|
| ||||
| ||||
|
— 93 —
„In gallí cautu”, z níž poznáváme, že vliv znamenité školy zpěvné, jež nad jiné kvčtla v klášteře Svato-Ilavelském již od IX. století, daleko, až i do pozdní táto doby šířil se též v Čechách. V teto škole ao nejpečlivěji pěstovali chorální zpěv sv. Nehoře. Tento způsob zpěvu byl tedy tchdáž i v Čechách rozšířen. Le lid obecný tehdáž skutečně i v kostele již hojně zpíval, o tom svědčí zákaz synodáluf z r. 1 1 1 6 , jenž nedovolil žádných n o v ý c h písni již po kostelích zpívati, nýbrž jen start: „Buoh všeiuohúcy”, ,IIospodine pomiluj ny", „Jezu Kriste, štyedry ](uiezic” a „Svaty naš Vaclave `.') Patrný to důkaz, že i píseň: „Jezu Kriste, štědrý kuěže” starší jest Ilusa, aniž tedy od něho pocházeti může. VSak největším důkazem, že lid náš český v tehdejší dobé liojuě v kostelích zpíval, jsou zajisté Arnoštovy ,rorátc”, o jiuhžto piivodu a obsalni runě však na ten čas z nedostatku pramenů nic zevrubnějšího říci nelze. Soudím, že muohé písuč jejich starší jsou, než ,roráte" -samy, jak i prastarý tvar mnohých svědčí. Vedle těchto zpěvů kostelních libovali si předkové naši zvláště též ve zpčvích a hrách velikonočních, jež se nían zachovaly v několika rnlcopisecli miiversitní knihovny pražské ze X[V. a XV. století.=) Mezi více latinskými zpěvy uacházímezde též české „stesky 1VTarí jež vynikají elegickým rázem, ano až tra;ickým pathosem a výrazem bolesti nad ztrátou těla Páně, jehož v hrobě zbožné ženy nenalezly. Melodie těchto zpěvů stojí rázem svým asi uprostřed mezi lelikon písní lidu obecnou a mezi vážným chorálem. JsouE to více recitativué zpěvy s obraty chorálu uápo- IIuefler Concilia Prag. str. 59. 1 Siguat. XVII. E, 1. a jiné. dobenými, jéž zní někdy velmi slavně a vážué a opět bolně a žalostivě.') A právě tyto zpěvy jsou to, jež tvoří přechod k písním světským, jak svědčí jedna z těchto her velikonočních, nedobře ,Mastičkář” pojmenovaná. Zbývá promluviti nám o umělecké ceně našich staročeských zpěvů posvátných. Však jde o ní mezi znalci svorně jeden hlas, že hlubokým lyrickým pojmutím obsahu, mistrnou formou a krásou nápěvů daleko vynikají nad jiné práce toho druhu, tak že jeden z nejvýtečnčjších znalců přesného zpěvu církevního dr. Witt nemohl se, ač rodem jsa Němec, dosti nadiviti této kráse jejich, když podán mu byl Kanuiouál svatojauský k posouzeuí. Nazývát mezi jiným píseň: ,Vstalt jest této chvíle" a jiné překrásnými a dokládá, že stálo by za to, ucjdůkladu(',jším bádáním autheutický nápěv starých písní nalézti a zjistiti.-) A byt i pozdější doba literátských spolků vykazovala mnohem včtšf počet písní duchovních, přece tato perioda nad ní předčí úsečnou jadrností obsahu a nevyrovnatelnou velebností, jednoduchostí a přece i líbezuou vřelostí nápěvů svých pfsuí. Napájelit se proto potomci tímto v pravdě nebeským dechem, jak nejeden skladatel kaiiciouáln se přiznal a rádi byli, jest-li ho dostihli. Na tomto úsudku budiž nám zatím dosti, však dejnlež si tím více záležeti na tom, b}-Chom z ranní zapomenutí a z prachu netečnosti vy-nesli tyto drahé perle staroěeskl,, na jevo, nového a moliutuGlio ohlasu jim zjednávajíce v kostulích a srdcích svých. Tak ařinúue se hodnými potomky velikébo otce vlasti své, krále a císaře havla. Viz Dr. Ambrosa: C=ench. d :NIus. II. B. S .304. h'lieg. Bl. í» ir kath. Iíirchenmusik, 1870. N. Pěstování zpěvu církevního. Z ~rcidíac©sra Pražs~l~ó Z Prahy. Odbor hudební Akademie křesfanské. Slavnost pěvecká na den sv. Cecilie od-borem hudebním uspořádaná vydařila se velmi. Podrobnější popis následovati bode v číle přfštím. V ar ha n i c k á š k o l a. Z ředitelstva ústavu oznamuje se, žc vp. Fr. Novák, kaplan od sv. Jindřiclia, který již na druhý rok co mimořádný posluchač ústav uavštčvuje, před-nášeti bude nauku o litnrbice, jak dalece ji řiditeliun kůra a varbaníkiuu znáti třeba Zpráva tati potěší dojista všechny píátely, jimž na zvelebení hudby chrámové záleží. | ||||
|