|
| ||||
| ||||
|
10 CYRILL XLI.
reverendus in Christo pater et do minus, dominus Philippus Villanova') Deiet apostolicae sedis providente gratia Episcopus Sydonensis etc. altare Corporis Christi corisecravit .. (Fol. 301 b.) Švenda (II, str. 130) přeložil záznam ten následovně: »Roku 1505 dne 5. měsíce června, v samý den sv. Bonifácia, dvojctihodný v Kristu otec a pán, pan Filip Villanova, Boží a apoštolský Stolice prozřetelné milosti biskup sydonenský atd. oltář Těla Božího,) (který Jan Franus stavěl), požehnal a posvětil. Každého tedy roku hodinky následujícího dne opustiti se nemají. Potom i památka dobrodincův od bratrův af se říká.« ^^^ FEUILLETOI`l. Píseň z dob zašlých. Ráz jednolivých epoch žití lidského jeví se i v 1 i d o v é náboženské písni. Vojna odjakživa vrhala reflex na poesii lidskou ; i ted, v nynějším světovém zápase, i v dřívějších válkách lid otevírá srdce své a citům i tužbám dává průchod způsobem přerůzným. Za dřívějších, nábožensky založených časů, skládány byly náboženské písničky za odvrácení války a všeho zla, s válkou spojeného. Jen nahodile nahlédl jsem do starých zápisů a pro zajímavost uvádím, co jsem nalezl. Před důležitým mírem v Žitvatoroku (1606) prosil za pokoj a ochranu boží jakýs lidový básník v Třebíči na Moravě. Roku 1605 vepsal píseň svou na poslední list tištěného kancionálu starších a kněží Jednoty Bratrské, zvaného: >Písně duchovní evangelistské, opět znovu přehlédnuté, zpravené a shromážděné< z r. 1594. Exemplář kancionálu toho patří teď museu Království Českého. Písnička třebíčského poety se má zpívati iako žalm 74. a zní: Bože silný všemohoucí, 3. Povstaň a zjev se ve své síle mocni, braň a zastávej svou mocnou pravicí rozptyl a zažeň nepřátele mocné, nás, lidu svého draze koupeného, dej průchod pravdě, pokoj lidu svému, před ukrutností člověka zlého. at ide odtud chvála jménu tvému. 4. I budem tebe oslavovati, tvou moc, dobrotu stále oslavovati, žet není Boha krom tebe samého, na věky věkův požehnaného. Autor podepsal se pouze začátečním písmenem. Než pojďme do Čech a hned do Sedlčan. >Oridřej Kopydlanský, toho času kantor sedlčanský=, jak se sám obyčejně podepisoval, napsal kancionál .. slušnou vlasti z povinnosti, aby posloužil cti Páně milosti, potom k užitku všem Božínt ctitelům i jeho jména zvučným skladatelům. Kancionál věnoval literátům sedlčanským a sebral z ruzných dob a předloh většinou čtyřhlasé písně české velmi různé ceny. Mezi nimi sl 5) Ital Filip (de) Villanova, dle Švendy (II, 27) Philippus Novavilla, dle Bienenberka (Geschichte der Stadt KSniggratz) Philip de nova villa, bevor Sydonienser u. Mantuaner Bischof, byl biskupem sydonským a modenským se sídlem v Modeně. Proti vůli papeže Julia I[. odcestoval do Prahy, kamž přibyl 28. května 1504; od Pražanů radostně přijat přistoupil k husitství a uznán byl od krále Vladislava za ,českého biskupa a hlavu konsistoře pod obojí. Ve středu před sv. Jilií přijel z Prahy téhož roku 1504 do Kutné Hory, kde v neděli před památkou sv. Matouše světil veliký oltář Božího Těla v kostele sv. Barbory a oltář sv. Trojice za městem v kostele téhož jména. Pán z Bienenberku a dle něho i Svenda (I1, 27) tvrdí, že téhož roku 1504 i v Hradci Králové pobyl, tam světil kněze podobojí a nprovozoval naboženství podobojistuvu. V roce 1505 sídlil v Praze v domě u staroměstské radnice, který Pražané pro něj zakoupili. Než dočkal se malého potěšení v nepokojích husitského kněžstva pražského a mimo to upadl i v nevážnost měštanův. I odjel do Hradce Králové, kde S. června posvětil oltář Božího Těla v kostele sv. Ducha, jak dokasuje zmíněný zápis Franusova kancionálu, a dle mínění Svendova i žáky světil na husitské kněze. Za nedlouho se biskup Filip vrátil do vrahy (Švenda 31), kterou opět opustil po krátkém tam pobytu, protože Pražané nemohli se srovnati v názorech o čtení české bible a chtěli vypuditi z Prahy všechny kněze (Sv. 42). Biskup raději tedy odešel dobrovolně a přijel opět do Kutné Hory v sobotu po památce sv. Víta. K tomu ho donutila i nesvornost a neposlušnost husitského kněžstva. Páni horníci zakoupili pro něj dům a týdně mu dávali dvě kopy grošův Ale již v pondělí před památkou sv. Alžběty v noci potají opustil Horu a utíkal do Vlach ; než horníci ho chytli v Soběslavi a přivezli zpět do Hory, kde zemřel ve středu po sv. Havlu r. 1507 a pochován slavně v kostele sv. Jal 6) V. Kalaš (Kathedrální kostel sv. Ducha), nezná tohoto oltáře, ač vypravuje celou historii vnitřního zařízení kostela. Zmiňuje se o oltáři Velebné Svátosti až z r. 1680, který byl postaven nákladem lana Václava Vadasa z Karlova, rněšfana a radního. Kde stál Franusův oltář, nelze říci. Byl snad tam, kde později oltář Vadasův ? | ||||
|