|
| ||||
| ||||
|
4 CYRILL XLI.
druhy hlasu, většina literatury míněna vše-obecně. V našich českých poměrech setkáváme se ještě s jinou nemalou obtíží — scházejí nám doposud dobré překlady mnohých vhodných písní a arií. Třeba tu zpívati písně v originále, nejvhodněji počíti s italštinou, jejíž vokalismus je velmí blízký češtině. U písní, které jsou již do češtiny přeloženy (pokud se dalo zjistiti) uveden je v následujícím postupu učebné látky český název v závorce. Pěvecká literatura je rozsáhlá a mnohostranná; proto tento její přehled nemůže býti úpiný. Schází zde též instruktivní popis hlasových cvičení, které zpravidla každý učitel sestavuje sám, nebo řídí se výběrem a postupem případné školy zpěvu. Rovněž není nutno, by žák přezpíval veškeru látku zde uvedenou, chce-li dosáhnouti dokonalosti ve zpěvu. Stačí vhodný výběr, neb lépe jest probrati z každého stupně méně látky důkladně, než mnoho a povrchně. Platí stále stará dobrá zásada pěveckého umění, kterou již roku 1562 vyslovil G. C. Maffei, pravě ve svém »Discorso«: »Non debbia in modo alcuno pasare, da un passaggio á 1' altro, senza aver il primo moto bene inteso ed apparato.«$) 1. Část všeobecná Skoly zpěvu. 1. Č e s k é: Fr. Pivoda. 2. N ě m e c k é: Fr. Abt (op. 474), Eugen „Narodil se. . .11 Fischer (moderní škola s použitím gramofonu), Nugo Goldschmidt (Nandbuch der deutschen Gesangspádagogik, 1896), Gustav Graben-Hoffmann (op 80). Thuiskon Hauptner (1861), Fr. Hauser (1866), Julius Hey (1886), August Iffert (pro všechny objemy hlasové zvláštní vydání, 1895), Anna Lankow (1905), ]indř. Ferd. Mannstein (1848, na základech staré italské methody Bernachiho z Bologni), Ferd. Sieber, Julius Stockhausen (1886-7), Bedřjch Schmitt (1854), Louis Schubert (Gesangschule in Liedern), Moritz Wajlerstein (1903, též s českým textem), Peter von Winter (1824, nově vydal Fr. Habóck). 3. Italské a francouzské: Gemma Bellincioni (1912), Ludvík Borděse, Ludvík Duprez (1846), Jan W. Faure (1889), Fr. Florimo, Manuel Garcia (syn, 1847, něm. vydání od Bedř. Volbacha), Alexis de Garaudé (1810), Ludvík Lablache (1843), Fr. Lamperti (1864), Matilda Marchesi, Bernardo Mengozzi (Méthode de chant du con servatoire de musique, slavná škola pařížské konservatoře, vydána za přispění Cherubiniho, Gosseca, Méhula a j., 1795, starý něm. pře-klad vyšel v Praze u Marca Berry), Gaetano Nava, )indř. Panofka (op. 81), Aug. Panseron, E. delle Sedie, 0. Sefferi (něm. vydání od Artura von Oettingen, 1894), Mikuláš Vaccai (velmi populární návod k bel-cantu na základě italského textu, nově vydal Aug. Iffert). (Příště dále.) ^ ^ ^ Dr. ALOIS KOLÍSEK. K jesličkám Ježíškovým kladu kytičku čtyř kvíteček, tož čtyř písniček. Dvě zavoněly na zrúni (lesní lučině) Uherského Slovenska, dvě vykvetly jakoby mezi luční travičkou Moravěnky milé. Nejvíce v kraji, jejž oblévá Orava s Váhem, a dále k Tatrám rozléhá se uherskoslovenská píseň vánoční Narodil se Kristus v Betlemě. .- - - — _É9_ 1. Na - ro - dil sa Kri-stus v Beth-1e - me, po - lo - že - ný v ja• slách na sla - me. Ej sla - ma, sla - ma pre - mi - lá, ni - kdy si ta - ká ne - bo - la. 2. Prorokovali proroci, že sa narodí v pol noci. [: Ej polnoc, polnoc přemilá, nikdy si taká nebola.:I 3. Na nebi hviezda svietila, národom dieta ziavila. [: Ej hviezda, hviezda premilá, nikdy si taká nebola.: ] 3) Nikterak se nesmí přebíhati od jedné pasáže (cvičení) k druhé, dokud se prvá velmi dobře ne-pochopila a nevycvičila. | ||||
|