|
| ||||
| ||||
|
14 CYRILL W.
sentimentálnější uvzdychaný text bez jakéhokoliv dogmatického základu, písnička se dá natisknout a cpe se do lidu jako báječná novinka. A už se zpívá za jásotu přivrženců podobných nevkusných ne-smyslů. Duchovní správce buď si toho nevšimne, nebo má radost, že se »vůbec něco dělá«. Připomínáme hlavně jim, že nové texty i nápěvy nutno zaslati k nejdúst. ordinariátům k schválení, a bez něho jest zakázáno je zaváděti Dnes s odporem se díváme na ty různé písničky k svatým, zpívané a tištěné v době rokokové; historikové je právem dnes odsoudili. Úsudek takový nevrhá pěkné světlo na kulturní činnost církve, ač sama nemůže za jednotlivce, kteří proti jejím zásadám v neuměleckém a neliturgickém zpěvu i dnes pokračují. Nedávejme budoucím i nynějším kritikům zbytečně do ruky zbraň, kterou mohou za chyby jednotlivců potírat církev! I kdyby takové písničkaření se dálo z úmyslu nejlepších, nemůže býti trpěno. Někdy se přihodí, že se rozšiřuje tiskem horlivě i písnička, jejímž autorem je protestantský pastor. Po Cechách se potuluje i ně-kolik celých zpěvníčků bez udání autora a bez ordinariátního schválení. Tím se šíří jen věci bezcenné a nejsou nám ke cti. Máme starých, dobrých zpěvů dosti; ty napřed cvičme. A má-li kdo nové věci, necht je předem dá ke kritice odborného znalce. Jí stejně neujde. Na konec k úvaze podáváme oněm pseudopoetům slova Nerudova z r. 1867: »... ovšem divně se daří při tom té naší hudbě české, zvláště těm písním národním, které někdy tak moderně pře-strojeny před nás předstupují, že nám připadají jako růžovou barvou natřený pudlík, kterému se pro další krásu uši a ocas přistřihly, a který naučil se všelijakým umělým kouskům.« * Krásná. umělecky provedená kopie Tizianova obrazu »Assumpta« (originál v Benátské obrazárně), hodící se za o'.tářní obraz, jest na prodej. Bližší sdělí Sekretariát Křesfanské Akademie, Praha II., Ferdinandova tř. č. 6, II. p. Tam lze obraz i shlédnouti od 9 do 12 hod. dop. a od 3 do 5 odp. * národní hymna. V prosinci m. r. bylo tomu 80 let, co česká veřejnost ponejprv uslyšela zpívat píseň »Kde domov múj?«. Stalo se to při provedení hry Josefa Kaj. Tyla »Fidlovačka«, kterážto hra po prvé a naposledy provedena byla 21. prosince 1834 ve stavovském, nynějším německém zemském divadle v Praze. Nápěvy ke zpěvným částem hry složil Fr. Škroup, ředitel české zpěvohry při témže divadle. Píseň je ve čtvrtém obraze, kterou v roli žebravého studenta přednesl K. Strakatý, jest »Kde domov muj?«, k níž složil Škroup nápěv v pozdní noci před před-stavením u lože své nemocné choti. * Perosi, ředitel pěveckého sboru sixtinské kaple, dlel v Rakousku a studoval po knihovnách rukopisy hudební a církevní zpěv, aby nabyté informace mohl uplatniti ve svém úřadu. Česká Filharmonie v druhé polovici symfonických koncertu svých, které se konají každou ne-děli odpoledne o pul 4. ve Smetanově sále Obecního domu pražského, provede mimo jiné všecky koncerty Beethovenovy klavír, housle, dvojkoncert a Fantasii pro klav. sbor a orchestr, z Brahmse ne-provozovanou doposud rhapsodii pro altové sólo, mužský sbor a orchestr Brucicnerovu: Romantickou symfonii č. 4. (Es-dur), Mahlerovu symfonii é. 2 (c-mol), Schumannovu dramat. báseň >t\lanfréd«. Regerovy dosud neprovozované variace na thema Mozartovo. Z českých skladatelů zastoupen J. B. Foerster novinkou »Milostné písně Rabindranatha Tagore«, a 4. symfonií, Dvořák Symf. básněmi, Novák »Bouří«, Smetana »Pražským karnevalem», Suk: Serenadou Es-dur a Fant. Scherzem. r. -; Kanovník