|
| ||||
| ||||
|
X L. CYRILL 89
píseň církevní (mnohem prý melodičtější!), která v sobě vedle své nízké ceny hudební nemá církevního ducha ani za mák. A takových případů v krátké době se stalo více, tak že v tamějších kostelích existuje už celá řada takovýchto domnělých písní církevních, jež zatlačují pravé a krásné písně kostelní. Toto jednání při nejmenším možno nazvati nešetrností a divím se, že tak málo pochopení spočívá v osobách povolaných pro reformu církevní hudby v tamějších kostelích. Můj skrovný náhled je, že, je-li nějaká forma hudební těžká ke zpracování a vyžaduje-li všestranného a hlubokého vzdělání pak jistě, že to je česká lidová píseň kostelní, která jako jindy tak i dnes potřebuje dvojího: zbožné srdce a hlubokou znalost všech požadavků církevní písně kostelní, a kde toho není, tam také není pravé písně kostelní. Dále myslím, že bychom ani neměli mnoho toužiti po nových, moderních písních kostelních (aspoň rozhodně ne po takových, o jakých zde hovoříme), nýbrž že bychom měli i dnes sáhnouti s láskou a s vděčností (a i beze strachu) po krásných našich písních kostelních, jež máme uloženy v našem českém kancionálu, o němž znalci a hudební autority v církevním zpěvu, jako na př. Witt a j., s nadšením a s největším obdivem se vyslovili. Nač sháněti v neznámu pozlátko, když v otevřených pokladnicích máme pravé zlato! — Jsem jist, že i kdyby se našel dnes pravý skladatel lidové písně české a k němu i skladatel církevního textu, že by stěží asi skomponoval jedinou aspoň píseň, jež by se po bok postaviti mohla na př. písni »Hospodine všech věcí Pane« anebo »Hospodine všemohoucí«; tím méně se to podaří skladateli k tomu skutečně nepovolanému i neschopnému. Jediné, co by ovšem zasluhovalo při této věci opravy, jest namnoze trochu zastaralý text, chybný rým a tím i chybný hudební přízvuk. Ale jinak myslím, že neexistují a nebudou hned taK brzo existovati lepší církevní lidové písně nad naše písně uvedené v kancionálu. - - Z toho všeho, co jsem v krátkosti uvedl, plyne pro nás všechny, kteří toužíme po pravém církevním zpěvu a vůbec círk. hudbě v našich chrámech, a pro ty, kteří o takový zpěv a hudbu mají povinnost se starati, abychom pracovali s láskou a reformovali s rozvahou tam, kde skutečně toho zapotřebí, abychom pracovali a reformovali na podkladě pravého ducha církevního a ne často na pouhém subjektivním požadavku jednotlivce spočívajícím, nebof v tom případě by v našich chrámech zavládla ne reforma, ale deforma zpěvu i hudby círk. a toho uchovej nás, Pane! —áč. Česká Filharmonie, )iž jako ostatní umělecká sdružení postihly těžce doby válečné, sáhla k svépomoci a za podpory Čes. Filh. Družstva vy-psala předplatné na 10 symfon. koncertů, které se konají vždy v neděli o půl 4. hod odp. v Smetanově síni Obec. domu. Generální program, přizpůsobený mimořádným poměrům, vykazuje mimo jiné Smetanovu »Mou Vlast«, cyklus Beethovenových symfonií, Bossiho koncert pro varhany, Dvořáka ouv. Husitskou, Otello, symf. E-moll a biblické písně s orchestr. doprovodem (po prvé), Fibich ouv. Pád Arkuna, V pod-večer, Foerster Písně s prův. orchestru, Liszt Hunskou bitvu a Faustovskou symfonii, Mozart koncert pro f]éfu a harfu s prův. orch., Novák Slovácká suita, V Tatrách, Ostrčil Ballada o mrtvém ševci (melodram), Reger Variace a fuga, R. Strauss: Don Juan, Smrt a vykoupení, Enspigl, Suk Serenada Es-dur, Praga, Wagner ouv. Tannháuser, Mistři pěvci, Isoldina smrt z lásky. Ceny sníženy