|
| ||||
| ||||
|
96 CYRILL X L.
Bylo také upozorněno na některé n e d o s t a t k y t e x t ů d u c h o v. p í s n í. Vzpomeňme však, jak celá desetiletí trvající očistnou cestu prodělaly texty oper, než dospěly ku dnešní dokonalosti. A přece i poslední překlad »Parsifala« ač velmi dobrý není bez ne-dostatků; — chtěje hověti délce not a slabik — posunul namnoze přízvuk z první doby na dobu druhou (miláček, posvátnou nevzm, na krále, ze které). A jako v písni světské, tak i v duchovní stále je znáti snahu po dobrých textech a správné deklamaci. Již Kancionál svatojanský (z r. 1863) tolik dbal textů, jež vzaty ze Sušila, Stulce, Kuldy, Kamarýta a j. Též reformoval t J. Lehner svým zpěvníkem pro škol. mládež středoškolskou z r. 1883, Bob. Jeremiáš v Písku zpěvníkem jak melod. tak textově opraveným. Prof. Dobr. Orel vydal výborný »Oltář« a ,zpěvník rovněž pro střední školy, který bohužel ještě všude zaveden není. Taktéž P. J. Zák, Tov. Jež., vydal »Dru žinský zpěvník«, obsahující mnohé nápěvy nové i text. A konečně v souhlase s círk. vrchností pomýšlí se na vydání nového kancionálu. Zmíněná však snaha žádá tolik práce a času, že jí několika jedincům, beztak jinak ještě zaměstnaným, v krátku zmoci nelze. Nuže, než se tak stane, hledme napraviti, co jsme mohli už dávno učiniti. Cvičme písně dle Kancionálu svatojan. a to v počtu hojnějším, aby i malí i velicí po-znali cenu tohoto kancionálu. Upozorňujeme při tom stále na přízvuk, nebof jen tím vlije se do písně kus života, pozornost zpívajících se upoutá na obsah a smysl slov vynikne, a lid jsa takto zaměstnán bude se rád potom účastniti mše sv. — Snad u některé písně úprava mensurální, (v taktu, na př.: při přechodu slova do nového taktu) bude na závadu přízvuku (jako u písní »Otče náš, milý Pane«, »Již jsem dost pracoval a i.); tož vynechme čárku taktovou, ponechajíce melodii volnější spád. »Ostatně v chorálech a písních círk ,« praví L e h n e r, » jichžto chod je vážný, tak že každá s l a b i k a j a k o b y s t e i n ě s e p r o-z v u k u j e, nečiní nápěv slovu žádných obtíží,, ; zde třeba však, aby zpěvák sám dbal pří-zvuku slova. A W. A m b r o s praví, že každý rozumný zpěvák pravidel přízvučnosti šetří i bez zvláštních znamének. — Co na př. dokázal prof. Spilka zřením k deklamaci, jíž namnoze dal přednost před délkou noty — a jak oživotnil tím některé sbory Smetanovy? Čím jest na př. v jeho podání »Věno« dnes? Tutéž pozornost třeba věnovati písním duchovním a oživotní taktéž. A to by bylo opět péčí vedoucích -- ředitelů kůru, kteří mohou se státi jak křísiteli písně duch., tak jejími hrobaři. Co se pak týče písní svatojanských a mariánských, tu bych jenom podotkl, že pěkných písní těch je v Kancion. svatoi. dost. C v i č m e je tedy o d t u d. Uvedu jen některé svatojanské: Čís. 532, 536, 537 (Když mile máj« — proč tato málokde se zpívá?), 541 z mariánských: Čís. 421, 422, 425, 430, 433, 443, 450. Uvedené poznatky příčin úpadku písně duchovní napsány jsou pouze ve snaze: jíti za lepším. — Kéž tedy všichni činitelé: kněžstvo, ředitelé kůru, škola a věřící, v jichž rukou leží život písně duchovní, vynasnaží se vzájemnou součinností, aby opět píseň duchovní se povznesla a mohlo se říci, jako kdysi s básníkem textu ke Smetanově nezapomenutelné »Písni české«: »Píseň česká s l a v n ě znívá, v chrámu Páně když se zpívá!« V. MULLER: Intonace a zpěv kněze při zpívané mši sv. podle vydání vatikánského. Článek tento vyšel z praktické potřeby. Nebof z mnoha stran byla redakce Cyrilla žádána, aby ukázala na změny, které edice vatikánská způsobila ve zpěvu kněze při zpívané mši sv. Protože pak vydáním nových missálů, čím dále tím více se dostávají do rukou kněze mešní knihy, v nichž jest užito zpěvův edice vatikánské, nebude zajisté od místa odpověd na otázku, jaké nové požadavky klade chorál vatikánský na celebranta a jeho assisten ty při zpívané mši sv. a kterých melodií má kněz při kantátě užívati ? Odpověd najdeme ovšem nejlépe v novém missálu, kde jednak v »Ordo missae«, jednak v přídatku obsaženo jest vše, co vatikánská edice knězi v té příčině předpisuje, Poznává--ne v brzku, že mnohé zpěvy, zvláště bohatší a složitější jsou »ad libitum«, a tak možno právem říci, že to, co předepsáno jest závazně, neklade na kněze požadavky, které by přestupovaly míru toho, čeho knězi ve příčině zpěvné předpisovala vydání dřívější. Ukáže to zajisté přehled, v němž se zmíníme o jednotlivých zpěvech. | ||||
|