|
| ||||
| ||||
|
-- 92 -
Z toho snadno můžeme se domysliti, že bylo toto slavné uctění sv. Václava tebdáž tfm více rozšířeno i po Čecbáab, jakž nám toho dotvrzují četné zpěvy o témže světci v nejstarších kancionálech složeny (prózy, hymny a písně). Konečně dodati sluší, že kromě všech těchto zvláštních pobožností hojně obm3•šleny byly kostely po Čechách nadacemi na obyčejné m š e z p í v a n é bud j ednou neb dokonce i nčkolikrát za tý den. Ano, rektor školy se žáky v Jaroměři „zpívat; měl d e n n ě jednu mši a o svátcích ramií, (od r. 1374) ; ve Veselí r. 1361 založil Ješko z Vartenberka tré zpívaných mši do téhoclue, na Ilradišti (nad Ložnicí) při kapli sv. Filipa a Jakuba též založeno tré mší slavných týdně (feria II., IV. & VI.) r. 1388 a j. v. Tak otvrzují „Libni erectionum” četnými listinami a zápisy, jichž nám tuto citovati nelze. Přehlédneme-li nyní v duchu ještě jednou vše, co v této době pořízeno a spůsobeno bylo na oslavu služby Boží zpěvem bud' od Karla samého neb jeho neodolatelným, mocným vlivem a příkladem od jiných : snadno seznáme, jak hojnou měrou pečovali předkové naši v zlaté době Karlově vedle jiného umění ne-méně i o posvátný zpěv bohoslužebný. Jak valně byl po Čechách rozšířen, jak značně musil býti vyvinut, ano bylo kněžím a zpěvákům tak mnoho mši, ročnic, vigilií a jiných služeb Božích zpívati 1 Z toho však i zřejmo jest, jak velikou hojnost zpěvů rozmanitých druhů musili též předkove naši tehdáž míti, aby vyhověti dovedli zpěvem při službách Božích tak četných a rozmanitých. 1 uevábáme k tomu dodati, že i pozdější literátští spolkové a bratrstva nebyli než dědicové tohoto zbožného zpěvného ducha, Karlem a Arnoštem po Čechách znova probuzeného, povznešeného a obecně rozšířeného. b) Obsah, ráz, cena zpěvů této doby. Však seznavše z tohoto stručného nástinu r o z š í ř e n í zpěvu posvátného v Čechách, při-hlédnouti již nám jest též k o b s ah o, rázu a v n i t ř n í c e n ě j e li o. A tu třeba jest nám činiti především určitý rozdíl mezi zpěvem liturgickým či bohoslužebným v užším smyslu (t. j. církevním), a mezi obecným zpěvem lidu. Oueu, jalo vždy jest v církvi, byl i tehdáž latinský, tento ovšem český. Neb že i obecný lid zpíval v kostele, o tom nelze pochybovati. Však zpíval tehdáž ponejvíce jen před službami Božími, nebo po nich; proto nenacházíme z té doby žádných mešních písní; neb mešní zpěv latině obstarávali rektor školy a klerikové (žáci), jak s,eznán,e rOZději. Povšechný ráz a obsah veškerýcb zpěvů předurčen býval ovšem již samou slavností, k niž byly složeny a zpívauy. Poněkud místnější zprávu o něm podává nám vlastenský jesuita Balbín ve svém spise již často jmenovau(m. Pravit,') že to byli biskupové a arci-biskupové, po výtce však kanovníci pražsk(,ho kostela (sv. Víta), již skládali ponejvíce tyto zpěvy a písně kostelní ze spisů sv. otců. Rukopis uuiversituí knihovny pražské dosvědčuje,) že již v předešle době podobně se dělo, Obsahuji se v něm pod textem latinských hymnů též české ;losy, jež nám dokazují latinský původ mnohých písní českýcb, jako ku př.: „Ave maris stelu” „Zdrávas hvězdo mořská”, a jiné. Proto shledáváme se v nich zhusta ovšem i s toutéž stavbou veršů a sloh jako v latinských originálech. Tudíž bylo i možná zpívati je též na melodie těchto originálů. I dokládá Balbín (1. c.) dále, že našel v jisté sbírce rukopisů knihu proz a zpěvů („prosarum et cantumn ") kostela pražského, sepsanou prastarým druhem písma. Nalézaly se v něm nejprve latinské ,prozy" s notami, pak též č e s k é, (jež se skládali od IX. sto-letí se zvláštuí oblibou, najmě i v Čechách, jak dokazují naše kancionály, hojnost tohoto druhu zpěvů v sobě zavírající). Dokládá o nich Balbín, že „byly téhož tónu a nápěvu a tak složeny, jak podnes se zpívají.” 0 český ch dí, že jsou jasnější a výraznější či trefnější a více veršů čítají. Někdy se citají po straně svatf otcové, z nichž ty zpěvy vzaty jsou, jako : sv. ltehoř, sv. Bernard. Výslovně pak dodává k tomu, že mezi nimi nalézají se též přemilé lidu písně: „Nastal nám den veselý ; „andělově jsou zpívali” ; „jméno Boží veliké” ; „na-rodil se Kristus Pán” ; ,na Boží narozeni” ; „co tu stojíte” ; „in dulci jubilo” ; ,vstalt jest této chvíle” a m n o h o j i n ý ch proz bez mála a sekvencí (latinských) kostela pražského složených. — A skutečně nacliázíme v nejstarším známém kancionálu (Jistebuiekém) asi z konce 14. věku, jejž cbová České museum, přidáno ke konci osm českých písní (mezi nimi 6 s nápěvem), jež počblajf se : „Počátek toho POdU” ; „dlvllá milost bozie” ; ,zdrávas neja svietiejšie královno" ; „zdrávas ciesařovno” ; „nastal nám den veselý” ; „jméno bozie velkie Emanuel”. Bez not : „Viečuie tvorci diekujicz” a „stala se je,,t viec divná”. Nad písní : „divná milost boží” psána : ,Tnlber nunc coelicus", čímž doličl:je se u této zřejmě původ její latinský. V témž kancionálu připsána jest též při offertoriu o narození Páně clůležita poznámka: ') „Vita Aru.” Str. 199, x) sign. ,'i. G. ll. | ||||
|