|
| ||||
| ||||
|
--ffi- 9 4 ---a
7 d190nIá--JO ~raAov'á1~7racl~cláá Z Bezna. Nemůže býti větší pochoutky pro zpěváky, jako když mohou skladbu, kterou sami na kůra již byli provozovali, v jiném chrámu Páně poslechnouti. A podobné radostné clivíle zažil jsem dne 18. listopadu t. r., když muó před tím ředitel Mladoboleslavského kůru, věhlasný reformator hudby kostelní, p. F. Hruška, sdělil, že výše jmenovaného dne provozovati bude Haslerovu mši „DiYit Maria”. V našem chrámu Páně máme tuto skladbu již rok na repertoirn; proto s radostí spěchal jsem do Mladé Boleslavi, abych přesvědčil se o ceně a účinku skladeb a Capella. — Po krátkém, srdečném uvítání spěchal p. ředitel na kůr ku svému sboru a já, abych ničím nevytrhován vše lépe zažiti mohl, odebral jsem se dolů do chrámu mezi lid. Po zapění kněze Asperges me" ozval se na kůru chmrál gregoriánský ; i pocítil jsem, že čistě předuešený chorál greg. každou skladbu čtverhlasou předči, ne-ní-li v dechu církevním složena. A sbor na kůru přednášel modlitbu tuto tak, že k dokonalosti ničeho více nescházelo. Na to počala mše sv. Krása, lahodnost, jednoduchost a zbožnost, — tati jsou vlastnosti, kterými se skladby starých mistrů vyznamenávají. Když pak skladby takové přednášf vycvičený a mistrnou rukou řízený sbor, pak ovšem nezbývá poslucltači nic jiného, leč s obdivem a největším uznáním vzdáti chválu sboru takovému. Na nejvýš po-těšen a též i poučen spěchal jsem po skončeni mše sv. k p. řediteli, kdež jsme si o re-formě hudby kostelní přátelsky pohovořili. Cestou pak k domovu přemítal jsem dále o skladbách a Capella a o hudbě instrnmeutaluí. Ozývají se sem a tam hlasy, že prý skladby starých mistrů nyní se do chrámu nehodí; ucho naše, zvyklé prý skladbám novějším, skladbám starým nerozumí. Já se těm pánům nic nedivím; jak se jim může skladba taková, která jest pouhou, pravou modlitbou a nic vice, líbiti, kdvž do chrámu nejdou, aby se modlili, nýbrž aby se pobavili? Když jsem poznal naše staré rorátní zpěvy a do ducha jejich nahlédl, zvolal jsem: „Tak mohl jen skládati duch věrou napiněný, člověk věřící.” Nové české kostelní písně ty-též známky na sobě mají, jako skladby instrumentální; uchu snad lahodí, ale srdce se nedotýkají, poněvadž skladatelům chyběla prvnY podmínka, — vira. — A co dotýče se skladeb instrumentálních, tu rozhodně jsem proti tomu, aby se trouby, klarinety a j. opět do chrámu zaváděly. K čemu ta nerozhodnost, polovičatost? Bud` jedno aneb druh(; je-li chorál gregoriánský církví předepsán, jsou-li skladby a Capella církvi schváleny, nač působiti v mysli nelad a nejistotu, co se provozovati má ? t) A zda-1i pak dočkáme se v Čechách jednoty Ceciliánské, bez níž reforma hudby kosteluí povždy velmi zvolna ku předu kráčeti bude? Když nebyla povolena jednota pro země koruny České, zajisté bylo by na teu čas prospěšno zříditi jednotu pouze pro Čechy. =) 1) Také na tu otázku příležitostně odpoví se. (P. r.) 2) Nezřídka se stává, že posléze v dobrou stránku se obrací, co na počátku nehodou býti se zdálo. Obmýšlená jednota Cecilská byla zapovězena, za to však koná v objemu rozsáhlejším Akademie křesEanská zdárně úkol svůj. Zkušenosti se učíme. Přirovnáme-li stav nynější hudby posvátné ku dřívějšímu, nelze upříti, že náhledy se vytříbily, směr „Cecilii” hájený se rozšířil do veškerých vrstev společenstva. Počíná se nynY živě mluviti pro et contra. Tak jest to dobře. Živým ruchem vy-volána jest na zápasiště takt lenivost. Netečnost, šlendrián, ostuda, světáctví, pohodlnost, ničemnost, chlebařství a všechny ostatní obludy, jimiž vznešenost katolické bohoslužby a posvátnost síní Bohu zasvěcených znesvěcováua bývá, počínají ježaté hlavy své na kruchtách pozvedati a ústa otvírati — třeba jen k na dávce a pomluvě. Dobře! V tom již jest činnost. Zjevný boj vede k vítězství. V čí prsou dřímá jiskra šlechetnosti, neodolá dříve neb později co kajícník vrhnouti se v náruč Musy posvátné a bude jí pak sloužiti tím horlivěji, čím více dříve se prohřešoval proti zřejmému zákonu Církve i rozumu. Ze Šavla stal se Pavel Nebyla tudy zmařeua ta leta práce, v nichž roztroušení porůznu přátelé pravé hudby kostelní konali díla svá. Ba lze tvrditi, že dobře se stalo, jak se stalo. Kdyby před pěti roky byla v život vstoupila zamýšlená jednota ku povznešení a pěstování církevní hudby, byla by bezpochyby dle tehdejšího všeobecně probuzeného ruchu rychlého rozšíření došla. Po zápalu následuje ochlazeni — velmi nebezpečné. Nebylo tehdáž s dostatek kůrů, které by byly apoštolovaly, nebylo vy-cvičených v oboru našem zpěváků. A kdyby následkem nedostatečně přípravy nebyla se osvědčila vnitřní hodnota směru námi hájeného hned na počátku, byl by býval směr náš spoleěný pochován třeba na řadu let. Zpěváčtí spolkové jsou toho dokladem. Nyní však po zkoušce s dobrým prospěcbem odbyté a po důkladných přípravách lze tvrditi s určitosti | ||||
|