|
| ||||
| ||||
|
116 CYRILL X L.
V Graduale parvum nalezneme jej na str. 356. VI. Svátky s e m i d u p l i c i a mají rovněž dvojí intonaci Gloria. První (č. XII.) ve čtvrtém tónu jest v Kyriale ve mši »Pater cuncta« ze stol. XII. r r -r- r Gló-ri- a-^—r-r -I-~e r~-in ex-cél-sis De - o. V Kyriale nalezneme ji na str. 360. Druhá intonace č. XIII. v prvém tónu ze mše »Stelliferi Conditor orbis« ze stol. XII. Gló - ri - a in ex-cél-sis De - o. jest v Graduale Parvum na str. 363. VII. Infra Octavas quae non sunt de Beata Maria Virgine, nebof pro oktávy mariánské přirozeně budeme užívati intonací de B. M. Virg. (č. IX. a X.), nalézáme k intonaci Gloria č. XIV. Gló - ri - a in ex-cél-sis De-o. V Kyriale jest pro tyto dny obsažena mše »lesu Redemptor«, jejíž Gloria v třetím tónu círk. je ze stol. X. Tato mše byla i ve starém Ordinariu missae, avšak pro intonaci Gloria byl tu předepsán svrchu uvedený nápěv, který jest nyní pod č. XI. V Graduale parvum najdeme č. XIV. na str. 367. VIII. Poslední intonace in f e s t i s s i m p l i c i b u s č. XV. ~ r i—r—r r r r Gló-ri - a in ex-cél-sis De-o. jest ze mše »Dominator Deus«, jejíž Gloria jest ze stol. X. Vedle těchto intonací, které zařaděny jsou do »mešního řádu« (Ordo missae), jsou v přídavku (Appendix) ještě umístěny tři intonace, které nadepsány jsou ad libitum. Zařadění jejich vysvětluje se tím, že v úpiném Kyriale vatikánském jsou po Credo přidány ještě Cantus ad libitum, kde jest 11 rozličných Kyrie, tři Gloria, troje Sanctus a dvě Agnus. Těmto Gloria zde zmíněným náležejí intonace ad libitum. První z nich v osmém tónu, pocházející ze století XI., zní takto: r - -r Gló-ri - a in ex-cél - sis De-o. Jelikož tyto zpěvy ad libitum do Graduale malého přijaty nejsou, připojujeme přepis jejich v notaci moderní. V Gló-ri - a in ex - cél - - - sis Dé - o. Druhá z těchto intonací v druhém tónu ze stol. XI. r -_r r -ram ~- r—r~r-r- ~—Gló- ri- a in ex- cél-sis De - o. | ||||
|