|
| ||||
| ||||
|
— 53 --
života vypsáním poiui rů hudby církevní za doby gyimiasi~ílních a bohosloveckých stadií vl~tstnfcli.1, popisu sama sebou ukáže se cesta k lepšímu obratu vedoucf. P~edevším sluší podotknouti, že sv. Cecilie v mnohých p~ípadech byla patronkou života mého a že tudíž z vděčnosti vrozené zásady cecilianské zastávati a v život uváděti stalo se jaksi povoláuún mým a úkolem života. Pohostinné zdi seminářské přijaly dvanáctiletého vokalistu do bezpečného íitulku. Zpíval soprán, po roce ho pozbyl a přešel k altu, přestal alt a tloukl tympany, od tympan postoupil k liétné s obligátními soly v pastorálkách, od tíétny k druhým houslím, od houslí k violoncellu, pak zpívání bassu, konečně ve 4. roku bohosloví povýšen jest na nejvyšší stupefi hndebnf kariery — k ředitelskému pultu. Neslýchané povýšení. od paliček t.ympan k ředitelské taktovce! Po všecka lety dávali jsme ,kladby instrumentální, jako na každém jiném kůru, bez zkoušek. Neuprositelná taktovka držela zpěváky s hudebníky pohromadě. po každé pak poněkud zdařené produkci jsme si navzájem gratulovali ze šťastného se.jití se ve zdraví a bez úrazu. Jakých vědomostí hudebních kdo s sebou přinesl, měl, novému se nepřiučil seminářský student a napotomní konviktista za doby stadií byiimasitílních; a s takovým hudebním vzděláním vstoupil clo klerikálního semináře. V seminaři byl tehdáž ustanoven zvláštni učitel zpěvu církevního, hodina zpěvu bývala však více kratoclivilnon, než užitečnou. Když se všickui dostavili, bylo dobře ; když se nedostavili, bylo též dobře. Vyučováni obmezovalo ze pouze na zpěvy liturgické, jet knězi při oltáři zpívajícímu znáti dlňžno. Naučili jsme se zpívati Lelree, h.vangclium, Pracfaci, Pater noster, Ite missa est a několik žalmových tonů. Do rukou se nám dala malinká knížečka, v níž se povídalo několika slovy, kolik jest starých cfrkevnícll toniu, z nás však ji iiil (lo nepřečetl K čemu staré toniny, komu ani elementární vědomosti hudební znáiny nebyly'? Bohoslovci, kteří do semináře bez hudebních známostí vstoupili, bez nich opět ze semináře odcJiázeli. Ti pak, kteří sem co cvičeni zpěváci přicházeli, a takových bývalo celkem až 10, zpívali z Vesperale Itomanum při nedélufch neáporácli Antifonu, což jim tal: dalece prospělo, že poznali platnost chor~ílních not a oba chorální klíče. Čím však chorál gregorianský jest, původ a podstata jeho, v čem spočívá krása jelio, jaké vyžaduje přcdnášky — o tom všem ani tušení ueméli. To mělo za následek, že jsme zpívali chorál gregorirúiský při ncšporách s nechutí, jen proto, že tak býti muselo, půvabnost jeho nám zůstala zcela neznámou. Čtvrt hodiny před počátkem nešpor přezpívali se jednou antifony, na kůru se pak odkřičely s mnohými chybami v iutervallech. „Vy jste tonm dnes zase da]i!-~ vysmívali se zpěvákům po nešporách ostatní bohoslovci, kteří v presbyterin s pi°ůvodcm varhan žalmy obyčejně o půl tona nfžc prozpěvovali. Tou měrou pěstoval se gregorianský chorál. (Pol:račováuí.) Pěstování zpěvu církevního. 7 ai cidiccč s~ Pr~~ leč. Z Prahy. (Pol~volcy v d,~sledn~,m provádění liudby chrámové na l.ůru svato-VojtčšskGm.) Vohi~m sicekrokmnbéie se u nás reforma hudby clirámové ka předu, za to však tún odhodlaněji a pevněji kráčí přec všechny překážky, jež v cesta jí kladou bn~ předsndck bláhový, či neznalost novoty té staré či snad pohodlnost, nevůle a podolmýcli krásných vlastností další rada. Stopoval jsem zejmena v tomto oboru činnost na kůru n sv. Vojtěcha a již ku předu přiznávám se, žc ona obdivu-hodná důslednost v provádění liudby cln•ámové přísně dle pře | ||||
|