|
| ||||
| ||||
|
XL. CYRILL 99
3. Evangelium zpívá se podle edice vatikánské v podstatě tak, jako se zpívalo dříve . Tři jsou pravidla, jichž třeba při zpěvu evangelia dbáti. a) Věta zakončená tečkou (punctum) označuje se klesnutím hlasu s tónu recitativu na malou tercii a to na čtvrté slabice od konce, načež ihned opět stoupne hlas na dřívější tón recitace. Na př.: Dó-mi-nus vo-bís-cum. Sequén-ti - a san- cti e-van- gé - li - i se-cun-dum Ma-tháeum. ». Et cum Spí- ri - tu tuo. ». Glo- ri - a ti - bi Dó - mi - ne. vos e - stis sal ter - rae. A-bra -ham A-bra-ham. vé - ni - o ad vos. Z příkladů těch patrno, že dřívější výjimka platná při ukončení věty slovem jedno-slabičným nebo nesklonným, kdy snížení hlasu c - a předepsáno bylo pro slabiku před-poslední, vůbec odpadá a všecky věty, kteréhokoliv zakončení třeba zpívati stejným způsobem. b) Otázka zpívá se týmž způsobem, jako v epištole bylo vyloženo. c) Zakončení zůstalo melodicky nezměněno. Pokud se týče pravidel, kdy má po-číti zakončení, platí, že konečný útvar melodický počíná na třetí s 1 a b i c e před posledním přízvukem, tedy: vo - cá- bi-tur in re - gno co-e-ló- rum. fi - ]i - us hó - mi - nis vé- ni - et. Jen v případě, že označenou třetí slabiku předchází přímo slabika přízvučná, počíná zakončení na této slabice přízvučné (tedy čtvrté) : 4 3 2 1 pí•ízv. g r di-cit Dó-mi-nus o-mní-potens Vedle obecného tohoto způsobu zpěvu evangelia jsou v edici vatikánské ještě jiné dva způsoby, z nichž první nadepsán »ad libitum« a druhý rovněž ad libitum »alfo modo, juxta usum antiquiorem«. II. Co se ostatních zpěvů mešních týče, které vedle recitativu vykazují bohatší útvary a obměny melodické, třeba nejprv uvésti Praefaci a Pater noster. 4. Praeface ve vatikánském vydání má pravidelné dva způsoby, totiž a) Tonus s o 1 e m n i s, jenž až na malou změnu při slovech » Grátias agámus« souhlasí s dřívější notací. Změna uvedená: r rdi--~ rr + r--~~ e r řr — 77. Grá-ti - as a - gá - mus Dó-mi-no De- o no stro. označena hvězdičkami. Na tomto místě bylo dříve: ti - as Z jiných novot budiž podotčeno, že střední nota h ve skupině a h c při slovech Sursum, habémus, agámus, dignum, sine jest t. zv. q u i 1 is m a v chorálu vatikánském zavedené. b) Tonus f e r i a l i s zůstal beze změny. c) Mimo to přidán ještě třetí »tonus s o 1 e m n i o r«, jehož užívání zůstaveno však jest libovůli kněze. Jest melodicky bohatší, než oba prvnější. Při této příležitosti budiž upozorněno, že responsoria pro uvedené zpěvy mešní najde každý v Graduale parvum na str. 408 nn. v AToni communes missae«. | ||||
|