Monsg. Frant. Xaver Nekes zemřel 6. května 1914. U nás známy byly jeho polyfonní mše, z nichž zvláště je pozoruhodnou »Missa Jubilei« a šestihl. hymnus »O crux ave«. Jeho heslem byl návrat k chorálu a ke klassické polyfonii. Karel Goldmark, známýskladatel světového jména, jehož opera »Sábská královna« svým v pravdě orientálním koloritem prošla světem, ze-mřel ve Vídni dne 2. ledna t. r. Goldmark narodil se ze židovské rodiny 18. května 1830 v Keszthély v Uhřích. Vzdělal se ve Vídni, na housle byl žákem Jansovým. Z jeho oper dávaly se u nás hlavně »Sábská královna« (doposud na repertoiru), »Merlin« a »Domácí cvrček«. Kromě toho napsal ouvertury, symfonie, komorní věci, písně atd. r. * Praktická žádost. P. farář K. V. v P. žádal, aby v edici »Cyril]« byla vydána lehká a zpěvná latinská mše, jednohlasá neb dvojhlasá (aspoň částečné), jež by se dala nacvičiti se školními dítkami, not téměř neznalými (trpělivost se předpokládá). Též doprovod buď snadný pro slabého varhaníka. Při-pomínáme, že této žádosti vyhověla pinou měrou O. J. C., vydavši zdarma pro abonenty ročníku Cyrilla z r. 1913 D o u š o v u lat. mši ke cti sv. Jana Křtitele. Dá se zpívati jednohlasně, a to tím oživeným způsobem, že dle označení v partituře střídají se soprány s alty nebo k nim i přistupují na význačných místech tenoři a basi. Lze i dvoihlasem dětským ii přednésti nebo připojiti tenor a bas, jako dopiněk sboru smíšeného. Průvod sice není naprosto jednoduchý, ale dovede jej zahráti i realista, sekundán. Ostatně af každý z něi zahraje, co dovede. Melodie jsou všude velmi pružné a tak pregnantní, že se ihned vryjí v pamět. Trochu práce dá Kyrie, ale ostatní části ]ze nacvičiti ve velmi krátké době, protože celá mše jest spracována z několika málo chorálních motivů, které se opakují, jsouce textu pouze rhytmicky přizpusobeny. A co nejhlavnějšího. Děti zpívají a cvičí mši velmi rády, protože není skladbou ze slepených akltordii, nýbrž dílem piným dramatického vzletu a tryskajících melodií. Že mše Doušova u nás zdomácněla, toho dukazem jest rozebrané její první vydání. Druhé vydání jest již v tisku. Spolek českoslovanských poutníků do Lurd a j. posvátných míst, sídlem v Praze pořádal pod protektorátem J. E. nejdp. kardinála Lva ze Skrbenských, knížete-arcibiskupa pražského, primasa král. českého, dne 28. prosince 1914 v Měšfanské Besedě koncert ve prospěch milodarů vojínům v poli, za laskavého spoluúčinkování dámského oktetta Mariánských Družin, slečny M. Hartmannové, koncertní pěvkyně, žačky operní školy paní B. Rosenkrancové, pp. Floriána Krebse, koncerního mistra na housle, professora konservatoře ve Lvově, Bedřicha Wiedermanna, koncertního mistra na varhany a piano a Dr. Al. Kolíska, bisk. rady, prof. v Hodoníně. Program: Ferd. Sládek: »Zřím nad jeslemi bílou skráň.« Jos. Novotný: »Dívčí povzdech k Panně Marii.« Dámské oktetto Mariánských Druž. P. 1. Cajkowski: »Serenada.« H Wieniawski: >Valse capriccio.« Na housle zahrál pan Florián Krebs, na klavír jej doprovázel pan B. Wiedermann. Leoncavallo : »Ave Maria., Dr. Ant. Dvořák: »Dvě biblické písně.« Zpívala slečna Hartmannová. Fr. Liszt: »Année de pělerinages«, dvě čísla, přednesl koncertní mistr p. Bedřich Wiedermann. »Mariánská píseň slovenská«, podal prof. Dr. A 1. K o 1 í s e k. J. Suk: » Píseň lásky « N. Paganini: »Rej čarodějnic«, konc. mistr Florian Krebs. Vojt. Ríhovslcý: »Svatba komárova« (po prvé v Praze), dámské oktetto Mariánských Družin. Z výborné přednášky rady Kolíska přinášíme na jiném místě ně-kolik myšlenek a nápěvů. | ||||
|