|
| ||||
| ||||
|
XL. CYRILL 95
dení učitelova zapějí 1, 2, 3 verše písně duchovní. Stačí na to zcela dobře necelých pět minut. Totéž se může opakovati na konci vyučování. N a š k o 1 e s t ř e d n í při 2 hodinách zpěvu týdně odpadají výmluvy, kde jen trochu dohody mezi katechetou a učitelem zpěvu a trochu jest dobré vůle. — Zde ovšem musí katecheta působiti vhodným způsobem na žactvo, aby hlavně primáni a sekundáni dávali se zapsati do zpěvu, a musí býti jeho snahou povzbuditi také ostatní žactvo z vyšších tříd, aby při mši sv. zpívalo. Co může docíliti na střední škole učitel lnoucí ku zpěvu církevnímu, o tom pěkně píše v >Cyrillu« 1914 č 2. prof. Zástěra v Kostelci n. Orlicí. Ostatně na školách obec, a měšf. může si katecheta nahoře zmíněným způsobem takořka sám nacvičiti zásobu písní, aniž by zanedbal osnovu náb. Musí ovšem míti snahu také o tuto věc. 4. Jinde opět ubíjí se píseň kostelní tím, že ř e d i t e 1 k ů r u n e c h c e s 1 y š e t i o v í c e n e ž n ě k o l i k a p í s n í c h, jež lid musí celý rok opakovati. Není bez důvodu přísloví: varietas delectat — střídání baví, a nestálost a těkavost povahy lidské nám to potvrzuje. Známe místa, kde z vůle ředitele kůru věřící jsou odsouzeni zpívati takořka po celý rok : Bože před Tvou velebností — Ach, můj nejsladší Ježíši — Mé jsi potěšení. V postě stále »Matka pláče« — a jindy »Maria, ó jméno piné slasti«. — Za těchto okolností lid se ne-těší na mši sv., píseň kostelní stává se mu protivnou, staré zapomíná; kde dnes se zpívá krásná píseň velikonoční: »Základ církve, (Kanc. č.) 362 anebo adventní: »Vyros nebe Spasitele« (Kanc. č. 358) ? Lid touží pak po nových písních a tu jsou mnohdy ty prázdné písničky, jež duchovní správce v kostele trpí, aby »oživil« kostelní zpěv. Jedno zlo plodí jiné. Tu farář má v dohodě s ředit. kůru stanoviti, které písně v dobách církevních se budou zpívati a kdy která. Budou-li se písně střídati, nikterak rozvláčně a s náležitým pří-zvukem zpívati, není možná, aby píseň živořila. J a k však z a v é s t i nové p í s n ě v k o s t e 1 e ? Trochu nacvičí zajisté pan učitel, byl-li požádán. Není-li to možné, vybéře si kněz 20 až 30 dětí, nacvičí s nimi píseň, kterou pak na kúru zpívají. Od nich se písni naučí lid. Zde však třeba, aby kněz obstaral vy-tištění písně, kterou si lid — třeba na faře — rád za 2—4 h koupí. — Někde i dámy ze zpěváckého spolku rády pomohou. 5. Další příčinu zanedbávání písní duch. nese náboženská v 1 a ž n o s t. Vidíte-li hocha ze školy vyšlého, studenta v kostele zpívati, je to bílá vrána. Falešný stud překonává touhu nitra po zpěvu písně v kostele. Kdo má tedy zpívati? Celá povinnost padá zase na zpátečníky, starší lidi, kteří vlastní zkušeností vedeni, nedali vybujeti v duši falešné domýšlivosti. Třeba tudíž, aby mnozí ti, kteří ještě potřebu pobožnosti veřejné v sobě cítí, také zpěvem pobožnost konali. Mnoho jest těch, kteří v kostele sice jsou, ale tónu z hrdla nevydají. Naučme se zase v kostele zpívati a pobožnost nás bude více zajímati a těšiti. A tu jest zase na duchovenstvu, aby v kázáních (zvl. májových) vzali si thema o pobožnosti, službě Bohu zpěvem projevované, a mnohý z těch »pobožných« zahalečů v kostele se přece probudí a povzbudí. Zde dovoluji si také upozorniti na to, že některé písně, které pohybují se ve vysší poloze, dlužno transponovati do toniny nižší. 6. Duch nynější doby a ráz její jeví se i ve zpěvu a jest novou příčinou úpadku zpěvu církevního. Kdo nepoznal krásy dobře zpívaného chorálu, neporozumí také kráse starých chorálních písní, o richž pěkně praví p. pisatel Ad. Piskáček, že »leží někde v hlubinách ty veliké, jako z kvádrů tesané mslodie ryzí zbožností prodchnuté«. Žel, že se našemu lidu scizily. — Poslechněte jen, jakou hudbou se napájejí širší ba i někdy intelligentní vrstvy lidu, a co se zpívá. Náš lid si o d n a v y k 1 v á ž n é m u z p ě v u. Jeho repertoir zpěvní jsou prázdné kuplety (jak hudebně tak textově), dvojsmyslné a bezcenné popěvky z jistých »operet«. To vše ho odvedlo od vážné písně. A z hudby umělecké, ze které si kdysi uchoval tolik pěkných melodií, jež ho vždy mile zabavovaly, z té hudby pro shora zmíněné bezcennosti mnoho zatlačil v zapomenutí a z moderní hudby pro její slohovou ne-přístupnost a harmonickou složitost (tím nechci nové směry hudby méně ceniti) pro svou potřebu zpěvní nevyzískává ničeho. A přece jeho duše touží po melodii. Tož chytá se na oko líbivých písniček, jeho hudební vkus uvádí se na jiné směry a vážná hudba starých písní kostelních se stává zpátečnickou, jako vše, co s kostelem souvisí. Jest tudíž potřeba: lid vzdělávati cennou hudbou a písněmi a tak ho zase vraceti vážné písni. Po této stránce výborné služby prokazují tak zvané 1 i d o v é k o n c e r t y s v ě t-s k é i duchovní, které mají ráz eminentně výchovný a dají se pořádati ve všech mě-stech, kde existuje zpěvácký spolek. | ||||
|