z loži K 11, sed. K 2'20 a 1-10, k stání 60 hal. Předplatné na sedadlo K 17'-. Válečné zápletky nastavší koncem července způsobily, že celá řada připravovaných slavností, sjezdů, shromáždění byla odřeknuta. U nás postihlo to XXVII. sjezd cyrillský v Podědradech, cirkevně hudební kurs a slavnosti Mozartovy v Solnohradě a rovněž i shromáždění pro říjen v Trevíru chystané odpadlo. Giov. Pergolesimu, slavnému skladateli »Stabat Mater«, zasazena byla nedávno v Pozzuoli u Neapole pamětní deska na domě, kde zemřel a kde složil své Stabat. Jest to medaillon s podobiznou skladatelovou, kolem níž vine se vavřínový věnec a nápis: »Zde, odkud doposud se šíří poesie niv elysejských, Jan Křtitel Pergolesi tvořil umíraje věčnou melopeji Golgotskou.« Po stranách jsou vyryty první takty »Stabat Mater«, jehož rukopis jest chován na Monte Cassinu. Při odhalení provedeno bylo »Stabat Mater« v kathedrále. Christof Wilibald Gluck, slavný reformátor hudby dramatické, v Cechách vychovaný, narodil se 4. července 1714, tak že letos připadla památka dvou-stých narozenin jeho. O jeho pobytu v Cechách píše Dlabač ve svém Slovníku: »Narodil se v Horní Falci ve Weidenwangu, přímo na hranicích českých, a to 4. července, jak to jasně vysvítá z křestního listu, jehož opisu se mi vlasteneckou pomocí zemřelého učeného Čecha Fortunata Durycha od vdovy rytíře Glucka r. 1809 dostalo. Jeho rodičové Alexander a Walburgis starali se horlivě o vzdělání svého syna Když byly dítku 3 roky dostali se rodičové jeho do Čech, kde byl otec ustanoven lesníkem na panství hrab. Kinského v Nových Zámcích, když byl před tím dlouho sloužil v Železově u kníž. Kristiana z Lobkovic, vévody Zahanského. Svého syna dal na studia do Chomutova, potom do Prahy, aby došel vyššího vzdělání a učil se hudbě. Zde se mu dostalo mnoho podpory z kruhů české šlechty, tak že po celý svůj život jmenoval Čechy svými rodáky a dobrodinci.« Hlavní jeho zásluha o prohloubení hudebního výrazu, kterou svými operami »Orfeus«, »Alcesta« atd. pro-vedl, byla viastně prvním průbojem k hudebnímu dramatu. Mimo skladby operní nenapsal Gluck mnoho. Zachoval se žalm »De profundis« pro sbor a orchestr, osmý žalm á capella, kantata »Posl. soud«, mimo některé skladby orchestrální a vokální. K jubileu vydal u nás zajímavou úvahu dr. J. Loewenbach: »Gluck a Cechy«. Písni »Bože chválíme tebe« věnuje americká revue »The Ecclesiastical Review« v č. 2. a 3. ročníku XLIX. podrobnou studii a uvádí celkem 18 variantů nápěvu toho, které se vyskytují po většině ve zpěvnících německých, anglických a amerických. Původ písně klade mezi léta 1774—1780 a jako autora označuje Jos. Havdna. La Scuola superiore di musica sacra v Římě, o jejímž založení jsme se v »Cyrillu« zmínili, bylo listem státního sekretáře papežského ze dne 14. července 1914 oznámeno, že sv. Otec dovolil, aby se nazývala školou papežskou (Pontificia) a směla vydávati diplomy pro učitele zpěvu chorálního, skladby a hry na varhany. Sv. Otec posílaje všem učitelům i žákům své požehnání, vyslovuje přání, aby v krátké době: »quasilux splendens procedat et crescat usque ad perfectam diem«. Tento výnos papeže Pia X. jest posledním ve věcech hudebních před jeho smrtí. Na téže škole bylo letošního roku (čtvrtý rok jejího trvání), jenž končil v červenci, zapsáno 31 posluchačů. Diplomováni byli kněží Giobellina z Vercele a Magnoni z Perugie. Kongres mezinárodní učené společnosti hudební konal se v červnu t. r. v Paříži. | ||||
|