|
| ||||
| ||||
|
70 CYRILL X L.
chválil činnost slavného benediktina Dom Josefa Pothiera, 14. února 1904, souhlasil s novou jednotou pro chorální zpěv v Lyoně, založenou kard. Coullié, 21. dubna 1904, a také později mnohé listy papežovy týkaly se zpěvu a hudby v kostele. Největší památník postavil si papež Pius X. nově vydanými knihami chorálními ve Vatikáně, jimiž odstraněno bylo t. zv. medicejské vydání Pustetovo, poněvadž nevyhovovalo četnými násilnými zkratkami názoru o ryzosti a čístotě dochovaných nápěvů chorálních. Chtěje zachovati tento drahocenný poklad uměleckého a zbožného nadšení předešlých věků, nařídil sv. Otec Pius X. 15. dubna 1904, aby zvláštní komise o 20 členech připravila vydání authentické dle zachovaných rukopisův. Komise si pospíšila, již 14. srpna 1905 vyšly Kyriale seu Ordinarium Missae, 8. dubna 1908 římský graduál a za nedlouho i vesperál, 1912 vyšel Cantorinus Romanus, obsahující hlavní pravidla praktická pro zpěv kostelní a 24. prosince 1912 obdržel Pius X. první výtisk antifonale k denním hodinkám. Dokončení díla tohoto však se nedočkal, při úpravě nápěvů k hodinkám nočním povstaly spory v komisi, proto matutinále nedokončeno a papež Pius X. rozpustil komisi, přičleniv znalce zpěvu kostelního úžeji k posv. sboru obřadův. S velikoíepou obnovou zpěvu kostelního souvisí dosti těsně i úprava breviáře a kalendáře církevního. Zde se podařilo sv. Otci Piu X. viděti úpině zakončenou první část úpravy této, jež ovšem menších chorů týká se hlavně zdůrazněním officia nedělního, tak že častěji uslyšíme nyní od horlivých chorů málokdy dosud slýchané nápěvy k proměnným částem mše sv. nedělní. Tělo Pia X. pohřbeno bylo v památných a posvátných prostorách pod podlahou basiliky svatopetrské, památku jelio hlásati bude mnohá budova v Římě, hlavně však zpěv chorální zůstane neustále spiat se jménem svého obnovitele sv. Otce Pia X. Have anima pia ! Dr. Frant. Stejskal. Všemohoucímu se zalíbilo na věčnost povolati Th. Dra. Josefa Mršf íka, č. konsist. radu, biskupského vikáře, rytíře řádu Františka Josefa 1., majitele papežského řádu pro =Ecclesia et Pontificeu, předsedu Obecné Cyrillské Jednoty, komisaře středních škol atd. a infulovaného probošta v Poděbradech. Zemřel neočekávaně, odevzdán do vůle Boží, dne 4. září t. r. v 60. roce věku svého. Tělesné ostatky v Pánu zesnulého byly v pondělí dne 7. září o 10. h. na proboštství vykropeny a po zádušních službách Božích na tamějším hřbitově k tichému od- počinku uloženy. Tuto smutnou a bolestnou zprávu jest nám oznámiti našim čtenářům. Sotva půl roku po prvém předsedovi Ob. J. Cyrillské odchází druhý nadšený leji činovník, který rovněž stál u její kolébky. Měli jsme příležitost nedávno zmíniti se na tomto místě o zásluhách zesnulého při jeho 60letém jubileu. Dnes dáváme slovo vsdp. Msgru prof. dru. Fr. Šulcovi, otiskujíce úchvatnou řeč jeho, kterou měl při pohřbu zesnulého. Msgre Dr. FR. ŠULC: Pohřební řeč nad rakví zesnulého předsedy Ob. Jednoty Cyrillské Th. Dra. Josefa Mrštíka. T' Kristu shromúždění! Jest tomu dva roky a čtyři měsíce, bylo to totiž 1. května 1912, co jsme byli zde shromážděni. Tehdy jsem mluvil také s tohoto posvátného místa. Byli jsme zde proto, abychom byli přítomni mši svaté, bychom se pomodlili a ke hrobu doprovodili předposledního poděbradského probošta Josefa Závodního. A dne 4. května 1913, tedy asi za rok, byli jste zde shromážděni také. Přišli jste, | ||||
|