|
| ||||
| ||||
|
72 CYRILL XL.
1. již studia gymnasijní konal s prospěchem chvalitebným; theologická s prospěchem výborným. Avšak v Pánu zesnulý nespokojil se jen tím, nýbrž, jak jsem se liž zmínil, stu-doval dále; podrobil se čtyřem přísným zkouškám na universitě pražské, sepsal předepsané pojednání a r. 1890 byl v Praze povýšen na doktora theologie a přijat do sboru pražských doktorů theologie. Také uplatnil svěřenou mu hřivnu spisovatelskou Hned r. 1883 napsal a vydal spis: »Bývalý pavlánský klášter Nejsvětější Trojice u Nové Bystřice« a tak objasnil dějiny toho místa, kde jako farář po tři roky působil; dále upravil velmi cenné dílo: Soustavný přehled zákonův a nařízení o působení orgánů církevních ve škole obecné a měšfanské«; a mimo to napsal mnoho pěkných vědeckých i populárních článků do rozličných časopisův. Vším právem můžeme říci, že se vždy a všude snažil, aby to učení svaté víry, kterému se věnoval, poznal důkladně, aby je mohl žactvu, studentstvu, bohoslovcům, svěřenému lidu také důkladně pověděti, a že tudíž tu infuli, kterou vidíme na jeho rakvi, zasloužil úpině, poněvadž co ona naznačuje, náležitě konal. 2. Vídali jste, v Kristu shromáždění, konati úkony pontifikální; a proto se pamatujete, že kromě mitry míval také b e r l u čili p e d u m. Berla, pastýřská hůl, znamená pravomoc ; nahoře není ostrá, nýbrž jest zakulacená, ohnutá; to naznačuje, že ten, jenž ji má právo užívati, nemá vykonávati, prováděti svou moc ostře, příkře, bezohledně, nýbrž že si má počínati vlídně, laskavě. A tak jednal také v Pánu zesnulý. Byl si vědom své zodpovědnosti před Bohem za všecky ty, kteří byli jeho péči svěřeni, proto dbal svědomitě zákona Božího, a hleděl ho prováděti opravdu s vlídností, s laskavostí. Měl sice nepřátele stavovské, bez nepřátel není nyní kněz žádný, ale nepřátel osobních neměl. Dojista jej v té příčině posuzuji docela spravedlivě, když pravím: jestli nepotěšil, jistě nezarmoutil nikoho. Avšak vedle berly veliké vládl v Pánu zesnulý obratně, ale také vlídně berlou menší, t a k t o v k o u. Tu byl ve svém živlu, tu byl ve svém oboru. Neznám nadšenějšího a obětavějšího cyrillisty, který o zdokonalení zpěvu a hudby chrámové pracoval, nad něho. Říká se, že každý na světě je nahraditelným, já to připouštím, ale v Pánu zesnulého jako Cyril-listu tak brzy nenahradí nikdo. již jako bohoslovec byl prefektem choru, v Klášteře i na Královských Vinohradech založil Jednoty Cyrillské, a kolik jich bylo založeno na jeho pokyny, když se stal předsedou Diecesní Jednoty Cyrillské. Jeho přičiněním pořádáno bylo na rozličných místech 26 sjezdů a exercicií cyrillských, a letos právě mělo býti tak ve zdejším městě, od čehož bylo jen pro válku upuštěno. A jak srdečně, prostě a dojemně o těchto schůzích mluvíval sám. jak se snažil, aby pro ně získal řečníky a síly nejlepší. Dobře se pamatuji, jak pravil, že když zápal, oheň pro zpěv kostelní v něm poněkud chladne, jde do ciziny, aby ho tam osvěžil a pak roznítil v srdcích jiných. Patřila mu berla jak veliká tak malá, taktovka, poněvadž svědomitě, ochotně, laskavě, obětavě a nezištně pinil to, co naznačují. 3. Dále vidíme na rakvi o r n á t či kasu 1 i, a to barvy fialové. Ornát, nejdůležitější roucho důstojnosti kněžské; barva fialová, barva pokory a kajícího ducha. Také to vše pinil. jak pilně se modlíval hodinky církevní čili brevíř! Zemřelý biskup královéhradecký, jeho bývalý rektor v semináři dr. Hais, neviděl rád starý brevíř úpině čistý, neporušený. Takový brevíř vydává svědectví, že se málo užívá. Naopak rád viděl brevíř rukama znečištěný, poněvadž dokazuje, že se ho užívá často. A brevíř v Pánu zesnulého nebyl jen rukama znečištěný, nýbrž na některých místech docela roztrhaný. Kolik setkrát, ba tisíckrát modle se brevíř volal: Posvěf se jméno tvé, odpust nám naše viny; kolikrát tu volal k Matce Páně: Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší; kolikrát se tu modlil: Duše zemřelých pro milosrdenství Boží odpočiňtež v pokoji! Byl jsem zde nedávno, bylo mi řečeno, že není doma; a kde byl? Byl v Zásmukách, v klášteře františkánském na exerciciích čili duchovních cvičeních. Odešel tam, aby se od hříchů očistil, s Bohem úpině smířil, jeho milosti a pomoci nabyl a pak s obnovenou svědomitostí a pílí mezi vámi ke cti a slávě boží a k svému i vašemu spasení zde pracoval. Tak vidíme, že konal také to, co naznačuje ornát a to barvy fialové. Konal své povinnosti kněžské, a to v duchu zkroušenosti a kajícnosti. 4. Konečně vidíme na rakvi k a l i c h a na něm upevněnou p a t e n u. Kalichu, patent', obého je potřebí ke konání oběti mše svaté. Kristus Pán při poslední večeři proměnil chléb ve své tělo, vzal kalich a proměnil víno ve svou krev, obé Otci nebeskému obětoval | ||||
|