|
| ||||
| ||||
|
— 9 7 —
bude postup ku předu, zvláště tam, kde ani takového cení přičiněni, kde čekají, aby jim reforma hudby kostelní jako zralé ja blko do klína sama spadla.') F. A. ZlZem, farář. clic~o©~® Bucic~javiol3.~: Z Tábora. Přijmiž orgán snah opravných ve zpěvu kostehiím opět nialou zprávu o dalších pokusech toho směru ve městě našem. Nastudovali jsme několik nových čísel. V neděli dne 30. září zpívali jsme Skulierského novou mši 7I11 honor. s. Ferdinandi", pro její dedikaci Vám i zajisté všem ostatním opravcům zvláště milou Zasluhuje té chvály, kterou jste jí, p. redaktore, sám vzdal, i zavděčil se nám p, skladatel touto mší nemálo. Kéž by pokračoval v této snaze ke cti a chvále Božf ! Aeolická tonlna, v niž tato mše složena, dodává jí milého půvabu, jehož klidnou hladinu málo přípravných a průchodných dissonancf rozšiřuje a i tyto jen po dobrém rozmyslu. — Na den růžencové panny Marie zpívyli jsrne Křížkovského již známe litanie. Při nich na,Uyl jsem přesvědčení. že musí zvláště ensemble pečlivě býti prostudován a píipraven by nikde plynnost a souvislost zpěvy nevázla. — Na den posvěcení chrámu Páně zpívali jsme Wittovu vždy milou a svěží mši „Iu honor. s. Luciae".La offertorinm vzali jsme skladbu Stehle-ovu z letošních „I Ueg. Bl. f. K. Kirchm.”. „Domino Deus”. Jest so skvělý motett, jenž z hlubin duše jsa vážen vysoko a mocně ducha povznáší svým radostným plesem. Bezděky mi tu připadl na mysl motett A . Gabrieli ho : „0 rex gloriae,” s nímž jeví velkou podobnost v koncepci, ač velikoleposti jelio ne(lostiliuje. — 0 všech svatjch zpívali jsme Foerstrovu novou mši „De beata”. Slyšel jsem ji u sv. Vojtěcha v Praze na den andělů strážných zpívati. Ač nebyla i-ízena samým skladatelem, byla přece tak pečlivě přednesena, že jsemdobře seznal, jak mocně dojímají v ní zvláště věty „mezza di voce” jedním neb dvěma ho řejšimi hlasy jemně založené a spodními později sesílené, stupňované a dovršené. V tonito čtyřhlasém spracování jeví víco slavnostní ráz na sobě. Nemohu zde nedodati, že skladatel, upraviv si motivy k této mši sám, což cení při přesném směru tak snadné, osvědčil tím, že na půdě církevního chorálu již úpině zdomácněl a do ducha jeho náležitě se vžil. Jeu tak lze si vysvětliti, že dovedl skladatel tak štiastnč a vhodně cellrem těmito motivy nápodobiti chorál gregorianský. Toti řídká vlastnost u moderních skladatelů i reformy milovných. Že jsem se zmínil o pobytu v Praze, do-dávám k ocenění chorálu, že jsem jednu ne-děli slyšel tóž u sv. Vojtěcha s jedním pánem mši gregorianskou, řízením ředitele co uejsv - domitčji provedenou. Když pak vyšli jsme z kostela a rozmlouvali o ní, pravil mi přítel miij, že jej tato mše, již po prve tak slyšel zpívati, dojala tak, že mu bezděky až slze stoupaly do oči. Komu se kdy stal tento „malheur” při poslouchání TIaydenovy, hdhrerovy a třeba Mozartovy mše? Sapienti sat. — Na den patrocinia B. M. V. zpívali jsme české loretanské litanie pi o čtyry smíšené hlasy s průvodem varhan. Výsledkem zpěvu byl jsem překvapen. Tak dojemného účinku jsem se do nich nenadál, jaký způsobily i na zpčN,álcy i na posluchače. Mám v nich zase o důkaz více, jak neocenitelné perly jsou naše staročeské chorály, z jichž motivů tyto litanie vzrostly. V nastávajícím adveutě budeme míti zase na piluo. li . u CLici cC4 l*30 L r n én s9 e Z Brna. Na brněnském chlapeckém semeništi dle nařízení uejd. p. biskupa počalo se vyučovati zpěvu. Učitelem ustanoven jest pan ředitel kůru na Petrově, Nesvadba, a počet hodin v3 učovacích ustanoven jest na 4 týdně. Yau NesvaclUa rozdělil si zpěváky na dvě odděleni začátečníků a žáků lepších. Účel je vy- cvičiti chovance ve zpěvu tak, aby později jako kněží mohli se rozumně a s prospěcliem ujmouti hudby a zpěvů chrámových. — Tímto uaiizením vyhověno je mnobostrannému piáuf. 1. Sněm tridentský mezi předměty, kterj-m se mají seminaristé učiti, uvádí také zpěv. 2. Na sjezdu katolíků rakouských ve Vídni byla přijata resoluce: „Uvažujíce, že spolek Cecilslý` .. . obzvláště tam blahodárně může působiti; kde ') Neklamou-li známky řasové, zdá se, že rozumní a rozvážní z řad ctibodnébo učitelstva ujmou se opětně vznc~enfhoapřfiozcuíLo povol ní sv(ho — cviřiti totiž mládež ve zpěvu kostelním a ř i d i t i d f i t o j n ř k u r n a oslavu a l n ž c b Božích. Kde však lenivě, nečinxě a lhostejné se čeká, až rzralé jablko zcelcbcnč ht:db~ posvatní& klínu spadne,” —nechat hladem mrou. Volenti non fitinjurial Pozn. red. | ||||
|