|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 21
Není tedy dovoleno k vůli tomu, aby vyniknul logický přízvuk verše, měniti melodický vzorec žalmový, jeho přesně stanovené metrum, t. j. měniti notu přípravnou ve přízvučnou a naopak, anebo přidávati více než jednu notu »superveniens«, jak to činí zmíněný skladatel. Ostatně nenašlo by se dosti veršů, v nichž by při různosti názorů vykladatelů bylo těžko určiti, na kterém slově má býti přízvuk logický? Kterak potom stanoviti jednotný přednes, jednotnou dynamii v přednesu? Zde tedy volnosti není, zde je nutno podrobiti se předpisu. Můžeme tomu býti ostatně všichni rádi, že zašla konečně doba neurčitých theorií o psalmodii, kdy i zběhlý zpěvák žalmů při officiích, pro něž nebylo vypracovaných příruček, nemaje pevné půdy pod nohama, zpíval, jak mu to dával »cit«, dovoluje si různé výpustky a hromadění slabik v části metrické. — Co tu bývalo neurčitosti a kolísání v rukovětěch gregor. zpěvu ! Co tu bylo nejistoty a následkem toho nedůsledností v upravených příručkách k církevnímhodinkám ! Mám po ruce Haberlovo »Psalterium vespertinum« (vydání z r. 1892) a prohlížím na str. 44. a 45. úpravu žalmu »In exitu Israel« v tónu VII. — a nechci ani svým očím věřiti .. . Ó, jak bylo obtížno upravovati psalterium tenkráte, kdy nebylo ještě autoritativně rozhodnuto, která nota vzorce jest přízvučná a která toliko přípravná, kdy nebylo ještě stanoveno,která z not se má opakovati při slovech daktylickýzh, č. kde nastupuje nota »superveniens « ! Díky Bohu a jeho Svatosti blahé paměti Piu X. stojíme dnes již pevně. Máme přesně stanovené vzorce žalmové, potřebujeme jim toliko podložiti text dle daných pravidel. Nuže, která pravidla přináší »Cantorinus« o tomto předmětu? 1. Jedná-]i se o podkládání textu melodickým vzorcům žalmovým, jest samozřejmo, že není potřebí zmiňovati se o recitantě, a že také nečiní obtíží »initium«, jehož jednotlivým notám anebo notovým skupinám podloží se po řadě tolik slabik, kolik jest v initiu not aneb notových skupin. Zbývá tedy promluviti o kadencích, t. j. o mediaci a finále žalmu, o nichž »Cantorinus« praví, že jsou to úryvky přízvučné, jimž u některých modů předchází jedna anebo více not přípravných. Máme-li tudíž správně podložiti text vzorcům žalmovým, jest nám třeba především věděti, kolik obsahuje každý modus čili tonus žalmový ve svých kadencích přízvuků a kolik not přípravných. Uvedeme nejprve vzorce žalmových tónů a z nich odvodíme si pravidlo, o něž jde. Tonus I. Initium Recitanta Flexa +Mediace Recitanta Finála — D Tonus II. ± , 1 D vel A -- tr-E - t —t- --t Tonus IV 2 13 2 1 , g, —r 3 2 1 E -- — Frr | ||||
|