsahuje K y r i a l e , dříve Ordinarium missae zvané, jsou : Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus. Gloria není, slouží-li kněz v barvě černé nebo fialové, t. j. především při mších sv. zádušních, postních a adventních. Také Credo nebývá při každé mši sv.

Proměnlivé částky mše sv., které obsahuje G r a d u a l e R o m a n u m, pak jsou: Introitus, Graduale, Offertorium a Communio. Od neděle Devítníku do Květné neděle zpívá se jen prvý verš Gradttalu a k nčmu připojí se t r a c t u s. V době velikonoční místo Gradualu zpívá se Alleluja (t. j. dva verše se čtyřmi alleluja).

Právě tyto proměnlivé části vztahují se k svátku, obsahem svým jej vystihují, a přej právě ony nejčastěji bývají opomíjeny nebo zaměňovány.

Mimo řečené zpívá sbor při zpívané mši svaté 3. r e s p o n s o r i a a před sv. požehnáním všecky t ř i sloky hymny 4. P a n g e l i n g u a. Zpívati pouze prvou sloku před a třetí po požehnání, druhou docela vypustiti, jest nesprávno.

1. Z Kyriale nebývá sice ničeho vynecháváno, ale za to ve starších »krátkých« mších, zejména v Gloria a v Credo, kráceno. Kyrie a Benedictus bývá za to mnohonásobně opa-kováno. Mše ty mizejí stále více. Nejrozšířenější byly Kempter — v jedné, D-dur, má Credo jen 13 taktů a to ještě opakuje invokaci a má třikrát Amen! — Giittler, Reimann, Sch&pf, Fiihrer a většinou i Horák.

»Mám je vyhoditi? Jiných nemáme a jsou vžity u zpěváků,« namítne se mi.

Vezmi tedy aspoň Credo chorální, je kratší (trvá 3—4 minuty) než v té nejkratší mši a přece jest to ú p 1 n é vyznání víry, jak se je kněz modlí, a jak je církevně nařízeno Takové třináctitaktové Credo rozhodně není katolickým vyznáním víry. A jaké nesmysly tam bývají následkem vynechání podstatných částí vět.

Mnohde jsou tak do krátkých Credo zamilováni, že i do správných dělají v i d e. Slyšel jsem takové v i d e od Crucifixus ku Et vitam : »vyznávali« t dy, že nevěří ani, že Kristus byl ukřižován a z mrtvých vstal, ani v Ducha svatého!

Jinde zase po invokaci kněze »Credo in unum Deum« spustili nahoře »Et resurrexit«. Takové počínání samo se odsuzuje.

Tedy: Nic nevynechávat, ani slova! A nic zbytečně neopakovat, zejména invokaci kněze nikdy!

Na námitku, že je to bud těžké k provedení nebo příliš dlouhé (v kostele mnohým bývá vše dlouhé), odpovídám: vezmi bud celou mši, bud povážlivě dlouhou a obtížnou část zaměň c h o r á l e m.

Chorál není těžký a pro praksi jako stvořený. Zádná stávka v tenoru neb sopránu mu nevadí. Ovšem třeba jej zpívat — n e k ř i č e t ! — zpívat zbožně, vždyf jest to zpívaná modlitba!

Pro počátek doporoučím začíti s chorální mší »de Angelis« z Kyriale. Je v moderním notopise i v Graduale parvum (t. j. m a 1 ý graduál), který u Pawelka v Řezně vyšel péčí O. J• C.
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