|
| ||||
| ||||
|
124 CYRILL XL.
Pro dobu velikonoční zní intonace antifóny, Vi- di a - quam. která se od dřívější nápěvem nikterak neliší. V Graduale parvum na str. 314. 2. Při slavném d í k u č i n ě ní po mši sv. intonuje kněz hymnus DTe Deum laudamus«. Ve vatikánském vydání Graduálu jsou jako dříve dva způsoby zpěvu hymnu, a to slavnější (Tonus solemnior) a jednodušší (alio modo, juxta morem Romanum). Při obou jest však intonace táž, totiž: ^-- -- Te De-um lau -dá - mns, která se od dříve užívané nápěvem nikterak neliší. V Graduale parvum jest na str. 414. 3. Při slavném vzývání Ducha sv. intonuje kněz antifónu : r r r _ ^ i- r ~ — Ve -ni san-cte Spi - ri - tus Intonace tato liší se od dřívější v závěru, kde dříve rozdělené nyní skupiny f a g — f g na slabiky Spíri - tus byly spojeny na slabice Spí - (f a g f g) ukončení pak bylo na tónu g pro obě slabiky. Zněl tedy závěr dříve: Spí - ri - tus, Kdežto nové znění v transkripci bude Ve - ni san - cte Spi - ri - tus. Někdy užívá se při vzývání Ducha sv. též hymnu Veni Creator. Intonujeme jej ~ ~r r Ve-ni Cre - á - tor Spi-ri-tus. kteráž intonace od dřívější liší se ve slabikách Spíritus; zde dříve bylo cd-c-c, kdežto nyní máme pouze c-d-c. Při té příležitosti upozorňujeme, že vydání vatikánské má trochu pozměněný text, kdežto text nyní obvyklý uvádí na místě druhém s poznámkou »secundum usum recentiorem«. Tím není ovšem látka zcela vyčerpána, ale podáno aspoň nejdůležitější. Doufáme, že v brzké době vydá dp. prof. D. Orel svoji »Rukověf chorálu římského v novém vydání, kde by pak bylo vše, čeho v té příčině třeba. Zatím, než příručka ta bude hotova, posloužil by snad spisek P. D. Johnera 0. S. B. Beuron DCantus Ecclesiastici juxta editionem Vaticanam ad usum Clericorum destinati« (ve sbírce ,Kirchenmusik" č. 3., u Pusteta v Řezně 1 Mk). | ||||
|