|
| ||||
| ||||
|
Spočívá-li vše na bedrách jeiluěch, tu přeřasto pod tíží tou člověk klesá; proto spojeuvmi silami „ku nředu !” —
že budoucnost náleží nám. Středisko vlasti, stověžatá Praha, matka zpěvu přechovává již v lůně svém živý a žiNOta schopný plod -- liadebnf odbor lkademi e křestauské, který již jest přirozeným střediskem spolků a jeduot ku zvelebeni a pěstování církevní hudby, které po vlastech koruny české bohdá! povstanou. Sborová škola pěvecká, sekci liudebuf Akademie křestanské zřízená, vydržovaná a řízená již zahájila činnost svou. 7ivý orgán výkonný jest již pohotově, aby jím hlásalo a rozšiřovalo so, co společně hájíme. Za tímto sborem mladistvým stojí sborová starší, osvědčení, z nichž někteří již dosáhli rozkvětu a výše umělecké. 0 centrum tedy již jest postaráno a není třeba zřízovati novou jednotu pouze pro Čechy. Aby kolem společuóllo střediska nyní usadily se j e (111 o ty d i e c é s u í s veškerou organisací, bude íikoleili horlivých přátel a zvcicbovatelii hudby posvátné porůznu roztroušených, kteří již anticipovali úřadní činnost svou. IIpřilišuěuá pře-kvapenost i tu by více však škodila, nežli prospívala. Diecásuí jednotu lze do života povolati jen tam bez meškáni, kde všeliké podmínky života, zdaru, vývoje a rozkvětu již pohotově jsou. Nejprve dhižuo míti vojsko, s kterým bodláme do boje vydati se; generál hez vojska Tnrl.a neporazí. První a nejdůležitější podmínkou zamýšlených jednot diecésních jest — přáni, vůle a rozkaz biskupa diecésního. Ve která diecési dí biskup : „Chci !” a synoda na to odpovídá slovem: ,1iozkazuji!” — tam odporoučí se okamžitě zřízení jednoty diecésnf, jejíž prostřednictvím napotom zakládati se budou spolky farní, podle poměrů i vikariátní. Sborové kostelní, již nyní účinkující, přejdou prostě clo služeb jednoty. Vedle příkladu jejich pak a společným úsilím probouzeti a tvoíiti se budou zueuáhla farní spolkové na jiu,&ch místech. V práci nebude se ustávati, pokud nebude míti i ten poslední chrám diecése farní spolek svůj, jehož svatým úkolem jest pečovati, aby „musica profana” z chrámu se vyklidila, a „musica sacra” zdobila vznešenost katolické bohoslužby. Cestou tuto naznačeuon, a jen tou, poněvadž přirozenou a zákonitou, dojde se cíle rychle, bezpečně, zdárně. Pokud kruchta. chrámu stoličného, sídlo biskupa, neuí vzorem hudby posvátné, marné jest zakládáni jednot diecésufch a odporoučí se na nejvýš zřizování spolků okresních, nebo jen farních. Takovou cestu zdá se před-pisovati logika. Kouečuě oznamuji Vašnostem, čemu se naši zpěváci během roku byli naučili ; jsou to následující: ,Octavi Toni" od Lassnsa, „Dixit Rozumové důvody dosvědčuji, že k ueodlcladnému zřízení je(lnoty diecásni pí•cdevším dozrála arcidiecése olomúcká. Jí náleží palma vítězná. Jest spravedlivo, aby nejdelší a nejlepší práce odměněna byla prvním výsledkem. Spravedlnosti bud' vesly zjoduán volný průchod. Koinu čest toniu řest. J. J. nejdůstojučjší kníže arcibiskup o l u-m ú c k ý povolál slovutného P. Pa v I a K ř f ž-k o v s k é h o za kapelníka arcibisknl,sl<ého chrámu nařídiv mu, a•by zde zavedl hudbu kostelní, jakou Církev sv. žádá a velí. A Křižkovský zavedl zde zpěvy cirlecvuí ve saiysla nejušlechtilejšfm s obdivuliocluou uhčtavustí, s železnou vytrv.lostf, s nevídanou horlivostí, s láestanskou nadšeností. Přek-,Ukv byly od-klizeny, předsudky byly rozptýleny. Chmury přely, nebe se vyjasnilo. Celen řadu let ne ozval se již v olomúcké velesvatyni túu zuesvčeujfcf vznešenou bohoslužba. Stuliční rhrsím stal se již sl.ntečuč světlem diecáse. Púu 13ůh však odměnil snahu prvního u nás pracovníka na vinici hudby posvátné až do šedin pracujícího. Vrchní pastýř, který jej povolal, přeje si, aby titéž zvukové, jimiž oslavuje se bohoslužba v jeho stoličnfm chrámu Páuč, zaznívali po eelé diecési. Až do posledního kostela vesnického má doznívati ozvěna velebných zpěvů, jejichž viny příznivým větrem hnány z eln•ámu ven do všech úhlů diecése se roznášejí. Arcibiskup, který již jednou řekl: „ Chci ! ", praví též po druhé : „Chci ! aby v arcidiecési zřídila se jednota kn zvelebeni důstojné hudby chrámové.” Za tak příznivých auspicif snadno vznikne a rozkvěte spolek žádoucí. Když pastýř velí, stádce poslouchá. Po-žehnaná práce nebude zmařena. Na práci vůbec spočívá požehnání Božf. Pavel Křížkovský pracoval dříve v Brně, v témž smyslu, než do Olomouce povolán jest. A ani v městě, ani po diecési nezůstalo bez výsledků šCastných úsilí jeho obětovué. Diecése brněnská zejmena čitá nejhorlivějši pěstitele a příznivce směru našeho. Také zde jest půda dostatečně připravena. Nejnovější zprávy oznamují radostnou zvěst, že nejel. p. biskup Nóttig nařídil, aby na brněnském cblapeckém seminišti počalo se vyučovati zpěvu. Učitelem ustanoven jest p. Nesvadba, ředitel kůru na chrámu kathedráluím, který ve d hodinách týdně vy-učovati bude chovance, aby napotom jakožto zpěváci vypomáhati mohli na ka hedrále a při jiných chrámech. Nebude tedy beznadějné za-raženi diecésuí jednoty brněnské na oslavu ukončeného 1001etého trváni téže die,:ése, | ||||
|