|
| ||||
| ||||
|
ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY
CYRILLSKÉ. ^ ZAKLADATEL FERD. J. LEHNER. ZODP. REDAKTOR VOJTĚCH CHYBA. ^ V ROČNÍK XL. ZÁŘÍ-ŘÍJEN 1914. ČÍSLO 5. a 6. ,CVRILL= vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K) jakož i jiné peněžní zásilky buďtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-II. — Reklamace nefrank. a inseráty administrátor Bohumil Kašpar, řed. kůru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá jednatel O. J. C. Václav M ů 11 e r, Praha-VI., Štulcova ulice č. 10. Redakční sbor: za D. 1. C. v C. Budějovicích K. B o č e k ; za D. J. C. v Praze dr. František Stejskal (Praha I.-1040) ; za Litoměřice Jos. C. Sychra (St. Boleslav); za Olomouc Adolf Parma, farář v Řešově; za Brno Oldřich N e c i d, farář v Lednici u Břeclavě. PAPEŽ PIUS X. f Velikého reformátora církevního zpěvu a kostelní hudby není více. Večer 20. srpna t. r. opustila uměním nadšená duše jeho smrtelnou schránku a povznesla se, jak přesvědčeni jsme, k výšinám, »kde slavné sídlo blažených stále zaznívá chválami, Boha jednoho v Trojici společným velebíc, poněvadž o Piu X. nejpravdivěji se říci mohlo slovy téhož hymnu, že se vinul k sboru tomu, dobrotivý Sion horlivě následuje. Po smrti Lva XIII. zdálo se, že nástupci jeho na trůně Petrově zbude po-měrně maličko, co by učiniti mohl ku blahu věřících a k rozkvětu církve Kristovy a tak zajistiti si vděčnou památku na dlouhé věky. Tím spíše diviti se jest, jak hlubokými tahy vryl Pius X. jméno své na mramorové památky Vatikánu a na věčné téměř strany dějin církve i světa. Nebudeme tuto vzpomínati jeho nadšení pro víru, jeho ctností uváděti, líčiti jeho energii v obraně zájmů církevních na celém světě, vypočítávati kostely jím postavené a diecese nově zřízené, vypisovati jeho snahu o úpravu zákoníku církevního, stačiž jen uvésti činnost sv. Otce Pia X. v oboru církevního zpěvu a kostelní hudby. Hned na počátku, ujav se řízení diecese sv. Marka a stav se nástupcem sv. Vavřince Justiniani v Benátkách, snažil se provésti a upraviti kostelní zpěv dle úmyslu církve, v čemž platné služby mu prokázal slov. skladatel Lorenzo Perosi. Proto nepřekvapuje nás, že poměrně brzo po svém povýšení na stolec apoštolský, již 22. listopadu 1903 vydává slavné motu proprio »Tra le sollecitudini dell officio pastorale" (Mezi starostmi pastýřského úřadu), které 8. ledna 1904 prohlášeno bylo za právní zákoník zpěvu církevního a doznalo již mnoho výkladů i u nás na sjezdech cyrillských a podkladem bylo mnohých článků o zásadách zpěvu církevního a kostelní hudby. Pius X. snažil se, aby tento zákoník nebyl jen mrtvou literou, nýbrž aby prováděn byl nejdříve v diecesi Jeho, v Římě, a proto nařídil S. prosince, jak upraviti jest zpěv i hudbu kostelní ve věčném městé, což se mu podařilo s výsledkem daleko lepším, než snad mnohý se nadál. Živý zájem o zpěv a hudbu kostelní projevoval Pius X. četnými listy v jed-notě sv. Cecilie v Německu kard. Fischerovi do Kolína n. R. 1. prosince 1903, CASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVÁTNOU V ČECHÁCH, NA MORAVE A VE SLEZSKU ^ | ||||
|