|
| ||||
| ||||
|
XL I. CYRILL 7
8. Nynej, nynej, synu milý, trpíš muka pro křesfany. Matičko, nemožu spáti, ani se sníčka dobrati. 9. Hospodyně nastávajú, ve mši svatú pekávajú ;1) to mě bolí, to mě sadá, to všecko do mých ran padá. ]0. U kostela na kopečku, na zeleném na trávníčku kolébala panna čistá, kolébala Pána Krista. 11. Hajej, nynej, synu milý, trpíš muka pro křesfany. Nemožu matičko spáti, ani se sníčka dobrati. 12. Včil panenky nastávajú, do mší svatých vínky vyjú;2) to mě bolí, to mě sadá, to všecko do mých ran padá. 13. U kostela na kopečku, na zeleném na trávníčku kolébala panna čistá, kolébala Pána Krista. 14. Nynej, nynej, synu milý, trpíš viny pro křesfany. Matičko, nemožu spáti, ani se sníčka dobrati. 15. Včilej děti nastávajú, Otčenáše zaspávajú ; to mě všecko bolí, to mě sadá, to všecko do mých ran padá. Hudba je zcela prostinká, rozsah melodického postupu nepřesahuje quinty; nápěv vy-skytuje se také u jiné moravské lidové »Byltě jeden pán bohatý, žádnému nic nechtěl dáti«. Konstrukce slovesná jest obdvivuhodná. Hlavní idea je liturgicko mravoučné : stesk do zanedbávání svátečních pobožností, zvláště mše svaté. Dle vzoru dobrého učitele lidový pěvec nespokojil se všeobecným kázaním, nýbrž specifikuje, uváděje jednotlivě stavy a věky. Každé> >u z nich věnovány 3 strofy, jež jsou stejně budovány jako rám, do něhož zařazuje vždy j ný obraz. Verše »Matičko, nemožu spáti, ani se sníčka dobrati« jsou zajisté perly lidového básnictví. Lidové písně slovenské a moravské jsou mým rájem pozemským. Co tu kvítek líbezných, co tu rosy jiskřivé, co tu vodičky chladivé. Aj, tof zahrádka, Bohem na zemi štípená, anděly zalévaná, Panenkou Marií ozdobená ... A v té zahrádce je tak sladce. Ale... ten ráj měl kdysi všechen náš lid: měl ty svoje písničky-kvítečky. Měl a — nemá. ]ak to bolí! Kdo vyhání lid z toho ráje ? ! DR. D. OREL: Kancionál Franusův. Iohannes Franus, také psán Johannes fanus, lan Franus, vážený měšfan králové-hradecký, byl svého řemesla soukeník (pannifex). Pocházel prý z rodu udatného Frana, který se v Hradci Králové postavil na odpor r. 1420 knězi Ambrožovi »v nemírném po-sluhování svátostí«. $) Hlásil se smýšlením i jednáním k rozvážným vyznavačům kalicha a patřil mezi nejpřednější osoby města. Celkové nazírání občanů královéhradeckých bylo na počátku století XVI. kališnické. Českých Bratří čili Pikartů mnoho neměli v lásce, jak svědčil na Mýtské bráně nápis z r. 1520 pod vytesaným kalichem: ') V pátek šaty zvařávají. 2) Ve dni suché vínky vijú. ") Kněz František de Paula Švenda, Druhý železný obraz města Králové Hradce nad Labem, t. j. Truchlivé proměny a příhody v náboženství, kostelův a klášterův rušení, síly, udatnosti, mysle nepřemoženou stálostí provedené. Rozdíl II. od r. 1500-1548, str. 35. Dle Bienenberga, Geschichte der Stadt Kbniggrátz, str. 267, přitáhl kněz Ambrož s Hory Kunětické 26. června 1420 přede dnem na Hradec, kterého dobyl; i rozdával podobojí Svátost oltářní až do večera po nešporách. Měšfan Frana vystoupil proti tomu dokazuje, že večer se nesmí podávati Svátost. Mnozí prý již po čtvrté i po páté přistoupili k večeři Páně a mnoho jest mezi nimi vrahů a lupičů. To vše vyvrátil však sofisticky kněz Ambrož. (Sr. L. Domec&a, kněz Ambrož a hradečtí v letech 1420-1422, Polabské noviny 1882 č. 12, lb, 17). | ||||
|