|
| ||||
| ||||
|
XL. CYRILL 117
v transkripci takto zní: Trp. Gló - ri - a in ex - cél - sis De o. Poslední pak z těchto intonací ad libitum rovněž druhému tónu náležející ze století X.—XI. Gló-ri - a in ex-cél - sis De-o. transkribováno bude Trh. Gló ri - a in ex - cél sis De - o. 8. Ite missa est, po případě Benedicámus Dómino, o němž nám zbývá pro-. mluviti, jest nejbohatším zpěvem, který kněz při mši sv. zpívá. Přirozeno jest to již z toho důvodu, že má to býti s následujícím » Deo gratias hudebně touž melodií prováděném, krátký dík na konci mše sv. za všechny milosti, jichž účastníci sv. oběti nabyli. „Jako apoštolové po nanebevstoupení Páně, pamatujíce na do-konané dílo vykupitelské, v náladě vděčné a radostné vraceli se do Jerusalema, tak měli věřící po ukončení mešní oběti — ve vděčné a radostné náladě opustiti dům Boží; proto také Ite missa est od pradávna v radostných a bohatých melodiích se zpívalo, které se dle rozličných svátkův a sváteční radosti měnily (Thalhofer, Liturgik2 II., 230). 0 Ite missa est děje se zmínka v nejstarších římských řádech a Rupert Deutzský potvrzuje, že se zpívalo Ite bohatou, jásavou melodií slovy: »Solemnis populi dimissio est, reverenda modulantis enunciatione, nitens rei dignitatem exprimere .. .« (De div. off. 2, 20). Benedicamus Domino zavedeno do liturgie římské teprv ve stol. XI. Dříve obsahoval římský missál pro » Ite missa est« celkem šest nápěvů, totiž velikonoční, slavné Ite, pro svátky dvojné, mariánské, pro polodvojné svátky, a způsob in festis simplicibus. Nový missál se zpěvy vatikánské edice má těchto nápěvů k Ite missa est celkem 15. Souvisí to zajisté s rozmnožením zpěvů mešních ve vatikánském Kyriale. Jsouf nápěvy Ite missa est většinou částí nápěvů stálých částí mešních. Pravidelně ozve se nám již v Kyrie nápěv, který pak kněz při Ite missa est přednáší. Uvedeme jednotlivé nápěvy pro Ite missa est. a) Je tu nejprv Ite v čase velikonočním (Tempore Paschali), který naproti dřívějšímu nápěvu jednomu má dva nápěvy. První jest jak rubrika praví „a missa Sabbati Sancti usque ad Sabbatum in Albis inclusive”, tedy Ite pro velikonoční týden v užším smyslu se dvěma Alleluja. Jest to týž nápěv známý z dřívějška s nepatrnými celkem změnami. _ ~I ^ r A r r ~ ^ rM I - te. missa est,al-]e-lú-ja, al - le - lú- ja. Změna jediná v melodii jest na slabice lú v prvém alleluja, kde místo dřívějšího g jest nyní epiphonus (podatus liquescens), tedy noty g a. Transkripce v moderní notaci jest v Graduale parvum na konci velikonoční mše (Lux et origo) str. 319. b) Pro další dobu velikonoční od neděle Bílé počínajíc, jak dí rubrika »ab octava Paschae usque ad Sabbatum IV. Temporum Pentecostes inclusive« jest ve vatikánském vydání nápěv: ~— 1 - te, mis - sa est. | ||||
|