|
| ||||
| ||||
|
XL. CYRILL 63
lost, nýbrž též veliký tón. Těmto požadavkům vyhověl M a n u e l G a r c i a 1805—1906 svou školou »Traité c o m p 1 e t du c h a n tH 1847. G a r c i a jest z největších reformátorů pěveckého umění. On prvni rozlišuje tři rejstříky, hrudní, střední a hlavov,,,, — dříve učitelé zpěvu znali jen dva : hrudní hlas a falset -- a klade na vyrovnání jich největší důraz. Garcia zavrhuje bezmyšlenkovité vokalisování na hlásce »a« a obrací se proti předčasnému cvičení »messa di voce <. Proslavil se tér na poli vědeckém; jest vy-nálezcem laryngoskopu, hrtanového zrcátka, kterým lze pozorovati činnost hlasivek při zpěvu a mluvě. Též otec Garciův byl vynikajícím pěvcem a učitelem. ]eho sestry Marie Malibranová a Pavlina Viardot o v á byly nejslavenější zpěvačky své doby. Vynikající pěveckou školu vydal téhož roku jako Garcia tenorista Duprěz »L'art du chant«. Ve šlepějích Garciových kráčí žák jeho Julius Stockhausen 1826-1911, jenž působil v Berlíně, pozdf~ji ve Frankfurtě. Uveřejnil znamenitou nauku zpěvu ve dvou svazcích Požadavky dramatického zpěvu Wagnerova vystihuje J u l i u s H e y 1832 -1910 ve svém díle »Deutscher Gesangsunterr i c h t«. Provádí tam prakticky W a g n e r o v y zásady o výchově pěvecké, a to od prvních začátků přirozeného tvoření tónu až k dokonalému přednesu nejtěžších úkolů dramatického zpěvu. Vydal též 16 instruktivních pisní dětských pro první vyučování. Stejnou snahu, spojiti slovo a tón v jednolitý celek, prozrazuje dílo B e d ř. Schmitta V eliká pěvecká škola pro Němce«. Čelná díla německá jsou ještě od S i e-bera »Učebnice pro učitele a žáky«, od Hausera »Gesanglehre fúr Lehrende und Lernende« (Nauka o zpěvu pro učitele a žáky,), od Ifferta ,,Allgemeine Gesangschule« (»Vše-obecná škola zpěvu«), od Goldschmidta »Das erste Schuljahr« (»První rok školní«). Největším paedagogem italským XIX. stol. je Fr. i a m p e r t i 1813-1892, který působil dlouhá léta jako professor na milánské konservatoři. Napsal »nauku o z p ě v u< a řadu cenných děl cvičebných. Prvním vynikajícím učitelem zpěvu v Čechách byl F r. P i v o d a, který založil v Praze dodnes kvetoucí školu pěveckou. Ze zpěvaček XI X. stol. vynikla : C r u v e 11 i , Artcit, La Grange, Albani, Sembrich vesměs to žačky L a m p e r t i o v y, C a rvalho, Catalani, Grisi, Sonntagová, Krebs-Michalesi, P. Lucca, Melba, Bianchi, Orgeni, Schróder-Devrient, Pasta, Wiltová, Nilsonová, sestry Adelina a Charlotta Patti, GBtze, Joachimová, Ehrenbergová,Sittová, Parš-Zikešová, Maturová a m. i. Vynikající zpěváci byli D o n z e 11 i, G ó t z e, Schuttky, Tamagno, Wachtel, Walter, Bulls, Gura, Bertram, Demuth, Fischer, Concone, Lablache, Tamburini, Formes, Staudigl, Paleček, Lev, Heš, Benoni a m. j. Představitelé W a g n e r o v ý c h děl: Ti-c h á č e k (první Rienzi a Tannháuser), N i e m a n n (první Siegmund a Siegfried), Schnorr z Carolsfeldu (první Tristan), F e r d. Mi l d e (první Telramund), Rosa Mildeová (první Elsa), Winkelmann (první Parsifal), V o g e l (první Loge), B r a n d t o v á (první Kundry) a m. j. Dosud působí zpěvačky A r n o l d s o n o v á, Lilli Lehmannová, Bellincioni, Calvé, Destinn, Farrar, Fórst.rová, Gulbranson,Herzog,Kurz, Metzger Froitzheim, Walker. Zpěváci: C a r u s o, žák Lampertiův B o n c i, Naval, van Dyk, Piccaver (žák pí. Procházkové-Neumanové), Burian (žák Wallersteinův), Schmedes, Slezák, d'Andrade, van Roy, Soomer, Feinhals, Arimondi, Šaljapin, Baklanov, Mařák a m. j. Nové směry zahájil M ú 11 e r- B r u n o w. Stanovil nauku o »primérním tónu,. Dle něho povstává primérní tón bezprostředně v hrdle, bzučíme-li volné, bez namáhání na temný vokál »ó« neb »ii•. Žákem jeho jest Tórsleff, u něhož učil se hlavní zástupce této theorie Pavel Bruns-Molar. Ve svém díle »Nová methoda zpěvu na základě ... primérního tónu« hlásá t. zv. »Einregister« (jediný rejstřík), t. j. vyrovnaný hlas ve všečh polohách, a zavrhuje dělení hlasu na rejstříky, protože to zdržuje ve vývoji pěveckém. Wagenmann, taktéž žák Tórsleffův, zastává t. zv. Stauprinzip, t. j. nadobvčejné, až přílišné zadržování dechu. Na základě Helmholtzovy theorie, že správně tvořený tón pěvecký obsahuje vždy dva první tóny vrchní tónu základního, t. J. oktávu a duodecimu, sestavila paní Weber-Bell v Mnichové důmyslný přístroj, sloužící kontrole, zda tón byl správně nasazen. Na ozvučných skřínkách připevněny jsou dvě ladičky, z nichž jedna naladěna jest na oktávu, druhá na duodecimu základního tónu. Na př. pro tón G jest ozvučná skřínka s ladičkami g a d, pro tón fis skřínka s ladičkami fis a cis atd. Čím správněji nasadíme tón, tím zřetelněji zvučí ladičky. Zajímavo jest, že přístroj na tóny nástrojové nereaguje. | ||||
|