|
| ||||
| ||||
|
58 CYRILL XL.
v jeho starostech a práci podali ruky pomocné k obrození církevní hudby a doufá, že i tam, kde dosud cítěny nedostatky, dobrá vůle a snaha dopiní a napraví. Obecnou Jednotu Cyrillskou čeká práce značná. Vznešené a krásné cíle zaslouží, aby došly rozšíření, ocenění a uznání. Přál bych si, abychom mohli dočkati se chvíle, kdy bychom říci mohli, že není chrámu kde by nebylo Jednoty Cyrillské• Je to možno. I v nejmenších poměrech možno při dobré vůli dosíci dvojího, totiž aby zpěv byl liturgicky správný a aby to bylo vážné umění. To je programem naším. Neznamená Jednota Cyrillská jeden pouze směr, jeden druh církevní hudby. Základ soudobé hudby církevní, slavné »Motu proprio« sv. Otce Pia X. z r. 1913, připouští všecky směry, způsoby a vylučuje jen to, co je nesprávné a svatých úkonů ne-důstojné. K tomu pracuje Obecná Jednota Cyrillská, aby všecky na tomto poli sjednotila a k dokonalé opravě hudby chrámové ke cti a chvále Boží přispěla! V á c 1. M ů 11 e r. )an josef Dusík. Ze své přednášky u příležitosti cyrillského sjezdu v Cáslavě sděluje KAREL NULKA. (Pokračování.) Církevní kruhy měly by o věcí této přemýšleti. Cením si proto Dusíka, že vedle skladeb velikých s orchestrem věnoval svoji po-zornost též lidové písni kostelní. Bohužel, známe od něho nyní pouze dvě písně. Jedna z nich rozšířila se všude po českých dědinách. Je to postní píseň »Již jsem dost pracoval«, šfastná zvláště v druhé svojí polovici. Druhá »Křesfanská duše, rozvažuj sobě« nedošla takové obliby. Uvedl jsem již, že Dusík vyučoval mimo čas školní mnoho dítek v hudbě na nejrozmanitější nástroje. Činností tou stal se velmi oblíbeným nejen v městě, ale i po celém okolí, odkud přicházeli k němu žáci z rodin nejen chudých, jež chtěly díikám svým hudbou zajistiti budoucnost, jak tehdáž přečasto bývalo v obyčeji, nýbrž Dusík měl mezi svými žáky v hudbě dítky z nejpřednějších rodin měšfanských ba i šlechtických. Avšak Jana Josefa Dusíka třeba všimnouti si i jako otce — vychovatele vlastních dítek v rodině. Při vší úmorné práci školní, při veškeré vysilující námaze s učením velikého počtu dítek v hudbě, při namáhavém studiu partitur nalézal dosti volného času k tomu, aby dokonale, pokud jenom bylo lze, vzdělal svoje dítky ve všem, o čemž se domýšlel, že by jim jednou mohlo býti na prospěch. Obzvláště cenil hudbu a zpěv. Proto své dítky vedl hlavně k těmto předmětům. Shledáváme dosti často, že zrovna vynikající, ve veřejném životě mnoho působící rodiče, zvláště otcové, zanedbávají výchovu ve vlastní rodině. Učitel Dusík staral se pečlivě o svoje příslušníky. A v tom je též viděti jeho velikou zdatnost hudební, že dovedl vysoce vzdělati svoje dítky Ani dcer po této stránce neza nedbal, maje ovšem ve své manželce, v hudbě rovněž dobře vzdělané, věrnou a sobě od-danou pomocnici. Dcera Antonie Veronika vynikla ve zpěvu i ve hře na pianě, že v Lon - dýně stala se koncertní zpěvačkou, vysoce ceněnou v tamějších kruzích hudebních. Naposledy provdala se tam za Itala Cianchetiniho, obchodníka s hudebními předměty. Syn František Benedikt Josef byl otcem vyučen skoro ve všech hudebních nástrojích, jelikož jej otec původně určil ku stavu učitelskému. V mládí často zastával otce na varhanách. Byv poslán do Prahy, aby tu ukončil svoje hudební vzdělání, našel příznivkyni v hraběnce z Liitzowů, jež vzala mladého snaživce na cestu do Italie, kde vyšinul se tou měrou, že stal se brzy varhaníkem v Mortaře, potom koncertním mistrem v divadle v Benátkách, později v Miláně, jsa při tom pilným skladatelem četných děl hudebních. Roku 1790 odešel do Lublaně, aby tu působil jako učitel hudby a varhaník v biskupském chrámě. Po osmi letech přijal místo kapelníka vojenského v Benátkách rozvinuje tu velikou činnost skladatelskou, zvláště v oboru komické opery. Maje nejen veliké nadání, nýbrž i ne-obyčejnou pamět, vzbuzoval podiv znalců tím, že často teprv v den prvotního provozování některé své práce psal ouverturu a to ne do partitury, nýbrž přímo do hlasů orchestrálních. Z jeho prací zachovalo se málo. Tiskem vyšlo Trio pro 3 flétny, sonáty pro housle | ||||
|