|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 29
Z kancionálu Franusova zpívali tedy kališníci, shromáždění ke službám božím v kostele sv. Ducha. Franuš zřídiv oltář k Božímu tělu, žádá, aby se recitovala od spolubratří památka dobrodincův, ut a co n f r a t r i b u s r e c i t e tu r ... Slovo confrater má asi týž význam, jako na jiných místech socius, spolubratr, člen v družině pěvecké. Můžeme tedy právem souditi, že při kostele sv. Ducha existovala zvláštní družina pěvecká, která zpívala z Franusova kancionálu. Jestliže sluli členové její »confratres«, měla sama jméno »c o n f r a t e r n i t a s«, »bratrstvo«. Členové její uměli latinsky a vyznali se ve zpěvu vícehlasém. Bud sami zpívali ve sboru mužském, nebo si přibírali k vícehlasům chlapce, jak svědčí zapsané vícehlasy kancionálu Franusova složené pro sbor mužský i smíšený. W. Tomek') nazývá tuto pěveckou družinu bratrstvem 1 i t e r á t ů, jemuž Franus věnoval i kancionál (Antifonář) i vysvěcený oltář Božího těla. Franus byl zajisté horlivým členem literátů královéhradeckých jako i jiní přední mužové města. Z Kancionálu zpívali později též katolíci, jak ]ze souditi z vyřezaných listů, na nichž byla officia pro svátky, jichž neměla církev katolická. Knihu celou nezničili katolíci, nýbrž oni to byli, kteří ji zachovali jako drahý klenot až na naše doby. Husité s katolickými památkami tak pozorně nenakládali. Kancionál byl majetkem kůru literátského až do r. 1785, až do jeho zrušení císařem Josefem II. Toho roku prodáván byl v dražbě celý majetek literátského kůru se všemi drahocennými kancionály jako pergamen a makulatura 2) za několik krejcarů. Měšfané předešli tomu barbarství, koupili kancionály, mezi nimi i Franusův a ponechali je dále v kostele sv. Ducha. Jmění literátů 3265 zl. 48$/4 ovšem nezachránili. V XIX. století byl kancionál uschován na kůru literátském, ale bez užitku, jak dí Švenda (II, 34.). V době barokové nerozuměli pěvci nádherným kantilenám a chorálům husitským v řeči latinské. Ale o knize se vědělo. Roku 1848 se podepsal jakýs pěvec W. Horák na druhý list její. Prof. Wocel nalezl r. 1851 všechny kancionály peč 1 i v ě uschovány na kůru literátském v děkanském kostele sv. Ducha. Pod ochranou literátského sboru byl až do r. 1854 ve skříni s ostatními notami. Na začátku roku 1855 3) byl kancionál vzat literátům a uložen do nových skříní, jež postaveny byly na boční kruchtě v severní lodi na nynější biskupské oratoři.4) Dozor nad věcmi obecenstvu nepřístupnými měl městský děkan a pan purkmistr. Nyní jest kancionál Franusův i s ostatními památkami přenesen ze starého městského musea do nové budovy musejní. Jest nyní tedy v opatrování města. Svenda právem se obdivuje velikému nákladu, který věnoval Franus na kancionál, a dle Balbína »kop českých počítání" cení výdej na tisíc zlatých. Dáti za jedinou knihu tisíc zlatých jest zajisté obět veliká. A Franus ji učinil ke cti boží a pro spásu své duše. Slovo »opera« v uvedeném nápisu překládá Švenda slovem »s n a ž n o s t ía neb »p é č í" a přidává svůj soud, že dle významu slova toho asi Franus v 1 a s t n í r u k o u napsal kancionál. Komu by to bylo divné, že soukeník by mohl tak umělecky vypracovati kodex, tomu připomíná Svenda, že za jeho doby byli i kováři, tedy lidé těžké ruky, kteří dovedli psáti a illuminovati krásné knihy. Než pak nebylo by možno si vysvětliti, zač dal Franus tak ohromný na ten čas obnos 55 kop pražských grošův. Pergamen sám i s vazbou tolik nestály. Slovo o p e r a znamená tedy jen tolik co »p é č í«, ne vlastnoručně. Ostatně byl každý druhý rok skoro konšelem, neměl tedy mnoho času na psaní tak umělecké. L. Domeška dí, že jej maloval nepochybně Janíček Zmiletý z Písku. 5) Kdo psal noty a text, těžko říci ; Franus to nebyl. Celý kancionál jest psán jednou a touž rukou, a to i skladby chorální i mensurální psané jednak notací černou, jednak notací bílou. (Příště dále.) 1) Místopisné paměti města Hradce Králové (u Otty v Praze 1885). 2) Materialien X., 1790, str. 178. — Balbín naříká, jak osvícenská doba ničila, co tak pilně sám sbíral a ukládal do knihoven: »... quot (libros) ego ipse ad piper Judaicum damnatos eripui.a A všechno skoro zmizelo! 3) Památky Archaeologické. Díl II, r. 1857, str. 184. 4) Oratoř zřízena byla r. 1714 za biskupa Vratislava. 5) Průvodce po Hradci Králové 1910, 1234. | ||||
|