|
| ||||
| ||||
|
CYRILL XLI.
ř e d i t e 1 o v é k ů r u. Casopis dává jen direktivu, poukazuje k ideálu, ke kterému dle daných okolností a poměrů se má přjblížiti skutečnost. A poměry nejsou příznivé, zvláště materielní postavení pracovníků v kostelní hudbě je dnes přímo bídné. Jsme si toho pině vědomi, že všeobecná mravní velikost, jak dí Neruda, jest jen tenkráte možna, když snažení po ní se spojí zároveň se snahou po materie 1 n í m blahobytu l i d s t v a , jen v souzvuku s ním může platně a trvale kvésti. I tyto snahy zapsala Jednota Cyrillská ve svůj štít a i v dobách minulých, pokud vliv její stačil, je hleděla uskutečňovati a k nim dopomáhati. Po válce nastane všeobecný obrod. Církevní hudba nesmí zůstati pozadu za touto všeobecnou reformou. Propaseme-li příhodnou dobu, přijdeme i o to čeho jsme již získali. Voláme tedy všechny k součinnosti, k práci, k té přítelkyni cyrillského hnutí. Restaurare omnia in Christo, etiam musicam ecclesiasticam — obroditi v duchu církevních předpisů církevní zpěv český, budiž heslem nás všech. Redakce. ^^^ Píseň k Panné Marii ze století XV. P. J. JAROŠ. Sborník litoměřický') obsahuje na str. 361 píseň k P. Marii, o níž v odborných spisech '-) doposud nikde zmínka učiněna nebyla. Zajímavý text její i nápěv podáváme tu v přepisu. Strana sborníku 361.') i Jajna zarze wyjjla geit swu swietlojti jwitiwjtij vczinila swietu czejt. W. Nebilatf gejt zadna gina bytf je gi przirownala: totf gejt panna maria. W. K gegij chwale is zpiwam, k nij fe jmutny vtikam a milojti wzdij hledam. W. Vjkojt mage je wjjech jtran nevim je podietij kam: jwata panno mie obraň! W. Neprzitele przijtogi, mat je dujje gich bogij, pojpiejj z milojtij twogij. W. Krijte, pro twe nawjtiweni zachoway nas wiezenij, day nam dobre jkonczeni! Myšlenkový postup písně jest asi tento: Básník sevřen jest se všech stran úzkostmi (verš 10). Nepřátelé dorážejí naň ustavičně (verš 13), tak že už ani neví, kam se má podíti (verš 11). V tom zármutku (verš 8) pouze jediná myšlenka zaplašuje chmurné mraky v duši jeho: vzpomínka na Pannu Marii (verš 6). Proto začíná zpívati k chvále Svaté Panny tuto píseň (verš 7), přirovnávaje Boho - rodičku ke skvoucí záři (verš 1) tak jasné, že se jí žádná jiná přirovnati nemůže (verš 5). Prosí, aby jej obránila (verš 12) a pospíšila k němu se svou milostí (verš 15). Prosbu svou uzavírá modlitbou ke Kristu Pánu, by nás zachoval vězení a daroval dobré skončení (verš 17 a 18), t) Viz »Cyrillg str. 18, č. 2. 2) Jos. Jireček: Hymnologia bohemica. (Praha 1878). — Karel Konrád: Dějiny posv. zpěvu staročeského. Díl I. (Praha 1881). Díl II. (Praha 1893). — Zdeněk Nejedlý: Dějiny předhusitsk. zpěvu (Praha 1904). Počátky husit. zpěvu. (Praha 1907). Dějiny husit. zpěvu. (Praha 1913). ~') Redakci byl dán k disposici věrný opis not z originálu. Notace ta je m e n s u r á 1 n í b í 1 á; semibreves střídají se s notami bbreves« ; na konci jest longa. Ligatur v běžném slova smyslu není, jak je viděti lze v umělých zpěvech století XV. Jako zajímavost nutno připomenouti legato ó nad 3. a 4. notou v obou hlasech, jež prozrazuje, že písaři znám byl již takt a že nota celá spadá první svou polovinou do taktu prvního a druhou polovinou do taktu druhého. V originálu jest tenor, c a n t u s f i r m u s, psán na řádku druhém, provázející jej d i s c a n t u s na řádku prvém. V našem přepise jest cantus firmus (tenor) vyjádřen notami s nožkami vzhůru. Po stránce harmonické jest věta na svou dobu zcela správnou, tvoříc tercie a kvinty; hlasy se často křižují. Věta ta s paralelními terciemi připomíná anglickou formou gymelu, jež u lidových dvojhlasů husitských byla od začátku stol. XV. v oblibě. D. 0. | ||||
|