|
| ||||
| ||||
|
X L. CYRILL 103
A kdybych rozhodil před vámi půvabné květy písní rorátních, o nichž tolik slýcháme ale opravdu dosud neznáme, ještě důkladněji bychom se přesvědčili, jak duchovní píseň a mešní zvláště mysl osvěcuje. Dovede ji soustřediti jádrem několika myšlenek: duše ponoří se zvolna v jejich hloubku, počíná opravdově chápati a juž nic ji nezadrží, aby s pokorou i tichou nadějí klesnouti mohla v náručí svého Tvůrce a Spasitele. Měli bychom rozprávěti o tomto vroucím shledání dítěte a otce, touhy a ideálu, o této nejkrásnější modlitbě ? Úmysly dobré klíčí, láska synovská se rozněcuje, malicherné a pošetilé člověka opouští, a tak tu změněn stojí pin odhodlanosti, pin opravdové vůle jíti tím dnešním světem za Ježíšem, dle Jeho zásad! Píseň přivedla člověka k Tomu, jenž ukázal na sobě pravou rozkoš světem putovati, k duším se schýlil, aby jim zjevil nedostižnou kdys metu, kde trůní Pravda v Kráse své, kde prýští život sálající štěstím úpiným — v hlubině božství. Kdo by již nevěřil, že možné jest takové obrození jednotlivců, kdož nepřivítal by tak mocné požehnání našich rodin ? Či pochybuješ, milý čtenáři, že píseň ve svatyních našich nebyla by mocným lékem churavící době dnešní? Namítáš něco? Už dlouho tě unavuji a snad zdají se ti úvahy mé přehnanými, že črtal jsem je ve fantasii a vzrušením ideálním, obraty krášlil a ve skutečnosti věc je snad daleko prostší a obzory mnohem temnější? Marně bych se namáhal, ale vím, že i ty jsi cyrillistou, že za stejným jdeme cílem, k němuž vede nás obdiv i láska k posvátnému zpěvli. Odmysli si proto osobité zbarvení mých úvah. Z tolika půvabných pohledů, jakých předmět uvažovaný skýtá, stačilo zachytiti jen některé. Nezapomeň však na ideu jejich. Duchovní píseň a především naše a česká zasluhuje úcty a horlivého pěstění, abychom ji znali jako svatý a spolu skvoucí odkaz předků. Milujíce její požehnané hlasy naučíme se vážiti si našich svatyň, jejich blahodárné působení pochopíme, s písní na rtech a s modlitbou v srdci zamilujeme si ideál nejobsáhlejší, svého Boha a Spasitele. (Dokončení.) D. Lorenzo Perosi se svým chlapeckým sborem. Letošního reku vyslovovaly skorem všecky nekrology pa- peže Pia X. jméno vlašského 3 } skladatele D. L o r e n z a P e- r o s i h o, který byl kapelníkem j l u sv. Marka v Benátkách a r. 1898 přičiněním papeže Pia X. Í` byl jmenován kapelníkem pa pežského sboru stxtinského. . Slavná Capella Sixtina, sbor, který účinkuje při církevních úkonech konaných v kapli Six- íi j E tinské, nebo při úkonech, které koná papež v chrámě sv. Petra i g v Římě, vyšla ze »schola can- + torum« založené sv. Řehořem a později nabyla zvláštních práv a výsad. Vrcholem činnosti její bylo stol. XV. a XVI., kdy neí- slavnější skladatelé náleželi do jejího středu. Vybraný tento pěvecký sbor, který pěstuje pouze zpěv polyfonický á capella, měl své doby slávy i doby úpadku jako každé zřízení lidské. Povoláním Perosiho včelo sboru toho nastává nové období jeho rozkvětu. Lorenzo Perosi narozen 20. prosince 1872 v Tortoně, stal se knězem, hudebníko vzdělání nabyl v Miláně a v Řezně. R. 1894 stal se kapelníkem při chrámě sv. Marka v Benátkách, r. 1898 povolán do Říma, papež Pius X. jmenoval ho r. 1903 svým komořím. | ||||
|