|
| ||||
| ||||
|
XL. CYRILL 101
První zní: Cre-do in unum Deum. Posavádní nápěv lišil se jen tím, že při slovech in unum byl obrácený pořad tónů, totiž f e d, a při slově Deum na první slabice byl místo nynějšího jednoduchého tónu g podatus g a. Druhý, nový nápěv, který zvláště jest zpěvný a velmi snadno se pamatuje, má toto znění: Crédo in unum De-um. Obou intonací lze při zpívané mši sv. užívati libobolně. Jen v tom případě, že se zpívá Credo chorálně, jest určen tento druhý způsob pro Credo III., kdežto prvního způsobu se užívá pro Credo I., II. a IV. (Dokončení.) PROF. JOSEF U. ZÁSTĚRA: Duchovní píseň a moderní doba. Přednese při Cyrillském sjezdu v Čáslavě. 1. jest neochvějnou dějinnou pravdou, že křesťanské svatyně od prvopočátku církve až dodnes byly a jsou klenotnicemi umění. Čtěte jen dějiny světového umění a zastavíte se u statí, v nichž dějepisec líčí skvělý vývoj křesfanského stavitelství a udiven sčítá poklady, jakými kdy štětce malířů i dláta sochařů družně zdobívaly naše svatyně. Co tu důvodů, proč by i moderní, lhostejný člověk s úctou patřiti měl na památky umění církevního. Jsou to však pouze památky ? Jen zevnější, hmotná podstata křesfanských svatyň zůstává snad památkou a důkazem uměleckých tužeb našich předků, právě tak, jako velebný chrám přírody nepřestává hlásati věkům svého světového Tvůrce. Nejsou naše svatyně jen památkami; nemůžeme jim upříti sílu světovou. Blahé síně chrámů našich veliké mají poslání: =Přivésti srdce lidská k Bohu cestami ctností a poctivého života a prozářiti celý život náš blahem pravým, nepomíjejícím ani v bolestech a bídě ... !a Jen ostych, předsudky nás odvrací, abychom se o tom přesvědčili, rozhlédli a poznali život, dneškem opovrhovaný, jenž rozehřívá svatým teplem svým naše chrámy. Po průvodci se sháníte ? Věřte, povím vám o příteli milém a upřímném. Povedou vás vaši otcové, duše prosté, již k dětem v lásce a ze srdce hovoří mluvou tajemnou, rty jejich posvěcenou, mluví k nám všem duchovní písní národní. Ano, duchovní píseň proto se zrodila, aby spiala zlatým poutem tónů svých, co všednost a tupost denního života roztrhuje. Vytryskla z hloubi nelíčené, poctivé víry. V ní, jak ve svěží rosné krůpěje, slilo se vše, co láska k nejvyššímu ideálu v životě zkusila, pochopila a vykonala. Tof nahromaděná energie ze světla křesfanství, která v srdcích proměňuje se na energii vůle, křesfanských činů a buduje opravdové povahy. II. Život katolických chrámů jediný má střed, Srdce věčně živé na oltáři, ve svatostánku a při oběti nejsvětější. Od oltáře životodárná milost proudí, aby sílila duše shromážděných. Oltář a lid! Jak krásný to projev oddanosti svému Tvůrci. Pojdte se účastniti toho svatého společenství a naslouchejte šepotu duší se svým miláčkem a králem! Svaté konají se obřady u oltáře, prostory chvějí se velebnými zvuky nástroje-.královského a lid — pěje. Klenby chrámové zjasňují se tím jásotem, velebou se šíří. Hle, lid sjednocený jako v jediné srdce, jež bije hluboce a prostě. Hledejte takový zjev svornosti, povězte mi o radostnější jednotě, ukažte mi, kde příkladnější lásky blíženské ? | ||||
|