|
| ||||
| ||||
|
24 CYRILL XLI.
ského ducha, statečné mysli junácké málo v nich najdeme, přes to, že právě pluky naše slynuly od jakživa neohroženou srdnatostí a neústupnou vytrvalostí. Naše písně vojenské jsou nejsmutnější ze všech; jen utýraný sirotek tak žalostivé nářky vede, jako náš junák na vojnu odvedený.« Bartoš uvádí také příčiny. Srovnáváme se s názorem Bartošovým co do písní moravských, ač ani tu ne docela, ale o vojenských písních uhersko-slovenských jinak smýšlíme. Pravda, i tu jsou písničky naříkavé (myslíme slova) a Ikavé, ale vedle nich jsou lidové písně piné jarosti a chuti do vojny, piné udatenství a neohroženosti. Zpívá-li si slovenský šohaj: Ked som mašíroval. 1. Ked som ma - ší - ro - val, mi - lá ša - ty pra - la, ked som sa za- spie - val, o - na za - pla - ka - la. 2. Ide jar, ide jar, idú chlapci orat; ale ja nepójdem, musím mašírovaf. — dle slov samých nepoznáváme ovšem, zdali se raduje, že místo na pole půjde do boje, ale svěží sčasovka a prostý jasný nápěv jakoby naznačoval, že v tom musím mašírovat« nebylo smutku. jiná píseň, n á p ě v u čistě slovenského — zasmutnělého zase s l o v e m nám zcela patrně hlásá chut a odhodlanost k vojně: Pri Prešporku verbujú. T- b 1. Pri Preš - por - ku ver - bu - jú, tam som sa dal na voj - nu, ver - bu - jú kaž - do - den - ne, 2. Pekný biely kabát mám, šablu k boku pripínám, pantalier povýšený to je mé potěšení.dal som sa do - bro - vol - ne. 3. Počkaj, milá, na strane, kým muzika prestane; tam ti ja nieco poviem že ta verne milujem.4. Kdo ta, Janík, kdo ta jal a na vojnu zverboval?« Ej, m, ja dobrá vola ej, ta ma zverbovala. Komu vojna opravdu není po chuti a kdo na ni často převelice naříká, jsou slovenská — děvčata, především ovšem milenky. Takové d i e v č a má mnoho smutku, ale také mnoho kuráže, a odvedou-li jí milého bez jeho vůle, dovede předstoupiti před velkomožné pány a zazpívati jim tak bolně, že by se kámen rozplakal a tak znalecky«, že by se sám štábní lékař podivil: 73ólne, volno. (Od Trnavy.) 1. Od - pu - sfi - te, vel - ko - mož- ní pá - no vé, a vy sly - šte je-dno diev-ča la - ska - ve chu dob ná som stým-to pro- sbu | ||||
|