|
| ||||
| ||||
|
76 CYRILL XL.
Ukázka průvodu recitativu zde uvedená jest co nejprostší. Dovedný varhaník bude improvisovati s prodlevou nejen v sopránu, i v basu, nebo opatří si : Schildknecht op. 19. 178 Rezitationskadenzen (u Pusteta, as za 2 K). Budiž tedy naší zásadou nejen na kůru dělat muziku, ale mějme na paměti, že jen ta hudba jest chrámová, jest musica s a c r a, t. j. posvátná, která má tyto tři nezbytné vlastnosti: že jest 1. umělecká (byf i sebe lehčí), 2. liturgická a 3. katolická. Mnohý v chrámové lodi, ba i na kůru, ano i u oltáře zatouží dosud po egyptských hrncích starých »figurálek« s třeskem trub a kotlů, laškovným fidlováním housliček, s tanečními rhytmy a sladounkými i rozpustilými melodiemi, To patří historii a vzpomínkám, vzpomínkám na doby úpadku církevního i uměleckého, a ty udržovati neb docela obnovovati nebudeme. Nemohu nezmíniti se o době vánoční. Na »poesii Vánoc« hřeší se začasté i tam, kde jindy správná hudba chrámová se pěstí. »Pastorálky,« t. j. mše pastýřské starého slohu, jichž pastorální živel zpravidla spočívá jedině na otřepaném, rozloženém trojzvuku, k němuž nanejvýš někdy velká sexta se připojí. Latinské i české, všecky jsou necírkevní, ba i hudebně nemožny, nebol při do omrzení opakovaném »pastorálním motivu«, právě řečeném, není zajisté nějaké zhudebnění, vystižení slova možným. Místo pohyblivých částí, zvláště graduále a offertoria, velmi zhusta užívá se za »vložky« českých koled, rovněž nesprávně. I tu lze dobře vánoční náladě i předpisům církevním vyhověti. Mámef cenné pastorální mše, z motivů koled: C a i n e r Missa Hodie Christus natas est pro smíšený sbor, varhany a dle libosti orchestr, i samotný (Ed. Cyrill); Ř í h o v s k ý Missa pastoralis D dur, týž Missa Gloria in excelsis Dec, pro stejné obsazení (Ed. M. U.); Z e 1 i n k a Missa Infant. Jesu (vydal Msg. Lehner). Hodně pastorální, ale přec ještě církevní a textově úpiná jest G r u b e r Missa pastor. G dur; má vysoké soprány a tenory; (u A. Bdhma v Augsburku) a Horákova pastorální v úpravě Steckerově (u F r. A. Urbánka). Koledy pak nezpívejme místo předepsaných textů, nýbrž až po velké mši sv. neb při odpoledních službách Božích. Když napřed se lidu zpívání jich s kazatelny ohlásí, vzbudí se o ně zájem ještě větší a lépe se uplatní. Hra varhan je v postě a v adventě při zpívané mši svaté zapovězena. Jen o 3. neděli adventní (Gaudete, t. j. radujte se) a o 4. neděli postní (Laetare, t. j. veselte se) hra varhanní se dovoluje. Zákaz vztahuje se především na všecky předehry, dohry a pod. Ku podpoře zpěvu smí se nehlučně hráti, dle pravidla: Mlčí varhany, mlčí-li i zpěv! Toto ticho postní dobu a smutek její případně vyznačí. Jak rozzáří se pak veselí velikonoční! Ve svatém týdnu, zejména od Gloria na Zelený čtvrtek do G!oria Bílé soboty nemá se naprosto hráti. Na Zelený čtvrtek dovoleno jest hráti p o u z e p ř i G 1 o r i a, k němuž dnes i delší slavná předehra se dovoluje. Hráti na počátku a při Kyrie, jest zakázáno. Zde vzpomínám na koncerty velkopáteční v kostele. Se stanoviska hudebního, uměleckého jistě záslužná, krásná věc! Ale: Církev sv. zbavila oltáře i chrám veškeré ozdoby, odstranila i zvuk zvonů a varhan. aby nic nerušilo hluboký smutek její nad smrtí Spasitele. Podobně i stát zakázal všecky hlučné zábavy, jako divadla a k o n c e r t y. Zdaž nevypadá to, jakoby katolíci to, co církev i stát v divadle, síni koncertní a hostinci jim brání, přenesli surově do domu božího, k hrobu Umučeného ? Proč nemohly by se tyto koncerty konati dříve, na př. o nedělích postních? Ředitel kůru a sbor má i jinak v tyto dny práce nad hlavu, chce-li vše řádně a svědomitě pro-vésti. Zkušenost učí, že leckde všecka píle věnovala se koncertu a zatím vlastní bohoslužebné zpěvy vyšly na prázdno. Hudba a zpěv chrámový má býti vrcholem modlitby. Nehledme tedy na přání lidí mělkých (to míním po stránce náboženské i umělecké) ale na slova znalců a lidí zbožných, především na vůli sv. církve, která zde musí býti vždy autoritou jedině rozhodující! Nehledejme chvály ve svévolném nepinění platných předpisů, které váží stejnou silou i oltář i kůr. Chybuje-li jederi nebo druhý činitel, af ze zvyku, nevědomosti, či nedbalosti, má druhý povinnost vhodným způsobem na to jej upozorniti. Ne chválu lidskou hledejme, ta jest nestálá, ale svědomitě piníce povinnosti, doufejme v korunu pochvaly u Toho, jehož chvále zde na zemi život jsme zasvětili, u Pána Boha v nebesích. : | ||||
|