|
| ||||
| ||||
|
YRI Isll
v CASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVÁTNOU V ČECHÁCH, NA MORAVE A VE SLEZSKU ^ ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKÉ. ^ ZAKLADATEL FERD. J. LEHNER. REDAKTOR DR. DOBROSLAV OREL. ^ ROČNÍK XLI. Dne 15. ledna 1915. ČÍSLO 1. •CYRILL« vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K) jakož i jiné peněžní zásilky buďtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-I1. — Rekiamace nefrank. a inseráty administrátor Bohumil Kašpar, řed. kůru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá redakce »Cyrilla« v Praze VII. č. 348. — Redakční sbor: za D. J. C. v ú. Budějovicích K. B o č e k ; za D. J. C. v Praze : prof. Dr. Fr. S t e i s k a 1 , Král. Vinohrady ; za Litoměřice los. C. S y c h r a, Mladá Boleslavi; za Olomouc Adolf P a r m a, farář v Rešově; za Brno Oldřich N e c i d, farář v Lednici u Břeclavě. NARIZENI nejd. k. arcib. konsistoře v Praze o odebírání časopisu ,CYRILL" na včet zádušního jmění je s 8. ledna 1909 čís. 16.587, nejd. b. konsistoře v H r a d c i H r á 1 o v é z 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsi- stoře v L i t o m ě ř i c í c h z 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v Č. B u děj o v i c !o h z 15. února r. 1909 č. 4, povolení nejd. b. konsistoře v O l o m o u c i předpláceti čas. ,Cyrill" z kostelního jmění je v „Acta Curiae Archiepiscopalis Olomncensis čís. 3, 1909, str. 44. Nr. 430811, povolení nejd. bisk. konsistoře v B r n ě v „Acta Curiae čís. 11, 1913, VIII., str. 179” a svolení pro farní kostely pod patronátem zeměpan- ským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování s 6. března 1912 čís. 872. Uvodem k ročníku XLI. piných čtyřicet ročníků českého časopisu odborného pro církevní zpěv bylo vydáno ! Třicet pět ročníků řídil, skoro zcela napsal a zaplatil, spoluzakladatel Cyrillismg v Čechách, zvěčnělý Mons. Ferd. Lehner; o posledních pět starala se Obecná ]ednota Cyrillská. Letos, v době válečné, počínáme desítku pátou. Vzpomínáme tu slov Nerudových z r. 1884: »Naříkáme si často, že máme málo přátel. Nač ten nářek? Ten je zcela zbytečný. My nepotřebujeme přátel, my máme přítelkyně. )imi jsou práce a láska k vlasti. A je to poctivá přítelkyně, práce; kdo j_i ctí, toho ona neopustí«. Cím vážnější doba, tím úpornější třeba práce, zvláště kulturní, tím účinnější třeba lásky k vlasti. Chceme na prahu nového desítiletí našeho časopisu poctivě pracovati k hudební i liturgické očistě církevního zpěvu v Cechách, na Moravě i ve Slezsku a voláme všechny pracovníky do zbraní k boji za tímto vznešeným úkolem. Na docenění a ocenění svých prací hned s počátku nedbejme. »Kdo pracuje „z povinnosti”, šilhaje s počátku hned po zásluhách, af toho raději nechá, — nevzejde z toho nic kloudného«, tak napsal Neruda Raisovi 10. září 1879. Nejlepší odměnou bude výchova lidu a historické ocenění nynějších dob objektivním historikem v dobách příštích. Pryč s touhou zalíbiti' se moderní chuti zkaženého vkusu kostelní hudby, vyšperkované banálností, pryč s falešnou popularitou, pryč i s lenivým klidem, udržujícím konservativně starý šlendrián, který bojí se nápravy a svádí vše na lživé heslo >,Lid to chce, lidu se to líbí, jak to bylo dosud«, pryč s jedné strany s theatrálností a s druhé strany s řemeslným odbýváním zpěvů kostelních. Bohužel leckde platí dosud slova, jež r. 1867 (»Moderní člověk a umění«) napsal Ne- ruda: »Byly doby, kdy se dělaly z kostelních chorálů menuety a gavoty; nyní dělají se z operních arií nejen marše a polky, nýbrž slyšíme o z v ě n y j e j i c h v k o s t e 1 í c h.« Zkušenost dneška jest tak neblahou, že potvrzuje namnoze slova Nerudova. Tu sekeru nutno přiložit až ke kmenu. Casopis nic nezmůže, nebudou-li na stráži státi i k něž í a | ||||
|