|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 11
v klíči houslovém, třetí hlas v klíči altovém a čtvrtý v barytonovém. Noty psány jsou ve staré mensuře bez taktových čar, ale i bez jakýchkoli ligatur. Písnička v novém přepise zní: n -40 OM, Ij • i i~ a e t ;-~ - • Nezdá se, že by auktor chudičkých harmonií patřil do cechu »zvučných« skladatelů, onichž zap;sovatel Kopydlanský mluví na prvním listu svého kancionálu. Než i tak, jak je, píseň ukazuje, že zpívali Ceši i za neustálého sužování a strašlivých spoust, které po celý rok 1639 od jednoho konce země ke druhému činil Bannér, když již po druhé tehdy do Cech vtrhl. Za takových poměrů ještě zpívati a zpívati vícehlasně, jest jistě více než dosti. Na dobu válečnou lze tedy svésti ty paralellní kvinty a oktávy, jež se v písni hojně objevují. Dívejme se na hlasy jen směrem horizontálním, ne vertikálním a zajisté uznáme, že jim neschází na přirozeném a plynném vedení. Jděme dnes po Čechách a hledejme kostela, kde by lid zpíval píseň č t y ř h 1 a s n ě, jak tomu bylo v Sedlčanech za strašné války r. 1639! Píseň prý se zpívá notou »Jak rozličným způsobem Bůh nás navštěvuje«, tak aspoň podotýká ke konci písně sám Kopydlanský. I Pražani na Starém a Novém městě rádi ulevili si nábožnou písničkou včas nepřátelského obležení, kterým trpěli skoro po pět měsíců od ukrutných Švédů r. 1648 před mírem vestfálským. Tehdy každodenně scházeli se ke službám Božím u Matky Boží před Týnem a zpívali střídavě dvě písničky: První měla 21 slok a začínala: Všemohoucí Bože náš, jenž smrt i život v rukách máš a s tím, cot se líbí činíš, kdy chceš živíš, kdy chceš moříš. Od druhé písně o 20 slokách zněla první sloka následovně : Za dnů našich nám pokoj dej, Bože od válek zachovej, ty jediný sám BOžP, náš, jenž co nám třeba, nejlíp znáš. Okud známe ty dvě pražské válečné písničky? Pro čest a chválu Pána Boha všemohoucího obstaral a zapsal je r. 1659 soused Jan Bržekovec, toho času kantor kůru literátského v Táboře, do táborského pergamenového kodexu »Chvály Božské«. Kodex ten obsahuje husitské české zpěvy k bohoslužbám a psán byl v r. 1580 a 1581. Na listu 528. zůstalo na první stránce prázdné místo; toho využil pan soused Bržekovec a vepsal na riě dodatečně obě pražské písničky. Tak putovaly z Prahy až do Tábora. V táborských »Chválách Božských« bychom leccos ještě nalezli, co tak trochu« zavání vojnou. Píseň zVítej Jesu Kryste« se prý má zpívati notou jiné světské písničky: »V slavném městě byly Matěje mohyly.« Které by to bylo ono slavné město a kterého hrdiny Matěje mohyly, bude nutno ještě vypátrati. Na nepřístupných skalách Muráňských v uherské stolici gemerské vybudovali Husité nejslavnější zámek v Uhrách. Dosud zříti ]ze jeho zříceniny. Slavné zájezdy Husitů do Uher lid český dlouho měl v paměti a opěvoval zámek ten písní počínající »M u r á n s k ý zámek «. Nctou její má se dle táborských Chval Božských zpívati i nábožná píseň -Kdož bydlí v pomocí Nejvyššího, nebe, země, Boha všemohoucího, nebude( se báti v světě nic zlého, nebot jest Pán Bůh ve všem obrana jeho«. Staří Čechové mimo píseň uMuráňský zámek« zpívali písničku DŠabatec zámek tvrdý«, opěvujíce jí nedobytný zámek v Uhrách na Dunaji. Její notou má se zpívati nábožná píseň: »Tuf již nechci meškati, vidím co se děje, ano všickni z města jdou, než se kdo naděje; rozkoš i štěstí, zdraví smrt ukrutná zbaví.« (=Chvály Božské« v Táboře, fol. 160t>.) A tak za náboženskou písní válečnou lidu českého z dob starých zaputovali jsme si z Třebíče přes Prahu do Tábora a odtud až na dva hrady do Uher. D. O. | ||||
|